„Zemřel bývalý šéfredaktor ábíčka Vlasta Toman“ – zpráva, která rychlostí blesku proletěla, díky internetovým sítím, mezi jeho kolegy, přátele a známé. Patřím, přesněji, patřil jsem, mezi jeho kolegy – redaktory. A měl bych na něj napsat vzpomínku? To je velmi těžké. Byl jsem jeho kolegou, odborným redaktorem, přes 25 let. Zažili jsme spolu mnoho krásného, hezkého, i špatného či zlého. Takový je běžný život.
Byl to zvláštní člověk. Řídil redakci v nejobtížnějším období, kdy politika soudruhů kolem nás byla složitá. Dařilo se mu proplouvat úskalími nenápadné cenzury, kdy časopis, navíc úžasně oblíbený nejen mezi dětmi, mohl vznikat bez velkých průšvihů. Ty on uměl, v případě potřeby, výborně zaretušovat, takže ABC nikdy nedostalo pokutu za nežádoucí články, jak to bývalo u jiných časopisů.
Nutno přiznat, že se Vlasta dokázal obklopit výbornými redaktory, kteří byli nejen velmi uznávanými odborníky, ale také dokázali cítit, co si ještě mohou dovolit psát, aby se to dětem líbilo a přitom se nestal nějaký politický průšvih. Vlasta, ač byl v Komunistické straně, dokázal vysvětlovat soudruhům, že to, co časopis tiskne, zvyšuje vzdělání a šikovnost dětí.
Vznikl tak kolektiv redaktorů, kteří mnoho, mnoho let, věnovali časopisu vše, co mohli vydat ze sebe pro děti. I já, přiznám se, jsem ABC a práci v něm, miloval stejně jako svoji rodinu. Do redakce jsme nikdo z nás nechodil jako do práce, vydělat si peníze.
A Vlasta Toman to věděl a nešikanoval, například když někdy někdo přišel do redakce třeba až v poledne. Věděl, že buď si redaktor musel něco zařídit, nebo dospával probdělou noc, když psal reportáž, článek nebo když kreslil pro časopis obrázek či vyvolával aktuální fotky z reportáže. V tom byl Vlasta skvělý.
V redakci tak nevznikaly téměř žádné konflikty, žádná nervozita. Redaktoři se tak mohli věnovat naplno své tvorbě mnoha skvělých článků, či spolupráci se stejně skvělými externími spolupracovníky. Povětšinou velmi vzdělanými odborníky. Byl vstřícný, a pokud snad někdy někomu ublížil, určitě ne ze zlomyslnosti. Naopak spoustě lidí uměl pomoci nejen zkušenou radou šéfa.
Časopis ABC: Šéfredaktoři Vlastislav Toman a Zdeněk Ležák mluví o historii ábíčka • Zdroj: ABC
Vlasta měl ještě jednu dobrou vlastnost. Příliš redaktorům nemluvil do jejich práce, nešťoural se v textech, neprověřoval jejich obsah. Redakčním kolegům plně důvěřoval a zajímal jej především výsledek jejich práce. Samozřejmě tvrdě vyžadoval, aby mu na stole v den uzávěrky ležely všechny rukopisy, fotky, kresby. To prostě patří k vydávání časopisů.
To vše vytvářelo v redakci úžasně stmelený kolektiv redaktorů, k práci, kterou je třeba dělat srdcem. Nebránil ani realizaci nejrůznějších nových témat, nápadů či blbinek od redaktorů i externích spolupracovníků. Dával tím povětšinou všem svobodu myšlení k vytváření toho, čemu se v jisté době říkalo legendárním slovem ábíčko.
Martin Pilný (15. 5. 2022)
