O tom, že německé bombardovací letectvo druhé světové války doplatilo na absolutní nedostatek těžkých bombardovacích letounů, jsme psali několikrát. Přitom prototyp takového stroje - Heinkelu He 177 - vzlétl již v roce 1939. A nejednalo se o stroj ledajaký. Rozpětí měl 31,44 m, délku 20,40 m, unesl až 1000 kg pum uložených v pumovnici, dále pak dvě až tři střely Hs 293 umístěné pod křídlem a trupem. Ve výšce 6000 m dosahoval rychlosti až 490 km/h, náklad pum byl schopen dopravit až na vzdálenost 5500 km. Rozměry a parametry tohoto bombardéru můžeme přirovnat k americké létající pevnosti Boeing B-17. I když se v případě heinkelu také jednalo o čtyřmotorový stroj, na první pohled to tak nevypadalo. Dvě velké čtyřlisté stavitelné vrtule totiž vždy poháněla dvojice invertních motorů DB 601 spojených do jednoho celku. Vznikla tak motorová jednotka DB 610. To však byla slabina jinak výborných bombardérů, takže He 177 se skutečně masového použití nedočkaly.
Model
Jestliže o bombardéru He 177 můžeme mluvit jako o vyspělé konstrukci, potom jeho dvaasedmdesátkrát zmenšený model je malý "kitařský" zázrak. O mnohém vypovídá počet dílů, ovšem to není nic proti tomu, když tyto díly držíte v ruce. Jemné negativní rytí, pohyblivé plochy konstruované tak, že po slepení vypadají jako dělené, složitý kokpit se znázorněnou vnitřní konstrukcí, dokonale vypracovaná střelecká stanoviště, pumovnice, a to ještě nemluvím o podvozcích a podvozkových šachtách. Stačí k tomu přiřadit obtiskový arch s bezmála sto dvaceti znaky, popisky a emblémy, a na světě je "dvaasedmdesátina" (1:72), která je dokonalejší než leckterá "čtvrtka" (1:48). Obtiskový arch umožňuje postavit jeden ze dvou modelů letounu He 177 A-5 - stroj 2./KG 40, operující v roce 1944 ze základny v Bordeaux, nebo letoun 4./KG 100 se základnou v Chateaudun.
