Nádrž
Tito gekoni pocházejí z pouští Střední Asie a patří mezi druhy, které nemají přísavné lamelky - neumějí proto šplhat po stěnách terárií. Chovná nádrž tudíž nemusí být příliš vysoká, neboť zvířata využívají pouze plochu dna. To zakryjte vyšší vrstvou jemného písku, někam do rohu umístěte několik větších plochých kamenů a misku na vodu (i tito gekoni, třebaže jsou pouštní, potřebují vodu). V jejím okolí udržujte písek mírně vlhký. Terárium však musí být dobře větrané, aby se vysoká vzdušná vlhkost nedržela v celém prostoru.
Krmení
Teratoscinkové jsou výlučně hmyzožraví - základem krmení by proto měly být nymfy cvrčků asi do velikosti 1,5 cm. Cvrčky lze v nouzi nahradit moučnými červy, v létě pak můžete gekony krmit nasmýkaným hmyzem. Při jednostranném krmení cvrčky a moučnými červy nezapomeňte na přídavky vitaminů a minerálních látek, nasmýkaný hmyz z přírody obsahuje většinu potřebných látek v dostatečném množství (s výjimkou vápníku).
Teplota
V poušti jsou velké rozdíly mezi nočními a denními teplotami - dodržovat podobný režim v teráriu však není snadné. V každém případě je nutné umožnit zvířatům vyhřát se přes den a naopak v noci teplotu alespoň částečně snížit. Úplně postačí, když do terária zavěsíte slabší žárovku, kterou budete na noc zhasínat. Žárovka by však neměla být ve středu nádrže, aby si zvíře mohlo vybrat i chladnější kout. Vhodné je, aby byla umístěna v "suché" třetině terária, neboť úkryt před přehřátím a před světlem hledají gekoni spíše ve "vlhké" části.
Zimování?
V pouštních oblastech subtropického pásu zvířata jen málokdy upadají do klasického zimního spánku trvajícího několik měsíců. Přesto určité období tráví ve stavu klidu, mnohdy dokonce dvakrát ročně - stejným způsobem jako zimu totiž přečkávají i nejhorší letní horka. Střídáním ročních období je podmíněno především rozmnožování - po zimě se zvířata páří a kladou vajíčka či rodí mláďata. Nechcete-li gekony množit, zimování není nutné vůbec. Ale i v opačném případě postačí, když jim na pár týdnů nebudete terárium vyhřívat a necháte je potmě (nebudete jim svítit žárovkou). Gekoni si mnohdy i sami zalezou do úkrytu a přestanou přijímat potravu. Nerušte je tedy a zhasněte jim, ale průběžně kontrolujte, zda neztrácejí na váze. Zvířata se většinou po určité době sama proberou, začnou být aktivní a shánějí se po potravě.
Pozor!
Teratoscinkové mohou v nebezpečí stejně jako všichni ostatní gekoni odlamovat ocásek. Kromě ztráty ocásku se však před nepřáteli brání ještě jedním nezvyklým způsobem - při uchopení se zmítají a snadno přijdou o pokožku. "Nahému" zvířeti sice nová kůže doroste, ale velká krvavá plocha na těle je vstupní branou pro různé infekce, zacházejte s nimi proto co nejopatrněji.
