Dokážete si něco takového představit? Určitě ano - v knize Harry Potter a Kámen mudrců popsala spisovatelka J. K. Rowlingová sport zvaný famfrpál tak pečlivě, že se člověk až podiví, proč se tato hra - něco na způsob ragby na létajících košťatech - nehraje i ve skutečnosti.
O to složitější úkol měl před sebou režisér Chris Columbus, který podle knihy točil celovečerní film. Převyprávět dobrodružství čarodějnického učně Harryho Pottera je jedna věc, ale vytvořit jeho svět ve filmu je přinejmenším stejně náročné. Režisér Columbus musel pro snímek kromě jiného uskutečnit i fantastickou hru famfrpál, během které mezi sebou soupeří družstva na létajících košťatech a v neskutečné rychlosti se desítky metrů nad zemí snaží chytit Zlatonku - zlatý míček s křidélky. To je však jen jedna z mnoha scén snímku se sedmi sty zvláštními efekty, ve kterém děti chodí do Školy čar a kouzel v Bradavicích, košťata používají zásadně k létání, místo poštovních holubů mají sovy a jejich mazlíčky nejsou pejskové, ale krysy a žáby.
HARRY JE ANGLIČAN
Zájemců o hlavní roli by bylo mnohem více než "pouhých" šedesát tisíc, kdyby autorka románové předlohy netrvala na tom, že Harryho Pottera může hrát jen Angličan. To byl nakonec i jeden z důvodů, proč film nerežíroval Steven Spielberg - ten chtěl totiž do hlavní role obsadit Haleyho Joela Osmenta z Šestého smyslu, který je ovšem Američan.
60 000 dětí na konkurzu
Harry Potter patří k filmům, jejichž rozpočet musí být vidět v každé scéně. Ono 150 000 000 dolarů sice nemohlo jen tak vyletět komínem, ale režisér Chris Columbus, od kterého jste možná viděli filmy Sám doma nebo Táta v sukni, nenechal nic náhodě - vždyť kritiky jeho snímku se stanou miliony fanoušků knižního Harryho Pottera na celém světě.
I proto se na hlavní role filmu stály větší fronty, než by se stály u zverimexu s živým Pikaču. Filmaři vybírali z šedesáti tisíců dětí a každému z nich se věnovali zvlášť. Daniel Radcliffe, který nakonec roli Harryho Pottera získal, vzpomíná na konkurz rád: "Byla to opravdu velká legrace. Nejdřív jsem musel číst jednu scénu s Hagridem a pak mě při ní režisér Columbus nutil improvizovat... Stále měnil věty a čekal, jak zareaguji."
Vítězstvím v konkurzu ale všechno jen začalo. Čtyři hodiny denně hrát v magickém filmu není jenom tak, protože v čarodějných scénách je tolik triků, že herci museli často hrát s monstrem, které neviděli. Kupříkladu scéna, u které kolem Harryho létají duchové, se natáčela pouze s jejich hlasy - a o ty se nestaral nikdo jiný než pan režisér. Jinou pasáž, ve které se Harry a jeho kamarád Ron potýkají s velkým trolem, natáčeli zase oba chlapci jen s panákem vystřiženým z papíru. Do obrazu se až dodatečně vložil "skutečný živý" trol, kompletně vytvořený na počítači. Proti scénám létání na koštěti to však byla jen rozcvička.
Famfrpál
I kdyby byli herci sebelepší, nasednout na koště a vyletět na něm do oblak jim bude vždycky dělat trošilinku problém. A scéna famfrpálu, při kterém se létá právě na koštěti (to je taková ta divná věc, kterou vám maminka strká do ruky kvůli úplně jiným věcem, než je létání), dala proto zabrat jak hercům, tak trikařům.
Už jen nafilmování první Harryho lekce koštěletu vyžadovalo spojení několika trikařských technik dohromady. Tou hlavní je takzvaný bluescreen (modré plátno). Herec se pohybuje před modrým (nebo zeleným) pozadím, které je v počítači vyplněno obrazem, natočeným úplně jinde (tuto techniku můžete vidět každý večer u předpovědi počasí).
Představte si dvě scény - v jedné se Harry zmítá na nasádě ke koštěti, zavěšené na otočném rameni jeřábu, do tváře mu fouká ohromný větrák (aby mu vlály vlasy a šaty) a všude kolem něj je modrý prostor; druhou scénou jsou míhající se oblaka, střechy budov a vrcholky stromů. Tyto dvě scény, natočené každá zvlášť, se ve studiu složí dohromady tak, aby scéna číslo dvě vyplnila celý (původně modrý) prostor kolem Harryho na koštěti. Všude tam, kde byla kolem Harryho modrá barva, nyní vidíme mraky i budovy hluboko pod ním.
Přestože je technika bluescreenu už dost stará, neobejdou se bez ní ani ty nejtrikovější filmy, jako třeba Matrix či nové epizody Hvězdných válek. Samotný bluescreen dnes už ale nestačí.
Sendvičový záběr
Jediný záběr Harryho, který si to frčí nad střechami Bradavic, se může skládat třeba z pěti vrstev. Mezi trikaři se tomu říká sendvič - první vrstvou je nebe, druhou vrstvou třeba rozechvělý vzduch za koštětem, třetí vrstvou je samotný Harry. Vrstvou číslo čtyři by mohl být ještě Harryho trojrozměrný model a vrstvou pátou digitálně animovaná Zlatonka - ta samotná se ale skládá z podobně složitého procesu. Ani naplácat všechny ty vrstvy dohromady nezvládne každý, a aby mezi nimi divák nerozeznal rozdíl, vyžaduje záběr ještě mnoho úprav a retušování ve studiu - v takzvané postprodukci.
S takovou pak není divu, že pouze devítiminutová scéna zápasu ve famfrpálu se natáčela celých šest měsíců, a to nepočítáme další měsíce podrobných příprav. "Nechceme o tom prozradit příliš tajemství," říká režisér Columbus, a tak nám od něj zbývá jen informace, že z Londýna se každou noc spojoval telekonferencí s Los Angeles a konzultoval každý detail triků, které pro něj vznikaly právě tam.
Efekty nejsou všechno
Vizuální triky můžou být sebelepší, ale o tom, zda se film povede, rozhoduje nesmírná spousta dalších věcí. Režisér Columbus se o tom přesvědčil ve chvíli, kdy Harryho Pottera promítl zkušebnímu publiku, složenému z čtyř set lidí. V tu chvíli ještě nebyla dokončena filmová postprodukce (tedy ta fáze natáčení, která se odehrává ve studiích a pracuje se při ní s již kompletně natočeným materiálem). Přestože tito diváci sledovali snímek ještě bez zvláštních efektů, (takže Harry před nimi létal na lanech, hrdinové se báli příšer, které vůbec nebyly vidět, a podobně), Harry Potter se jim i tak líbil. Rozhodl o tom výborně zpracovaný scénář, skvělé herecké výkony, dynamický střih, vynalézavá kamera, estetické kulisy a silná režie Chrise Columbuse. Triky jsou pro film nesmírně důležité, ale pokud funguje i bez nich, tím lépe - Harry Potter k takovým dílům určitě patří.
HLAVNÍ HRDINA UŽ ČTE KNIHY
Daniel Radcliffe, který získal hlavní roli Harryho Pottera, toho o svém hrdinovi ze začátku mnoho nevěděl. Brzo po konkurzu se přiznal, že když se pokusil číst první knihu o Potterovi, málem usnul nudou. Natáčení filmu ale oživilo jeho zájem a dnes už má podrobně přečtené všechny díly dobrodružství mladého čaroděje. Nic jiného mu ostatně ani nezbývá, protože by měl hrát hlavní roli ve všech chystaných pokračováních. Romány o Harry Potterovi jsou pro něj proto důležitější než pro nás občanský průkaz.
MĚSTEČKO OD ARCHITEKTA
I filmové město musí navrhnout opravdový architekt. K vybudování čarodějnické školy Bradavic byl přizván filmový architekt Stuard Craig, který získal dva Oscary za svou práci na filmech Gándhí a Anglický pacient. Několik měsíců před tím, než Craig pro Harryho Pottera "postavil" první stavbu Bradavic, přepečlivě prostudoval jeho podobu do těch nejpodrobnějších detailů. Tuto práci proto uvidíte nejen v záběrech z Příčné ulice, ale i na každém schodu pohyblivých schodišť nebo na figurkách na šachovnici obrů.
