Poměrně dlouhý krk a nahé červené líce vzdáleně upomínají na supy, hadilov je však skutečný a obratný lovec, který mršinami opovrhuje. Snad jen po požárech savany nepohrdne nějakou tou grilovanou pochoutkou - velikou sarančí, pečeným hadem či ještěrkou... Ale jinak dává přednost čerstvému úlovku, který však loví zcela jiným způsobem než ostatní draví ptáci. Loví totiž na zemi: cupitá drobnými krůčky savanou a co nejvíc přitom dupe - snaží se tak vyplašit a vyhnat z úkrytů případnou kořist.
Jist si před ním není žádný drobnější živočich, který se nachází v jeho loveckém revíru. Převážnou většinu úlovků hadilova tvoří velký hmyz (kobylky, sarančata ap.), drobní savci a plazi včetně hadů - právě tato záliba v hadech a jejich obratný lov mu vysloužily české jméno. Nezalekne se ani velké a smrtelně nebezpečné zmije útočné (Bitis arietans): když ji objeví, zaútočí na ni dlouhýma silnýma nohama a mohutnými kopanci a údery tvrdých tupých drápů ji usmrtí. Pak po způsobu dravců trhá z jejího těla kusy masa a hltavě je polyká.
Nešikovní letci
Většina dravců patří mezi nejlepší zvířecí letce vůbec. Hadilov je však mezi nimi výjimkou. Obchází svůj lovecký revír pěšky a vyplašenou kořist pronásleduje rychlým během. Pouze v případě, že vyhlédnutá oběť, jako je např. saranče, kličkuje a uskakuje do stran, vypomáhá si křídly, jimiž kormidluje při prudkých změnách směru.
Přesto létat umí, a docela dobře. Prudce na poslední chvíli vzlétne do korun stromů, když je např. zřejmé, že neuteče před rychlejším útočníkem. Také zásnuby těchto podivných dravců se odehrávají ve vzduchu a nijak se neliší od akrobatických zásnubních letů jiných dravců. Do obtížné situace se však hadilovi dostávají při stavbě hnízda. Ta totiž stavějí na stromech. Což znamená, že tam musejí vynést stavební materiál: různé větve a větvičky, z nichž pak neuměle splétají nevzhledné, široké ploché hnízdo.
Na rozdíl od ostatních dravců však nemají pařáty přizpůsobené k přenášení břemen - jejich prsty jsou tuhé, neohebné, drápy krátké a tupé, vhodné pro běhání po tvrdé udusané zemi. Hadilovi proto nejsou schopni uchopit stavební materiál pařáty a do korun stromů ho musejí vynášet v zobáku. Občas se přitom dostávají do situací, kdy rozhodně nevypadají jako hrdí vládcové vzduchu. Poté, co v zobáku přivlečou pod vyhlédnutý strom změť větví, pokusí se po krátkém rozběhu a poskoku vzlétnout. To se jim ovšem nepodaří vždy - a hadilov se zobákem plným neskladných větví docela nedůstojně spadne zpět na zem...
HADILOV PÍSAŘ
V řádu dravců (Falconiformes) tvoří hadilovi samostatnou čeleď (hadilovovití - Sagittariidae) s jediným druhem. Hadilov písař (Sagittarius serpentarius) dostal své jméno zcela oprávněně - je zdatným lovcem hadů (Serpentes = hadi), které zabíjí mocnými kopanci a udupáním. České jméno písař pak získal díky volným perům na hlavě, která lidem připomínala brk zastrčený za ucho středověkého písaře. (Latinské jméno Sagittarius zase znamená lukostřelec - i to je zřejmě odvozeno od volných per na hlavě připomínajících pera na šípu.)
Domovem hadilovů, kteří jsou dosud poměrně běžní, jsou africké savany na jih od Sahary.
JEN JEDNO MLÁDĚ
I v případech, kdy samice snese a vysedí větší počet vajec, dochová pár často jediné mládě. Víc jich totiž nestačí uživit. Mladí hadilovi jsou nenasytní a rodiče jim nestačí přinášet ještěrky, hmyz či drobné hady a savce. I z početnější snůšky proto většinou přežije jen nejaktivnější mládě, zatímco ostatní zahynou. Z téhož důvodu také žijí tito ptáci v párech a svůj lovecký revír, který může měřit až 45 km2, před ostatními hadilovy důsledně brání. Pouze v období sucha se mohou shromažďovat u vodních zdrojů i ve větších počtech.
