Po více než 140 milionů let ovládali naši planetu plazi (člověk moderního typu na ní žije "pouze" posledních 30 000 let). A ovládali ji účelně: stejně jako současné druhy živočichů si ji rozdělili a vyvíjeli se tak, aby dokonale využívali všech možností, které jim tehdejší svět nabízel. Žila zde stáda bezbranných býložravců i dravci, kteří je lovili, plazi obývali souši, sladké i mořské vody či létali vzduchem. Někteří byli denní, jiní dávali přednost nočnímu způsobu života, žili samotářsky i ve větších společenstvích...
Ale i když se o dinosaurech mluví jako o plazech, ve skutečnosti se tito ještěři současným plazům příliš nepodobali - mnozí spíš připomínali savce nebo ptáky. Vždyť celá řada druhů měla podle nejnovějších poznatků tělo kryté čímsi, co vypadalo jako ptačí peří či srst. Z toho (a samozřejmě i dalších znaků na nalezených kostech) lze mimo jiné odvodit, že dinosauři byli s největší pravděpodobností teplokrevní. Ostatně - vědci jsou čím dál víc přesvědčeni, že současní ptáci jsou přímými potomky dinosaurů, existují dokonce takové názory, že ptáci j s o u dinosauři.
PROČ VYHYNULI?
Na konci období křídy, tj. před 65 miliony let, dopadl na Zemi do oblasti Mexického zálivu obrovský asteroid, který mohl mít průměr až 19 km. Na místě jeho dopadu vznikl 24 km hluboký a 240 km široký kráter. Nebe se pokrylo neprodyšným závojem prachu a kouře ze vzniklých požárů. Kyselé deště, tma a náhlé ochlazení způsobily vyhynutí více než 70 % všech živočichů. Přežili jen ti nejmenší: želvy, krokodýli, drobní savci a ptáci. Popsaný scénář je ovšem jen teorie - jiní vědci se přiklánějí k postupnému vymírání dinosaurů vlivem oddalování zemských desek od rovníku směrem k pólům, tedy do chladnějších oblastí. Na potvrzení té či oné teorie si zřejmě ještě budeme muset počkat, dočkáme-li se toho vůbec. Méně známá je skutečnost, že něco podobného, možná ještě horšího, naše planeta zažila i dříve. Na přelomu prvohor a druhohor (v permu) náhle vyhynulo následkem neznámé katastrofy 97 % všech tehdejších živočichů. A o 45 milionů let později se situace opakovala. To už na Zemi vládli plazi, jichž více než polovina následkem katastrofy (teorie opět mluví o pádu asteroidů) vyhynula. Tehdy se však dinosauři znovu vzchopili a vyvinuli se v ještě větší a dokonalejší formy.
Devítiletý objevitel
Jedna skupina býložravých dinosaurů nese souhrnné jméno ceratopsidi. To proto, že se vyznačují alespoň jedním, ale častěji více rohy na hlavě (z řeckého keras to - roh). Kromě toho mají hlavu krytou mohutnými kostěnými štíty či límci. Tato zvířata tak téměř vůbec nepřipomínají ještěry, vypadají spíš jako nějací nepodaření opancéřovaní nosorožci. Přesto patří mezi plazy (nosorožci jsou, jak jistě víte, savci). Nejznámějším zástupcem této skupiny je třírohý, až 9 m dlouhý dinosaurus - Triceratops, který žil ve svrchní křídě.
Vědci znají i celou řadu jeho příbuzných, ale za nejvýznamnější dnes považují druh objevený v roce 1997. Tehdy byl v pánvi Zuni v Novém Mexiku nalezen vůbec nejstarší dosud známý ceratopsid. Je proto považován za předchůdce všech dalších druhů včetně onoho slavného Triceratopse. Nový ještěr dostal podle místa nálezu jméno Zuniceratops. Druhové jméno christopheri pak získal na počest devítiletého syna ředitele paleontologického projektu pánve Zuni, neboť právě on prý kosti nového neznámého druhu dinosaura našel.
Zuniceratops byl malý (podle mínění paleontologů, měřil "pouze" 3,5 - 4 m) a na rozdíl od Triceratopse měl na hlavě jen dva rohy. Je však velmi pravděpodobné, že je používal stejně - především k obraně před dravci. Samci pak je v období rozmnožování zřejmě využívali při vzájemných soubojích o samice.
VLÁDCOVÉ VZDUCHU
Přestože v období triasu, jury a křídy skuteční ptáci ještě neexistovali, nebyl vzdušný prostor prázdný - brázdili ho dinosauři připomínající dnešní netopýry. Ovšem značně přerostlé netopýry, největší z nich, Quetzalcoatlus, měřil v rozpětí až 13 m, je to tedy vůbec největší létající živočich, jaký kdy na Zemi žil. Tito tzv. pterodaktylové ovšem byli slepou vývojovou větví, ptáci se z nich nevyvinuli.
1 - Dsungaripterus weii
2 - Pterodactylus elegans
3 - Cearadactylus atrox
4 - Preondactylus buffarinii
5 - Rhamphorhynchus longiceps
6 - Quetzalcoatlus northropi
7 - Quetzalcoatlus sp.
NEJVĚTŠÍ ZVÍŘATA, JAKÁ KDY PO ZEMI CHODILA
Představám většiny lidí, kteří si pod dinosaury představují obrovitá monstra, nejlépe vyhovuje skupina tzv. sauropodů: býložravých ještěrů, z nichž mnozí měřili více než 20 m a vážili až 25 tun. Asi jste si hned vybavili brontosaura, toto jméno ve skutečnosti patří druhu, který se správně jmenuje Apatosaurus. Podobných obrů se za to dlouhé období nadvlády dinosaurů na Zemi vystřídalo několik druhů - stejně velký byl např. i Camarasaurus, známí jsou jen o málo menší Diplodocus nebo Brachiosaurus. Všichni tito veleještěři spásali především listí a větve stromů. Ačkoliv byli pomalí a nebyli vybaveni ostrými zuby či drápy, neměli v tehdejším světě rovnocenného nepřítele - jejich velikost byla dostatečnou zbraní, a pokud nestačila, pomohly údery dlouhého tuhého ocasu...
Ještěr v medvědím kožichu
Pánev Zuni byla ve střední křídě (před 110 - 90 miliony let) jedním z mála míst v Severní Americe, které nebylo zaplaveno mořem. Právě proto sem, do této ne zcela probádané oblasti, soustředili paleontologové v poslední době svou pozornost. A jejich úsilí přineslo bohaté výsledky - kromě již zmíněného Zuniceratopse zde objevili i další dosud neznámé živočichy ze stejného období.
Naprostou senzací se však stal objev pozůstatků podivného therizinosaura. Therizinosauři, kteří byli doposud známí pouze z Asie, byli obrovští opeření ještěři pohybující se po zadních končetinách. Kromě toho, že mohli díky dlouhému krku spásat listí stromů (byli to býložravci), se vyznačovali mimořádně dlouhýma "rukama". Nejznámější asijský druh, který dal celé skupině jméno (Therizinosaurus), na nich měl až metrové drápy! Jedinec nalezený v oblasti Zuni je vůbec prvním zástupcem této skupiny dinosaurů v Americe. Dostal jméno Nothronychus a podle prvních rekonstrukcí vypadal tak trochu jako obrovský, na zadních nohách stojící břichatý medvěd v huňatém kožichu.
Postrach křídového pralesa
Kdo je nebo byl raptor či Velociraptor, to dnes ví díky filmu Jurský park snad každé malé dítě. Tento rychlý dravý ještěr patří do skupiny dromaeosaurů - tedy "emuještěrů" (Dromaius = pštros emu). Dromaeosauři byli poměrně malí a pohybovali se pouze po zadních končetinách, zatímco přední, tříprsté, byly kratičké a sloužily k uchopování kořisti. Tito dravci měli velkou hlavu a tlamu plnou ostrých zubů, ale jejich hlavní zbraní byl mohutný, srpovitě zahnutý dráp na mimořádně pohyblivém a dlouhém prostředním prstu zadní končetiny. Dromaeosauři své zadní končetiny používali pravděpodobně podobně, jako dnešní pštrosi či klokani - kopali jimi proti oběti a pomocí dlouhého drápu jí zasazovali smrtelné údery.
Proslulý Velociraptor (jeho pozůstatky byly nalezeny v Mongolsku) mohl měřit až čtyři metry, většina dromaeosaurů (raptorů) však nedorůstala žádných ohromujících velikostí - když se vzpřímili, byli vysocí kolem jednoho metru, dospělý člověk by tak na ně hleděl z výšky. Přesto byli nebezpeční i mnohem větším dinosaurům: pravděpodobně totiž lovili ve skupinách, byli velice inteligentní a nesmírně obratní a rychlí. Těžkopádní býložravci, jako byl např. Zuniceratops, proti nim neměli šanci.
Ptačí ještěři
Když vědci v roce 1997 objevili v oblasti Zuni drobného dvounohého dinosaura, považovali ho původně za nový druh raptora. Teprve nález druhého jedince i s částečně zachovalou lebkou je přiměl změnit názor. Usoudili, že nepůjde o dromaeosaura, ale o nový druh coelurosaura. Coelurosauři ovšem byli raptorům dost podobní - stejně jako oni byli opeření, pohybovali se rychlým během po zadních končetinách a byli draví. Byli ovšem drobnější a štíhlejší - mnohem víc připomínali současné ptáky než ještěry. Nově nalezený Coelurosaurus však dosud nemá jméno - to dostane až ve chvíli, kdy vědci dokonale prozkoumají jeho pozůstatky a dokončí přesný popis nálezu.
To, že coelurosauři připomínají vzhledem (a pravděpodobně i chováním) současné ptáky, není náhodné - spolu s dromaeosaury patří do jejich přímé vývojové linie. Zástupci obou těchto plazích skupin již mají s ptáky mnoho společných znaků. A nejde jen o peří, mnohem významnější jsou znaky na kostře, jako je např. tříprstá přední končetina, úplný ramenní pletenec tvořený vidlicovitě srostlou klíční kostí (furcula) s kostí krkavčí (savci kost krkavčí nemají), hrudní a dlouhou úzkou lopatkou, vysoce pohyblivými zápěstními kůstkami atd. Typickými plazími znaky na kostře jsou naopak ozubené čelisti či jednotlivé, od sebe oddělené ocasní obratle (ptáci je mají silně zredukované a srostlé).
1. Hrudní kost a ramenní pletenec tvořený srostlou klíční a krkavčí kostí
2. Dlouhá úzká lopatka
3. Dlouhé kosti jsou duté a tenkostěnné, čímž se snižuje váha živočicha
4. Ohebné zápěstí
5. Přední končetina má jen tři prsty, z nichž prostřední je nejdelší
6. Kost stydká směřuje u většiny dinosaurů dopředu, ale u druhů, z nichž se vyvinuli ptáci, směřuje stejně jako u ptáků dozadu
7. K pohybu po zemi slouží zadní končetiny se silně vyvinutou svalovinou
DINOSAUŘI JAKO ŽIVÍ
Posledních několik let bylo na nálezy dinosauřích pozůstatků velmi bohatých. Paleontologové objevili nejen nová naleziště či další kosti, které doplňují dřívější nálezy, ale i řadu nových druhů. Díky tomu se postupně mění názory na vzhled, chování a vývoj dinosaurů. Současně s novými poznatky paleontologickými se rozvíjela i počítačová technika, která umožňuje mnohem dokonalejší rekonstrukci těl dávno vyhynulých živočichů. Jejím vrcholem pak je jejich oživení - animace. Virtuální dinosauři běhají, skáčou, plavou nebo létají, bojují a páří se, loví či brání mláďata... Díky počítačovým trikům proto dnes můžeme tajit dech při sledování "skutečných živých" dinosaurů na plátně - ať už v hraných filmech, jako byl Jurský park, nebo v různých dokumentech (Putování s dinosaury, Když se dinosauři toulali světem ap.), které se nám snaží přiblížit život na Zemi před 220 - 65 miliony let.
Vznik Jurského parku:
