Mezi nejpodivuhodnější ptáky světa patří bezesporu ostnáci (čeleď ostnákovití - Jacanidae). Jejich domovem jsou mělké, hustě zarostlé stojaté tůně, říční zátoky, jezera ap. Ostnáci zde brodí vodou a hledají potravu - drobné vodní bezobratlé, především hmyz. Brodění ale není jediný způsob jejich pohybu ve vodním prostředí - jsou schopni běhat i "po vodě". Alespoň to tak na první pohled vypadá. Skutečnost však je taková, že běhají po listech vodních rostlin, což jim umožňují nezvykle dlouhé prsty a drápy nohou.
Výchova bez matky
Jednou z nejpozoruhodnějších zvláštností ostnáčího života je jejich rodina - rozmnožování a péče o mláďata. Partneři si totiž dokonale prohodili role. Samozřejmě až na "povinnost" klást vajíčka - to i u ostnáků může jen samička. Ta po spáření vybuduje na vodní vegetaci jednoduché mělké hnízdo, spíš jen ohrádku, aby se tři až čtyři vajíčka, která naklade, neskulila do vody. Ale pak svého partnera bez výčitek opustí a vydá se hledat dalšího.
Vajíček se ujme samec - podloží pod ně křídla, čímž vytvoří jakousi kolébku, ve které vajíčka zahřívá. Pokud se stane, že nedbale postavené hnízdo zaplaví voda, samec vajíčka přemístí na bezpečnější místo - buď je kutálí zobákem, nebo je dokáže přenášet pod křídly. Po 26 dnech se z vajíček vylíhnou kuřátka. Mají hebké prachové peří, ale jejich nožky se už vyznačují oněmi typickými dlouhými prsty, které jim umožňují rozložení váhy a pohyb po vodní vegetaci.
Otec se o mláďata stará přibližně tři měsíce - hledá jim potravu (ale nekrmí je, pouze je vodí a ukazuje jim, co je k snědku), střeží je před četnými nepřáteli, jako jsou volavky, orli ap. Sám je ovšem příliš slabý a bezbranný, neubrání je. Proto při spatření nepřítele vydá varovný skřek, který je pro kuřátka povelem, že se mají ponořit pod hladinu. Pod vodou vydrží ostnáčí mláďata neuvěřitelně dlouho; vystrčí totiž nad hladinu špičku zobáku, takže mohou dýchat, aniž by byla viděna. Vynoří se teprve na další otcův povel - další skřek, kterým jim oznámí, že nebezpečí pominulo. V případě, že se před nepřítelem (např. nějakou drobnou šelmou) lze zachránit útěkem nebo je nutné přestěhovat rodinu na jiné místo, volí samec jiný způsob - popadne mláďata pod křídla a přenese je.
OSTNÁK BAŽANTOVITÝ
Ostnák bažantovitý (Hydrophasianus chirurgus) dostal jméno podle dlouhých ocasních per, která připomínají pera bažantího kohouta. Jeho domovem jsou bažiny a mělké vody jihovýchodní Asie. Samci jsou, stejně jako u ostatních druhů ostnáků, výrazně menší než samice.
HARÉM NARUBY
Ostnáci jsou teritoriální, to znamená, že si každý jedinec brání svůj lovecký okrsek před jinými ostnáky. Samci si střeží území o takové velikosti, aby je i s mláďaty uživilo. Ale samice, které jsou větší a silnější, hájí jedna před druhou mnohem víc - brání lovecká území všech svých "manželů" včetně jich samých. Tento vztah, kdy jedna samice žije a páří se s několika samci, se jmenuje polyandrie - mnohomužství (na rozdíl od polygamie - mnohoženství).
