Člověk vidí prostorově proto, že má dvě oči a každé oko vidí skutečnost z odlišného úhlu - naše oči nevidí přesně totéž! Zkuste si podržet před očima prst a střídavě zavřít levé a pravé oko a snadno se o tom přesvědčíte. Z těchto dvou rozdílných obrazů vzniká v mozku prostorový vjem. Kdybychom se dívali jen jedním okem, neviděli bychom plasticky. Sice bychom podle velikosti předmětů odhadli jejich vzdálenost, ale úplně stejně by se nám jevila například plochá tapeta s natištěným obrazem.
Pro prostorové vidění je třeba, aby každé oko vidělo stejný předmět z jiného úhlu. Naše oči jsou od sebe vzdálené přibližně 6,5 cm, což nám umožňuje vidět prostorově do vzdálenosti několika metrů. Předměty v dálce vidí obě oči prakticky ze stejného úhlu, a splývají nám proto do jedné roviny.
DÍKY DVĚMA OČÍM
Stereoskopického vidění je schopen nejen člověk, ale i mnoho zvířat. Jsou to ta zvířata, která mají obě oči umístěny na přední straně hlavy podobně jako člověk. Patří většinou mezi predátory a schopnost stereoskopického vidění jim umožňuje dobrou orientaci při lovu. Druhá skupina zvířat, většinou sem patří býložravci, má oči umístěné na stranách hlavy. Tak mají široké zorné pole, díky němuž si včas všimnou blížícího se nebezpečí, ale přicházejí o možnost prostorového vidění.
Stereofotografie
Brzy po vynálezu fotografie začali lidé přemýšlet, jak dodat snímkům prostorovost. A vymysleli poměrně jednoduchou metodu, která vyplývá z principu stereoskopického vidění. Pro prostorovou fotografii nestačí jeden snímek, ale je nutné pořídit snímky dva, každý z trošku jiného místa, přesně tak, jak by se dívaly lidské oči. Toho se dosáhne posunutím fotoaparátu na pevném stativu o vzdálenost odpovídající rozestupu očí a pořízením druhého snímku z tohoto místa. Takto vzniklá dvojice fotografií se potom pozorovala jednoduchým kukátkem, které zajistilo, aby každé oko vidělo právě jen "svůj" snímek a výsledný dojem byl stejně plastický jako skutečnost.
Pro jednodušší fotografování takových prostorových obrázků se začaly vyrábět fotoaparáty se dvěma objektivy vedle sebe, které zároveň vyfotografovaly "pravý" i "levý" snímek. Stereofotografie byly velmi oblíbené v éře černobílé fotografie již v 19. století. Druhá velká vlna rozšíření stereofotografie nastala s rozšířením barevné fotografie v 60. a 70. letech 20. století. U nás například Meopta vyráběla v tomto období fotoaparáty Stereomikroma a Stereo35 se dvěma objektivy, kterými se pohodlně pořizovaly barevné diapozitivy. Ty se potom umístily do papírových kotoučků a pozorovaly pomocí prohlížečky Meoskop. V zahraničí byl rozšířen obdobný systém s názvem ViewMaster.
Barevné obrázky byly jako živé a mnoho lidí tak uchvátily, že dodnes mají doma meoskop se zásobou kotoučků. Prodávaly se i hotové kotoučky. Oblíbeným námětem byly fotografie nejznámějších hradů a zámků. Nejefektněji vypadají ty obrázky, které mají nějaký předmět v popředí, protože čím blíže je k nám předmět, tím výraznější je prostorový dojem.
Prostorový film
Pozorování stereoskopických snímků je jednoduché pomocí prohlížečky, kterou přiložíme k očím. Jak ale zajistit u prostorového filmu, aby každé oko vidělo jen ten "správný" obraz, když se film promítá na plátno? Nejstarší metoda prostorového filmu, použitelná u černobílých filmů, jsou tzv. anaglyfy. Obraz pro jedno oko se promítá červeně a pro druhé oko modře a oba obrazy se na promítacím plátně mísí. Diváci je pozorují pomocí brýlí, které mají na jednom oku červené sklo a na druhém modré. Každé sklo propustí jen jednu barvu a tak je zajištěno, že každé oko vidí jen správný obraz.
Jinou metodou, jak zajistit, aby každé oko vidělo pouze svůj obraz, je metoda polarizačních filtrů, které propouštějí jen světlo polarizované v jednom směru. Oba obrazy se promítají přes rozdílně natočené polarizační filtry a stejně natočené jsou i polarizační filtry v brýlích, kterými diváci sledují film. Polarizační filtry jsou bezbarvé, proto je tato metoda vhodná i pro barevný film.
U nás se prostorová kina neujala, ale například v USA byla poměrně rozšířená. Každý divák dostal ke vstupence jednoduché papírové brýle s polarizačními filtry a mohl si vychutnat nevšední zážitek z prostorového filmu.
Jen jeden obrázek?
Postupně vznikly i další metody prostorových obrázků, kterým dokonce stačí jen jeden obrázek na to, aby vznikl dojem prostorovosti. Známá je například metoda válcových čoček. Obrazy pro obě oči jsou rozloženy do úzkých proužků, které jsou natištěny střídavě vedle sebe na jednu podložku. Na ni je nalita průhledná plastická hmota, do které jsou vylisovány drážky s vypouklým povrchem, takže působí v jednom směru jako válcové čočky. Protože se každé oko dívá z jiného místa, válcové čočky zaostří každému oku obraz jiné soustavy proužků a opět každé oko vidí jiný obraz. S tímto systémem se můžete občas setkat u pohlednic.
V posledních letech se také rozšířily obrázky nazývané stereogramy nebo magické oko. Vytvářejí se pomocí počítače, který složí oba obrazy do jednoho. Opět je to jen jeden obrázek, který se pozoruje oběma očima bez jakékoliv pomůcky. Musíte dosáhnout toho, aby se vaše oči uvolnily a pohled se nesoustředil do roviny obrázku, ale až někam za něj. Nejlepší je dát nejdříve obrázek až těsně k obličeji a pak jej pomalu oddalovat. Chce to trochu cviku, abyste udrželi pohled rozostřený. Když se vám to podaří, nedívají se oči do jednoho bodu, jak jsou zvyklé, ale každé se dívá na jiný pás obrazu a opět se objeví plastický obraz. Pozorování však není tak pohodlné jako u jiných metod.
Hologramy
Nejdokonalejším prostorovým obrazem je hologram, kterým se dosáhne úžasné prostorovosti v jediném obraze, jejž pozorujeme pohodlně bez jakýchkoliv pomůcek. Navíc můžeme hlavou pohybovat a vidět předmět z různých stran (na rozdíl od stereofotografie, kde je divák jakoby připoután a může se dívat jen z jednoho místa). Hologramy najdeme například na kreditních kartách a různých průkazech, kde slouží jako potvrzení pravosti, protože se nedají jednoduše kopírovat. Vytvářejí se pomocí laseru a zaznamenávají kromě intenzity světla i vlnoplochu, ale jejich princip je složitější a vysvětlení by vyžadovalo hlubší znalost fyziky světla. V každé případě však jsou velmi efektní.
Setkáte-li se s prostorovými obrázky, ať již využívají kterékoliv metody, vychutnejte si jejich plastický obraz a nechte se vtáhnout do podmanivého prostorového světa. Uvědomte si přitom, jak úžasná je zdánlivě samozřejmá skutečnost, že svět kolem sebe vidíme prostorově!
TROJROZMĚRNÁ OBRAZOVKA
V Anglii představila firma Reality Vision novou obrazovku, která zobrazuje trojrozměrně. Ta může být použita jak u televizí, tak u počítačových monitorů. Trojrozměrného efektu je dosaženo stejně jako u fotografií pomocí odlišných obrázků pro levé a pravé oko. Obraz pro levé oko je vysílán v sudých řádcích a pro pravé oko v lichých řádcích. Odlišné nasměrování obrazů zajišťuje holografická mřížka na zadní straně monitoru.
