Láďa s Tondou vystupují ve filmu jako bratři. Ve skutečnosti jsou to "jen" výborní kamarádi. Jejich tátové je vzali na dobrodružnou výpravu severskou přírodou a umožnili jim prožít to, o čem předtím pouze četli v knížkách od Jacka Londona a E. T. Setona.
Co vás na Aljašce překvapilo?
Láďa: Asi severská divočina kolem řeky. Nečekal jsem takovou pustinu, během plavby po řece jsme nepotkali žádné lidi.
Tonda: Samozřejmě příroda. Já jsem si to nijak nepředstavoval, spíš jsem se chtěl těšit.
Chtěli byste být zlatokopy v době zlaté horečky?
L: Po cestě jsem si zkoušel nějaké zlato narýžovat, ale zjistil jsem, že je to dost obtížné. Zlatokopové, kteří se na Klondike vydali, zřejmě vůbec nevěděli, do čeho jdou. Když jsem poznal aljašské přírodní podmínky, tak bych zlatokopem být nechtěl.
T: Asi ne. Když jsem slyšel ty příběhy... Je to sice zajímavé, ale někteří lidé zbohatli a někteří zchudli. A myslím si, že většina zchudla.
Které ze spousty zvířat vás nejvíc zaujalo?
L: Nejsilnější dojem na mě udělalo setkání s medvědem. Jednou jsme se v horách přiblížili k černému medvědovi na vzdálenost šesti metrů. Bohouš mu říká medvěd taškář. Prý to je mírumilovné zvíře, ale stejně jsem měl strach. Slyšel jsem, jak zlověstně funí. Bylo pro mě strašně vzrušující být jen krůček od medvěda.
T: Nejvíc se mi asi líbil orel bělohlavý. Je to něco jiného než naše vlaštovka. Je takový majestátní. Když se na něj podíváš a vidíš tu bílou hlavu, černé tělo, tak vzbuzuje respekt.
Stalo se vám někdy, že byste měli všeho plné zuby a litovali jste, že raději nesedíte doma v pohodlí?
L: Náročné bylo filmování a opakování jednotlivých záběrů. Ale na domov jsem si ani nevzpomněl.
T: Ne, vůbec! I když jsem byl někdy na něco naštvaný. K tomu natáčení: My jsme mu říkali pakárna. Třeba jsme se koupali a najednou kameraman řekl: "Dost, jde se točit." Něco mě bavilo, ale něco ne. Některé záběry, které ve filmu trvají pár sekund, jsme točili třeba 15 minut. Přitom nám nesměly dojít baterky do kamery, protože nebylo kde je koupit.
Chtěli byste, až budete velcí, jezdit na takové cesty jako vaši tátové? A čím byste chtěli být?
L: Chtěl bych prozkoumat zajímavé země a poznávat lidi, kteří žijí v nedotčené přírodě. Moje povolání by s tím mělo souviset.
T: Ještě uvidím, ale pokud to vyjde, tak určitě. Asi bych chtěl dělat něco jako táta, to znamená něco s přírodou.
Z LÁĎOVA DENÍKU
Večer jdu jako pokaždé rýžovat zlato. Pokusů už bylo hodně, ale většinou byly neúspěšné. Dnes se mi poprvé objevil "black sand", černý písek. Bohouš tvrdil, že tam, kde je black sand, je obvykle i zlato. Po pečlivém promývání se tam opravdu objevilo! A bylo ho hodně. Drobné zlatinky jsem z pánve vybíral skoro půl hodiny. Myslel jsem si, že si zlatokopecké pánve bereme jenom pro filmování. Ale zlato tu doopravdy je!
JAK NA MEDVĚDA?
Možná netušíte, že vedle spreje proti komárům existuje i sprej na medvědy. Kluci ho měli na výpravě u pasu místo pistole.
Tonda: Prý je v tom pepř, a když se medvědovi trefíš přímo do nosu, může ho to údajně složit. To mi dodávalo trochu odvahy, i když jsem si nebyl moc jistý, jestli to pomůže, když fouká vítr opačným směrem. Naštěstí jsme ho nepoužili.
