S dlouholetým přítelem Antonínem Kusbachem jsme během patnácti let podnikli řadu výprav do míst, kde před námi bylo jen velmi málo lidí. Naše cesty směřovaly obvykle na sever a jejich nedílnou součástí bylo vždy natáčení dokumentárních filmů. Natáčeli jsme na Kavkaze, Sibiři, Kamčatce a Aljašce, ve Skandinávii i v Kanadě.
Jednou jsme se bavili o tom, jak jsme jako kluci toužili podniknout nějakou dalekou cestu. A tak jsme dostali nápad: Co kdybychom někdy vzali s sebou naše syny? Zpočátku jsme to ani nemysleli vážně, ale v roce 2000 jsme se rozhodli, že to zkusíme. Měli jsme v úmyslu natočit příběh dvou kluků v nedotčené přírodě tak, aby se i ostatní děti dozvěděly co nejvíc o severu, o krajích, které u nás moc neznáme. Pokud možno bez protivného, poučujícího komentáře. Volba padla na Aljašku, kde jsme měli kontakty z předchozích cest a kamaráda, bez kterého bychom si film nedovedli představit - Bohouše Fialu.
FILMOVÝ PŘÍBĚH
Dva bráchové (10 a 11 let) odjíždějí se svým tátou, přírodovědcem, na Aljašku. Setkají se s dědou, který tam už léta žije. Společně podniknou plavbu po řece vysoko na severu. Poznávají zvláštnosti putování opravdovou divočinou, v níž se člověk musí spoléhat sám na sebe. Pozorují spoustu zvířat, hledají zlato, zabloudí v tajze - prožijí prostě všechno, co se na takové plavbě může přihodit.
Filmový děda
Bohouš Fiala na Aljašce žije už dvacet let. Jeho dům v Anchorage se proměnil v expediční základnu. Odsud jsme vyráželi na jednotlivé cesty a po několika dnech nebo týdnech se vraceli utahaní, špinaví, prosáklí kouřem, ale s mnoha novými zážitky a dalším natočeným materiálem. Bohouš je skutečně takový jako filmová postava dědy - umí žít v přírodě a díky dlouholetým zkušenostem si přitom vystačí s minimem věcí. Opravdový zálesák. Klukům ukázal spoustu věcí, spravoval jim věčně rozbité udice a měl pro ně vždycky pochopení. Našli v něm skutečného dědu.
Bez přípravy by to nešlo
Rozhodnutí, že vezmeme kluky na Aljašku, vycházelo z toho, že jsme měli částečně vyzkoušeno, co všechno zvládnou a vydrží. Museli umět sbalit batoh, postavit stan nebo jít celý den se zátěží. V létě jsme jezdili na řeku a putovali po českých a slovenských horách. Kluci si osvojili vodácké umění i základy lezení na cvičných skalách.
Fantazie a skutečnost
Filmové příběhy putování dvou brášků po Aljašce jsou vlastně spojením dokumentárního snímání a hraných situací. To bylo nezbytné, abychom mohli postavit příběh nebo jednotlivé epizody. Všechny scény ale vycházely z událostí, které se nám skutečně staly.
Necestoval s námi žádný početný štáb, ani jeden člověk nebyl navíc. Tonda Kusbach hrál otce kluků, Bohouš Fiala dědu a já (L. Moulis - pozn. red.) jsem byl jediný, kdo se neobjevoval v obraze. Jel jsem na samostatné kanoi s vodotěsnými boxy na kameru a příslušenství. Každé natáčení i krátkého průjezdu znamenalo vše vybalit, postavit a zase sbalit a stíhat ostatní. Některé akce se přitom musely vícekrát opakovat. Ve studené vodě nebo s hejnem komárů za krkem to mnohdy vůbec nebylo příjemné.
Drsná krása
Pohybovali jsme se daleko na severu, v tzv. subarktickém pásmu. Severněji je už jen arktická pustina bez stromů. Naše řeka protéká centrální Aljaškou, obrovským územím s kontinentálním podnebím, kde narazíte na velmi rozmanitou krajinu - od vysokých hor po bažinatou rovinu. V létě se člověk docela dobře zahřeje. Zažili jsme dny, kdy bylo horko jako u nás. Naopak zimy jsou zde velmi chladné. Starousedlíci říkají, že mráz -40 °C není ničím neobvyklým. Z hor se řeka brzy dostává do pásma severské tajgy. Kam oko dohlédne, táhnou se kopce porostlé hlavně smrkem černým a smrkem sivým. Mezi strmými kopci má říční údolí charakter skalnatého kaňonu. Naopak rovina na dolním toku je plná bažin. Ideální podmínky zde nacházejí bobři, ale (bohužel pro nás) i komáři. Cesta po řece byla dlouhá téměř 300 kilometrů a celou dobu jsme byli bez jakéhokoliv spojení s civilizací. Neměli jsme ani mobil (stejně by tam nefungoval), ani vysílačku. V případě zničení člunu bychom museli udělat vor, nebo jít pěšky. Byl by to však pochod bažinami a těžko průchodnou tajgou s omezenými zásobami potravin. Velikou komplikací by se stalo zranění kohokoliv z nás.
Kraj zlaté horečky
Na řece, po které jsme pluli, objevili prospektoři zlato ještě před největším nálezem na Klondiku. Během plavby kluci často nalézali pozůstatky zlatokopeckých srubů přes sto let starých a zbytky zařízení po těžbě. Vezli jsme s sebou pochopitelně i rýžovací pánve. Jak s nimi zacházet, to kluky naučil Bohouš Fiala. Zkoušeli to každý den a mnohdy bylo velmi těžké dostat je večer od řeky do stanu.
Setkání se zvířaty
Unášel nás proud, takže jsme netropili hluk. Mohli jsme tak pozorovat spoustu zvířat, která bychom jinak těžko viděli. V takových chvílích jsme zapomínali na komáry, nepohodlí a studenou vodu a soustředili se pouze na dění před objektivem kamery nebo fotoaparátu. Pohyb ve větvích prozradil urzona - amerického dikobraza. Vyjeli jsme za zákrut a před námi se řekou brodil los. Večer potom prošel jenom kousek od stanu. Druhý den ráno náš tábor pozoroval černý medvěd. Na špičky štíhlých smrků usedali orli bělohlaví, nad řekou pod skalními převisy měly obratně nalepená hliněná hnízda kolonie vlaštovek pestrých. V čiré vodě byli vidět lipani - ti každodenně doplňovali naše tenčící se zásoby potravin. Nezapomenutelné zážitky máme z natáčení bobrů. Úplnou náhodou jsme našli místo, kde jsme je mohli dva dny nerušeně pozorovat a filmovat.
Film v ohrožení
Hned druhý den plavby jsme málem přišli o kameru. Při filmování z přídě se mi v hledáčku zdálo, že se strom v zatáčce blíží snad až příliš rychle. Když jsem vzhlédl, byl už jen pár metrů od lodi a silný proud nás hnal přímo pod něj. Kluci neměli dost síly na to, aby člun stočili. V dalším okamžiku následoval náraz. Rychle jsem přeběhl na záď a vyhodil kameru na břeh. Proud nacpal člun pod strom a chvíli mačkal celou posádku pod kmenem. Nakonec to raft plný vody vyplivlo na druhé straně. Prohlédl jsem kameru. Silná vrstva mechů a lišejníků náraz ztlumila, natáčení mohlo pokračovat...
ALJAŠSKÁ TRILOGIE
Filmový projekt S bráchou na Aljašce má tři části: 1. Severní řeka, 2. Hory - Překročili jsme s kluky hradbu Coastal Mountains (Pobřežních hor). Prošli jsme stezkou zlatokopů z města Skagway přes obávaný Chilkootský průsmyk až k Bennetovu jezeru., 3. Tajga a tundra - Zastihuje kluky v situaci, kdy se musí po nehodě postarat o zraněného dědu a dostat se bez úhony do civilizace. První díl byl dokončen Českou televizí v tvůrčí skupině Karla Dvořáka a odvysílán v několika reprízách v roce 2001 (naposledy 29. prosince), druhý bude dokončen začátkem letošního roku a třetí v jeho průběhu. O dobrodružstvích obou kluků letos vyjde i kniha.
