Obytná avie Delta Racing Teamu našeho bývalého motokrosového reprezentanta a několikanásobného mistra republiky Ervína Krajčoviče vyráží z Prahy. Čeká nás 13 hodin cesty do belgického Namuru - motokrosové obdoby efjedničkového Monte Carla. Města, v němž se jezdí motokros v parku a zcela netypická trať po skončení soutěže mizí.
Druhý den ráno, již pořádně utahaní, dorážíme na místo. Trať už je postavená, ale stejně se nám nechce věřit, že se tudy opravdu pojede. "Že jim není líto té krásné posekané travičky!" Pozítří z ní zbude jen bahnité koryto. Padok, tedy depo závodiště, křižují kamiony polepené reklamami všech firem, které v motokrosu něco znamenají. Parkujeme avii na vyhrazené místo a stavíme velký stan pro servis motocyklů.
Motocyklová symfonie
V padoku to vypadá, že tady každý vlastní nějaký dvoukolý motorový dopravní prostředek. Mezi chodci se proplétají motorové koloběžky, skútry obložené pneumatikami, krabicemi s díly i cestujícími. Všemu kralují motokrosové speciály. Jejich motory úpí v nejvyšších otáčkách - motocyklová symfonie se rozehrála. Procházíme se po netradičně dlouhé trati. Namur rozhodně není běžný motokrosový stadion upravený pro velké, ale relativně bezpečné skoky. Tady může, a také se to stává, malá jezdecká chyba namířit letícího závodníka přímo do lesa. Snad všechny terénní nerovnosti parku jsou využity - několik skoků i krkolomný sjezd, jehož pěší zdolání byl horolezecký výkon. Stavitel namurské citadely určitě nepředpokládal, že ji jednou budou dobývat motocyklisté - nejefektnější stoupání okruhu vede totiž přímo po hraně hradeb podle hlubokého příkopu.
Jako formule 1
Je tu sobota. Na trať vyrážejí první jezdci. Ještě se nezávodí, s okruhem je třeba se nejprve seznámit. Všichni horlivě pracují. Atmosféra i vybavení některých dep připomíná formuli 1. Posádky speciálních servisních kamionů pneumatikářských firem neustále zouvají a obouvají kola motocyklů. Na start se postupně stavějí stroje kubatur 125, 250 a 500 ccm (tato třída se nazývá Open a mohou se zde objevit i o něco silnější či slabší motorky). Od této chvíle až do večera motory na trati téměř neutichnou.
Jedou se dva volné tréninky, v prvním se zjišťuje, jak je třeba motocykl nastavit, a v druhém ověřuje, zda vše funguje správně. Třetí, měřený trénink, určí postavení na startu kvalifikačních rozjížděk. I když všichni jezdci stojí v jedné řadě, je důležité, ze které části dráhy startují. Hlavním kritériem je první zatáčka po startu. Jak říká Ervín: "Když je první pravá, přece si nestoupne doleva, aby to měl pak kilometr daleko." Následují rozjížďky - z nich vzejde 30 závodníků z každé třídy, kteří budou zítra bojovat o body do mistrovství světa. Ti nejrychlejší si samozřejmě opět volí místo na startu.
Trocha klidu
Na Namur se snesl večer. Čas od času okolo projede na skútru mistr či vicemistr světa, všichni probírají dnešní den. Řeší se především, kdo se "kousnul", tedy kvalifikoval, do nedělního závodu, jaká je trať, ale i věci, které s motorkami souvisí jen vzdáleně. Bez znalosti cizích řečí se tu neobejdete, mezinárodní závody mají ale svůj vlastní jazyk. Je to koktejl namíchaný z mateřského jazyka mluvčího, angličtiny, němčiny a italštiny spolu s francouzštinou.
V našem stanu se scházejí všichni Češi, kteří tady jsou. Není jich moc a v podstatě všichni patří k zahraničním týmům. Vždyť ani v Deltě (jediném českém týmu na MS) nejezdí žádný Čech. Příští rok se to ale změní a v modrožlutých barvách týmu pojede mistrovství světa Michal Kadleček. Spát se jde ale celkem brzy - zítra to začne.
Na startu
Vstáváme před sedmou - trénink začíná v osm. V depu již panuje čilý ruch. Všichni montují a dolaďují, co mohou. Stroj Itala Alessandra Puzara, který má své servisní útočiště v našem stanu, je připraven. Na trať úzkou uličkou proudí motocykly. Puzar se vrací, trošku sprchlo, takže bláta je všude spousta. Motorka je vzápětí umyta a vrhají se na ni mechanici. Není pro ně problém rozebrat cokoli. Převodovku, motor, vše jsou schopni v během několika chvil rozmontovat. Blíží se start třídy do 125 ccm. Běžíme k vypouštěcí rampě. Ta se sklápí směrem k motocyklům, takže dobrý start závisí na postřehu - když vyjedete dříve, zarazíte se o ni, když později, všichni vám ujedou.
Rytířské klání
Jezdci na divokých "ořích" s citadelou v pozadí - právě taková musela být atmosféra na rytířských turnajích. Motory řvou, rampa se sklápí, motocykly vyrážejí. Ženeme se do nejbližší zatáčky. Motokrosové tornádo se řítí přímo k nám - bláto stříká na všechny strany. Tohle ani při sebelepších záběrech nemůžete schovaní za sklem televizní obrazovky zažít.
Po několika okruzích jsou všichni závodníci totálně zabahnění. Jakmile jedou po trochu rovnějším úseku, přetáčejí si kolečkem na brýlích průhlednou fólii, která kryje jejich "sklo" a udržuje je čisté. Po půl hodině závod vrcholí. Jezdí se 35 minut + dvě kola navíc. Jezdci se řítí po hradbách k cíli. Alessandro získává bronzový věnec za třetí místo. O několik desítek minut později startuje třída 250 ccm a po ní 500 ccm. Země se pod vahou skákajících motocyklů jen chvěje a prostor naplňuje neustálé vytí motorů.
Jede se dál
Samotná trofej není žádný umělecký zázrak, ovšem radost z třetího místa je velká. Vše ale už spěje k dalšímu závodu. Stany i kamiony začínají mizet a padok se pomalu vylidňuje. Míříme domů, zase třináct hodin cesty - je to fuška. Mě ovšem nečeká podobná cesta hned další týden, závodníky i mechaniky ano. Teprve když člověk pozná i tuto skrytou tvář závodů, pochopí, že pokud chce člověk vyhrávat, musí motorkám věnovat vše.
MALÍ ZÁVODNÍCI
Stejně jako se spoustou jiných sportů je potřeba i s motokrosem začít co nejdříve. A protože Delta Racing Team, s nímž spolupracujeme při závodech dětských bugin a rallycrossu, je v první řadě tým motokrosařů, nemohli jsme se nepodílet na závodech našich nejmenších motokrosových závodníků. S logem ábíčka na kombinéze proto jezdí osm kluků. Jejich stroje si v ničem nezadají s motocykly mistrovství světa, jen obsah motorů je menší. Jezdí se na motorkách s motory o obsahu 50 ccm s automatickou převodovkou, 65 ccm s automatickou nebo řazenou převodovkou a 80 ccm s řazenou převodovkou. Poslední kategorie se dělí na "malá kola" a "velká kola" - tedy podle toho, jak velké stroje, a tudíž i jejich kola jsou. Nejmladším pilotům může být osm let, těm nejstarším v dětském motokrosu čtrnáct. Na čem pojedou, určuje nejen jejich věk, ale také schopnosti - na silnější motorku musejí nejprve stačit.
MOTOKROSOVÝ SLOVNÍČEK
kousnout se - kvalifikovat se fabrický - tovární seznamovák - seznamovací kolo před závodem regál - prostor pro jezdce před startovací rampou
SUPERMOTORKY
Motokrosového mistrovství světa se účastní především silně upravené sériové motocykly s dvoutaktními nebo čtyřtaktními motory. Najdete tu ale také několik speciálů postavených jen pro závodění. Tyto stroje jsou vyvíjeny podobně jako monoposty formule 1 a při jejich konstrukci se využívají ty nejmodernější materiály a výrobní postupy. Ovšem málokterý motocykl tohoto typu vydrží více než jednu sezonu. Většinou je po jejím skončení sešrotován a vyrobí se zcela nová "mašina" - samozřejmě modernější než její předchůdkyně.
