Nejtěžší rozloučení
Vzpomínku na pana Tomana, Vlastíka, jak jsme familierně do posledních chvil jeho života říkali snad všichni, kdo s ním spolupracovali a osobně ho znali jako přátelé, bývalého „našeho“ šéfredaktora Ábíčka, nemohu odbýt jenom řečnickými frázemi typu „O mrtvých jen v dobrém“. Podle dnešní terminologie byl Vlastislav vytrvalý, velice pracovitý a přemýšlivý mediální manažer. A pro mladší kolegy byl doslova zkušeným mentorem, který podporoval jejich ambice se v časopisu svými nápady prosadit.
Osobně si pamatuji Vlastislava hlavně jako nadšeného příznivce papírových modelů. Ještě v době, kdy jsem nebyl zavedeným autorem vystřihovánek v Déčkových přílohách v 80. letech, pozval si mě do své kanceláře v redakci, aby si se mnou popovídal o mých názorech a pohledech na práci ábíčkovského týmu, jak se mi jeví redakční „cvrkot“, zejména při realizaci či přípravě edičního plánu papírových modelů.
Zakladatel časopisu ABC Vlastislav Toman o Jaroslavu Foglarovi • Zdroj: ABC
Probrali jsme podrobně moje vize tvorby modelů pro ABC při mém hlavním zaměstnání. Tím bylo každodenní fárání na uranových dolech spojené s namáhavým pracovním výkonem. Manuální práce, modely, psaní, ruční kreslení a rýsování – o všem se chtěl pan Toman dovědět. Domlouvali jsme, zda pro ábíčko nejlépe zvolit dva tři modely s dobrodružnou, třeba i sci-fi tématikou. Nebo bude lepší začít kosmickou technikou?
„Ty jsi přece postavil model Sojuzu 28, Láďo,“ začal Vlastislav spřádat osidla. „Troufl by sis na něco většího, vesmírnějšího? Například na vesmírnou stanici Mir?“
„A vy máte podklady, fotky, nějaký nákres nebo plánky?“ chtěl jsem se z tak náročného úkolu vykroutit. Jenže nic takového se v pracovně pana Tomana nepěstovalo.
„Podklady budou, Ladislave,“ odpověděl šéfredaktor, jako by se nechumelilo.
„Originální, sovětské, přímo z Bajkonuru! A fotky zrovna tak...“
A ze šuplíku začaly na pozemský stůl vyplouvat fotky nové sovětské kosmické stanice. V té době něco zcela nevídaného. Starší konstruktéři modelů mi dají za pravdu, že se takové tiskové materiály opravdu těžko a často zcela marně sháněly. Obzvlášť ze Sovětského svazu. Zajásal jsem a už si v duchu čmáral sestavu Zvězdy, Progressu, Sajuzů a dvou přechodových modulů.
„Ale moment!“ skočil mi do pracovního nadšení šéfredaktor. „Neříkej mi, Ladislave, že neznáš Foglarovy Rychlé šípy a jejich ježka v kleci. Než nám sestavíš Mir, vymyslíš a nakreslíš papírový model hlavolamu. Co ty na to?“
Jak jsem naznačil, Vlastíkovi se nedalo odmítnout. S ježkem v kleci jsem souhlasil alespoň pod podmínkou, že špejláč (s ostny ze špejlí) nebude šroubovatelný a uvnitř nebude plánek na létající kolo Jana Tleskače. Ovšem toho se úžasný šéfredaktor ABC později dočkal také. Z Foglarových modýlků měl radost větší než celá Dušínova pětka.
Ladislav BaJ Badalec
