Stíhací středoplošníky F4U Corsair patřily k nejlepším palubním letounům druhé světové války. Jejich nasazení, spolu s neméně dobrými středoplošníky F4F Wildcat a F6F Hellcat, znamenalo obrat v letecké válce v Tichomoří. Do té doby kralující japonská zera byla doslova masakrována převahou palubních zbraní nových amerických stíhacích strojů. Corsairy se v provedení F4U-5 vyráběly ještě po válce a byly používány jako bombardovací - mimo jiné v korejském konfliktu. Tento vynikající středoplošník s charakteristickým lomením křídla, jsme měli možnost vidět na jednom z roudnických Air Memory Show, kde jeho pilot dokazoval, že několik desetiletí starý corsair mnoho neztratil ze své rychlosti a obratnosti.
Model
Corsairy v nejrůznějším provedení byly v celé kitařské historii oblíbenou předlohou stavebnic plastikových modelů. Zatím poslední kity představují výrobky firem Italeri a Revell. Jedná se opět o výlisky z jedné lisovací formy, a tak hodnocení odpovídá výrobkům obou firem. Počet dílů (68 u Revellu a 77 u Italeri - modely se liší počtem zbraní) u modelu stíhačky druhé světové války v měřítku 1:72 napovídá, že se nejedná o nejjednodušší stavebnici. Díly jsou vylisovány z tmavomodrého polystyrenu, samozřejmě bez otřepů, a jejich povrch je v kombinaci pozitivního a negativního rytí. Z obtiskového archu, který do stavebnice přikládá firma Revell, lze postavit model Corsairu F4U-5, jehož vzor sloužil v roce 1953 jako palubní stroj na letadlové lodi U. S. S. Franklin D. Roosevelt. Druhou možností je model letounu americké námořní pěchoty (U. S. Marine Corps) s posádkou v Yonpo, jenž se v roce 1950 zúčastnil korejské války.
