Bibi radí

Milá Terezko, to, že máš - jak píšeš, křivý nos a odstávající uši, ještě neznamená, že nejsi hezká. V tvém věku se dívkám často stává, že se samy sobě nelíbí. Porovnávají se se svými spolužačkami a připadají si proti nim nemožně. A spolužačky se zase poměřují s nimi a taky se trápí, že na nich příroda šetřila. Toto období si prožije skoro každá dívka a dřív nebo později zjistí, že na tom není zase tak špatně. Pro začátek přestaň zkoumat svoje nedostatky a místo toho popřemýšlej o svých přednostech. Můžeš si je třeba napsat na papír, abys je měla víc na očích. Uvidíš, že "si vzpomeneš" třeba na pomněnkové oči, blonďatý culík nebo milý úsměv. Podívej se pak do zrcadla a zkus se na sebe usmát. Nezdáš se sama sobě hned hezčí? Víš, Terezo, lidská tvář je krásná právě proto, že neexistují dvě stejné, že každá je originál. Na každé je něco zajímavého, něco, co zaujme. A věř nebo ne, na někom jsou hezké právě odstávající uši. Tady je důležité, jak je vnímáš: jestli je máš jako přednost, nebo z nich máš mindrák. Tak, jak je bereš ty, je bude brát i tvé okolí. Taky měj na paměti, že krása člověka není ani tak v tom, jak vypadá, ale hlavně v tom, jaký je. Zda je moudrý, vtipný, přátelský - to všechno je pro tvé kamarády o moc důležitější než to, jestli ti trochu odstávají uši. Věř mi, že když někomu pomůžeš s matikou nebo ho naučíš bruslit, bude mu srdečně jedno, jaké máš uši. Zkus se nad svůj nos i uši povznést, nebo si z nich občas udělej legraci. A hlavně, měj je ráda. Je to součást tebe, a ty za trochu lásky přece stojíš, ne? Kdybys přesto cítila potřebu promluvit si s někým o svém problému, zavolej na Linku bezpečí (tel.: 0800 111115).