Honáčtí psi

V minulém ABC jsme si představili ucelenou část ze skupiny I. podle FCI - psy ovčácké evropského původu. Vedle nich však tvoří početnou podskupinu i ovčáci asijského původu, které na první pohled poznáme podle osrstěné obličejové partie. Typickým příkladem je bobtail neboli staroanglický ovčák, francouzský ovčák briard či bearded kolie. Všichni tito psi oplývají krásnou bohatou srstí a o své původní uplatnění už dávno přišli. Jen s briardy se tu a tam setkáváme alespoň na kynologických cvičištích. Samostatnou odnož psů pracujích u stád představují psi honáčtí. Jejich úkolem nebyla ani tak každodenní dřina u stáda, ale spíše přemisťování svěřených zvířat na určité vzdálenosti. Ovce i dobytek byly často paseny na skutečně odlehlých pastvinách. Čas od času bylo zapotřebí je přemístit jinam, dovést na trh nebo k řezníkovi. Nešlo vždy o malé vzdálenosti, často se jednalo o mnoho desítek kilometrů v obtížném horském terénu, kde navíc číhali nenechavci všeho druhu - od vlků až po lidské zloděje. Psi, kteří měli přemísťování dobytka na starost, si tedy museli dokázat poradit se stádem jako ovčáci, ale zároveň museli být velmi silní a razantní, aby ho uchránili navenek, a vytrvalí, aby zvládli kilometry náročného pochodu. V první skupině, o které nyní mluvíme, jsou jako honáčtí psi uvedeni pouze flanderský bouvier, pocházející z Belgie, a australský honácký pes. Tento nenápadný, nepříliš vzhledný pracovní pes je jedním z mála, kterým bylo dopřáno dodnes se živit tím, k čemu byli vyšlechtěni. Australští farmáři na něj nedají dopustit a tvrdí, že v extrémním podnebí a životních podmínkách australského vnitrozemí by žádný jiný pes nevydržel. Australský honácký pes zde navíc podává vrcholné výkony. Jako honáci dobytka byla v minulosti používána i další plemena psů, např. všeobecně známý rotvajler. Ten je ovšem vzhledem ke svému původu a tělesné konstituci řazen mezi psy molossoidní - dogovité, tedy do skupiny II. A o té si budeme povídat zase příště.