Míval jsem jednoho dobrého kamaráda. Známe se od první třídy, na gymnáziu jsme spolu seděli v lavici. Pravidelně jsme se vídali i několik dalších let, ale v poslední době se něco změnilo. Hodně pracuje a na mě mu už nějak nezbývá čas. Za poslední rok jsem ho viděl jedinkrát, a to pouze náhodou.
K svátku mi poslal SMS s přáním všeho dobrého. Končilo větou: "Ať se ti splní vše, po čem toužíš." Obratem jsem mu odpověděl, že toužím po tom, abychom se v blízké době potkali. Vybídl jsem ho, aby přešel od slov k činům a našel si pro mě volnou chvilku. Ale neozval se. Až zase před Vánocemi a Novým rokem přišla další zpráva: "Přeju ti bohatého ježíška, veselé Vánoce a šťastný nový rok..." Zkrátka to nejtuctovější přání; otřepaná formulka, kterou známe všichni nazpaměť.
Je mi to líto. Bez přání bych se obešel (stejně nepůsobí kdovíjak upřímně), ale staré přátelství mi chybí. A padá na mě smutek, když procházím papírnictvím a vidím tu záplavu nejrůznějších přáníček. Drtivá většina z nich má už předtištěný text - jednu z oblíbených frází o štěstí, zdraví a spokojenosti. Stačí se jen podepsat. Jsou nudná, chybí jim jiskra. A tak vás prosím: Až bude mít někdo z vašich kamarádů narozeniny nebo svátek, neodbývejte ho koupeným přáním, byť by bylo vytištěno třeba zlatým písmem. Vezměte si na pomoc svou fantazii a dejte si trochu práce s přemýšlením, jak tomu druhému udělat radost. Vždyť tam, kde pohodlnost vítězí nad snahou potěšit, je jakékoli přání vlastně zbytečné.
