Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) patří k jednomu z nejstarších domácích mazlíčků, začal se chovat již ve čtyřicátých letech minulého (tj. dvacátého) století. Od té doby vyšlechtili chovatelé obrovské množství nejrůznějších ras a barevných odchylek - kromě původního "zlatého" zbarvení se v prodejnách se zvířaty dají sehnat křečkové bílí, žemloví, šedí, stříbrní, černí, strakatí... Mohou mít srst normální, krátkou, nebo naopak dlouhou zvlněnou či angorskou. Jinak je to nesmírně nenáročné zvíře, které může chovat i úplný začátečník.
Pozor!
V přírodě křečci upadají do zimního spánku. Pokud své zvířátko chováte v místnosti, v níž v zimě klesá teplota, může se stát, že se k zimnímu spánku uloží i váš mazlíček. V tomto období se mu sníží frekvence dechu i tepu, takže ztuhlé zvíře může vypadat jako mrtvé. Stačí však lehce zvýšit teplotu a křeček se zase probudí.
V čem je chovat
Křečka lze chovat v klasické nádrži alespoň 30 - 40 cm dlouhé, kterou je však nutné velmi dobře zavírat, aby z ní neutekl. Dnes se prodávají speciální nízké klece, které jsou mnohem vhodnější, neboť jsou vzdušnější a lépe větrají. Křeček je totiž stepní zvíře, takže mu nesvědčí přílišné vlhko. Na dno nádrže dejte čisté hobliny, které dobře absorbují vlhkost i pachy. Dalším vybavením je miska na žrádlo a závěsná napáječka. Oblíbené "kolotoče" nejsou nutné, pokud se budete křečkovi věnovat a čas od času ho necháte (pod dozorem!) proběhnout. Chybět by však neměla nějaká boudička či podobný úkryt, který zvířátku nahrazuje jeho doupě v podzemní noře.
Krmení
Křečkové jsou převážně býložraví - základ krmení proto tvoří zejména zrní a různá semena, kousky ovoce a zeleniny, listy pampelišek, jitrocele a dalších nejedovatých rostlin, včetně větviček k okusu. Zrní lze nahradit i tvrdým neplesnivým pečivem (zbaveným soli) a přilepšit lze občas i piškotem. V přírodě křečkové žerou i různý hmyz a další drobné živočichy - živočišné bílkoviny jim proto nesmějí chybět ani v zajetí. Není nutné je krmit hmyzem (i když si na něm velmi pochutnají), stačí, když jim občas dáte kousek tvarohu, vařeného masa, natvrdo vařeného vajíčka ap. Zvyk ukládat si část krmení zůstal křečkům i v zajetí. Je proto třeba čas od času zkontrolovat boudičku a kazící se zásoby vyhazovat.
Kousaví rodiče
Křečci zlatí se ani v průběhu dlouhého chovu v zajetí zcela nezbavili své vrozené agresivity, kterou však projevují především vůči sobě navzájem. Dospělá zvířata prakticky nelze chovat pohromadě, a i v případě, že chcete křečky množit, musíte dávat samečka k samičce velmi opatrně a bedlivě hlídat, zda na něj nezaútočí. Když se to podaří a samička se se samečkem "spřátelí", stejně je vhodné ho v okamžiku, kdy se mají mláďata narodit, oddělit. Jinak hrozí, že se zvířata pokoušou nebo dokonce některé z nich mláďata sežere.
Nejdřív probudit!
Pokud chováte křečka od mláděte, snadno se ochočí, lze ho brát do ruky, hrát si s ním a mazlit se, pouštět ho proběhnout po místnosti či po stole. Přesto i takto krotké zvíře může svého ošetřovatele kousnout - to když ho probudíte nebo mu nečekaně sáhnete do doupěte. V takovém případě bývá křeček nerudný nebo kousne z leknutí. Je proto vhodné předem ho jemně probudit nebo nějak připravit na to, že po něm chcete sáhnout.
