Lidový název černá vdova náleží pěti druhům snovaček, nejznámější z nich je snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), jejíž jeden poddruh žije i v jižní Evropě, další poddruhy obývají Severní Ameriku nebo Austrálii, jihovýchodní Asii či jižní Afriku. Vzhledem k široké oblasti rozšíření jsou tito pavouci velmi proměnliví, to se týká hlavně skvrny na hřbetní části zadečku - od typického tvaru přesýpacích hodin přechází do tvaru kovadliny, někdy se dělí na skvrny dvě a někdy chybí docela. Ostatní druhy snovaček jsou doma především v Severní Americe. Ne všechny jsou však černé.
Detail jedového ústrojí
1 - jedová žláza
2 - chelicera
3 - dutý hrot chelicery
Existuje "červená vdova", snovačka L. bishopi z písečných oblastí Floridy, která má červené nohy a červenou hlavohruď a na černém zadečku oranžové a bílé skvrny, táhnoucí se až na boky. V tropických oblastech celého světa žije "hnědá vdova", snovačka L. geometricus, která bývá nejčastěji hnědě až šedě zbarvená, s bílými a černými skvrnami na zadečku. Tento pavouk se často zdržuje přímo v lidských stavbách nebo v jejich blízkém okolí, a přestože je, stejně jako všechny ostatní snovačky, jedovatý, jeho uštknutí většinou nebývá tak závažné jako uštknutí ostatních druhů.
Opatrnost především
Jed snovaček rodu Latrodectus (neurotoxin) je nebezpečný především malým dětem a starým lidem a také jedincům s nemocným srdcem. Dospělý zdravý člověk sice po uštknutí černou vdovou trpí různými příznaky otravy - nevolností, prudkými návaly bolesti, křečí, ochrnutím, zvýšeným tlakem ap., ale přežije ho a po dvou až pěti dnech obtíže odezní. Uštknutí ovšem nebývá časté a většinou si za ně lidé mohou sami. Pavouci totiž neútočí záměrně, naopak, žijí velice skrytě, své pavučiny si budují pod kameny, kládami, v různých štěrbinách a puklinách a síť prakticky neopouštějí. Ke kousnutí proto dochází pouze v případě, že člověk nějak neopatrně odkryje tato místa a poškodí pavučinu. V takovém případě její majitel (častěji majitelka) zaútočí.
TAJEMSTVÍ VDOV
A jak je to s "vdovstvím" těchto pavouků? Název pavouk dostal podle mylné domněnky, že samice po páření samce, který je výrazně drobnější a štíhlejší a má delší nohy, sežere. To se sice může stát při chovu v zajetí, kde samec nemá prostor, kam by utekl, ale z přírody není znám jediný případ tohoto chování. Jenže drobní samečkové se tak výrazně liší od typické buclaté samičky, že si je lidé často s tímto druhem vůbec nespojí. Také nedospělí jedinci se černé vdově moc nepodobají, pavoučci jsou po vylíhnutí docela světlí a postupně tmavnou při každém svlékání.
