Rostlina, kterou odborníci nazývají Operculicarya decaryi (české jméno dosud nemá), pochází ze suchých oblastí Madagaskaru a patří do čeledi Anacardiaceae (ledvinovníkovité). Je to u nás zatím málo pěstovaný druh, který se v evropských pěstírnách okrasných rostlin objevil teprve na konci 80. let minulého století.
Jak ji poznáme
Operculicarya decaryi dorůstá v přírodě velikosti menšího stromu se ztlustlým kmenem. Má masivní a bizarně zkroucené kořeny s pletivem připraveným ukládat vodu do zásoby pro suché období roku. Drobné lichozpeřené listy jsou na svrchní straně lesklé, na slunci mají červený nádech. Jsou opadavé, velmi citlivé na nedostatek vody, ale v teple a vlhku rychle znovu vyraší. Nenápadné, drobné žluté květy jsou v kultuře a na mladých rostlinách vzácné.
Nároky na pěstování
V našich podmínkách rostlina nejlépe přirůstá na jaře a na podzim. V létě jí vyhovuje polostín, rosení listů a celkově vyšší vzdušná vlhkost. Padání listů po delším období sucha je zcela přirozený jev. Díky tomu lze rostlinu v zimě držet při teplotě 10 - 12 oC téměř na sucho, při teplotách kolem 20 oC stačí citlivá udržovací zálivka. Rostlina je ale připravena upadnout do stadia vegetačního klidu v kterékoliv roční době - stačí, když přestaneme udržovat substrát trvale mírně vlhký. V teple a po další zálivce se však rychle probouzí a vyraší nové listy. Je to mimořádně vhodný druh pro bytovou kulturu, který toleruje plné slunce i polostín, na zastíněném místě jsou listy nezdravě zelené a letorosty mají dlouhá internodia (úseky - části stonku mezi jednotlivými listy). Operculicaria je také druh vhodný k vytvoření bonsaje. Za pouhé tři roky lze vypěstovat rostlinu podobnou mnohonásobně starším stromům. Záměrným povytažením kořenů nad úroveň substrátu při každém přesazování je možné zvýraznit jejich neobvyklé tvary a pravidelným zkracováním větviček udržet celkově zakrslý růst.
Rozmnožování
Provádí se pouze vegetativně, a to neobvyklým způsobem - pomocí kořenových řízků. Ty se odebírají ze starších rostlin při přesazování (viz obrázek), kdy se kořenový systém zkrátí až o čtvrtinu délky a všechny ztlustlé části se rozřežou na kousky dlouhé 5 až 8 cm. Křídou si označíme konec směřující k vrcholu, abychom řízek nezasadili "vzhůru nohama". Řezné plochy musí dokonale zaschnout - to trvá při pokojové teplotě nejméně 14 dnů. Řízky pak sázíme do vlhkého písku, kde při vyšších teplotách (25 - 30 oC) pod krytem ze sklenice od kompotu za čtyři až osm týdnů vyraší. Právě díky zdokonalení technologie množení z řízků našimi pěstiteli lze dnes tuto rostlinu koupit u firem nabízejících sukulenty.
Pozor!
Trvale nízká teplota pod 10 oC v kombinaci s nadměrnou zálivkou (přemokřeným substrátem) může rostlině ublížit. Při množení buďte trpěliví - dokud řízek neshnije, je naděje, že zakoření, i když to někdy trvá i mnoho týdnů.
