Zastíněný dvorek za domem sloužil jako hospůdka - několik stolků, židle, limonáda se spoustou ledu... Mě ovšem zaujalo něco jiného, u zdi stála veliká klec plná černých leguánů. Zamířila jsem k ní a s očima upřenýma na leguány se vyhýbala v cestě stojícímu stolečku. A tak jsem jen koutkem oka zahlédla, jak se za ním cosi prudce hnulo - mohutným skokem se mi po nohách vrhl krokodýl se široce rozevřenými čelistmi. V poslední chvíli jsem uskočila, čelisti sklaply naprázdno. Několik hostů i majitel lokálu se nezakrytě smáli. Krokodýl byl přibližně metrový a patřil zřejmě ke koloritu hospůdky. Hostinský, když viděl, že se jeho studenokrevný mazlíček nemíní jen tak vzdát své kořisti (tedy mě), se slitoval a přišel mi na pomoc - postavil před krokodýlí čenich židli - a byl klid.
ZAMRZLÍ V LEDU
Krokodýli jsou velmi "otužilí". Někteří nejseverněji žijící aligátoři mohou při zimování snížit svou tělesnou teplotu až na 5 oC. Dokonce se stává, že v zimě zamrznou i na několik měsíců do ledu, nad nímž vyčnívají pouze nozdry, které jim umožňují zpomalené dýchání.
KROKODÝL NA SAHAŘE
Před více než sto miliony let byla oblast Sahary úrodným územím s jezery a řekami, lesy a močály. A ve vodách žili, jak jinak, i krokodýli. Před dvěma lety byla v saharském písku objevena dokonale zachovalá kostra dvanáctimetrového krokodýla, který dostal jméno Sarcosuchus imperator. Jeho mohutné čelisti byly vybaveny více než stovkou zubů, mezi nimiž vynikaly silné řezáky. To napovídá, že se tento druh živil spíš velkou masitou kořistí než rybami. Kosti nozder pak prozrazují jeho vynikající čich a pravděpodobně i silný hlas.
Krokodýl místo morčete?
Tato příhoda se stala ve středním Mexiku, ale klidně by se mohla stát i kdekoliv jinde, krokodýli jsou dnes nesmírně populární a není problém koupit roztomilé mládě i u nás. Jen to prostředí by muselo vypadat jinak, naši chovatelé mohou nechávat krokodýly volně puštěné venku pouze v létě, jinak je nutné držet je ve vyhřívaném teráriu. Přesto tu zůstává jeden zásadní problém - krokodýl, ačkoliv to není nijak hloupé zvíře a na svého ošetřovatele si zvykne, nikdy nepřestane být nebezpečný. I svému chovateli.
Ve světě je ovšem chov krokodýlů mnohem rozšířenější - většinou se však nejedná o teraristy, kteří doma chovají jedno nebo pár zvířat pro potěšení. Krokodýli se totiž už mnoho let chovají na farmách. Cílem chovu je buď cenná krokodýlí kůže (a maso jako vedlejší produkt), nebo odchov mláďat pro potřeby obchodů se zvířaty či - u vzácnějších druhů - pro jejich opětovné vysazování do přírody.
Farmáři s holí
Chov krokodýlů na farmě je stejná práce se stejnými problémy i povinnostmi jako třeba chov ovcí. Ale s krokodýly je prý větší zábava. To alespoň tvrdí australští farmáři, kteří na svých farmách chovají největší druh krokodýla současného světa, krokodýla mořského (Crocodyllus porosus). Zároveň ovšem připouštějí, že je to mnohem nebezpečnější než chovat ovce: "Jak se vás jednou krokodýl dotkne, jste mrtví," říkají. A krokodýl se vás "dotkne" velice snadno, neboť je překvapivě rychlý. Z místa prudce vyskočí z vody na břeh, kde stojíte. Nebo se bleskově otočí a tam, kde byl před zlomkem sekundy ocas, je najednou obrovská tlama plná zubů... Žádný farmář proto nevyjde ke svým krokodýlům bez pořádné silné hole - v případě, že se mu krokodýl žene s otevřenou tlamou po nohách, mu ji rychle nastaví, aby se měl do čeho zakousnout. Tím obrovského ještěra zdrží a má čas utéct do bezpečí.
Chov mořských krokodýlů ovšem není jen zábava, je to i docela výnosná činnost. Tito obři, kteří běžně dorůstají přes sedm metrů délky (největší jedinci prý mohou měřit i devět metrů) a váží až 1500 kg, mají totiž mimořádně kvalitní jemnou kůži, pro kterou byli po celá léta pronásledováni a jejich počty se velmi snížily. Dnes jsou proto mořští krokodýli přísně chráněni a jejich lov zakázán. Bohužel poptávka po krokodýlí kůži je dosud tak velká, že se pytláctví přes všechny tresty a postihy vyplácí.
Nebezpečné povolání
Farmářský chov je tedy určitou nadějí pro tyto pronásledované plazy. Zatím však jen nadějí - mořští krokodýli se totiž ještě v zajetí nerozmnožují. Farmáři sbírají vejce volně žijících krokodýlů a na farmě pouze odchovávají mláďata. Po třech až čtyřech letech, kdy krokodýli dorostou do délky kolem dvou metrů, je porážejí a stahují.
Sběr krokodýlích vajec v přírodě však rozhodně není zábava. Farmáři si na tuto práci často najímají domorodce, kteří jsou výbornými znalci života těchto plazů. Nejen že dobře vědí, kam chodí krokodýlí samice klást svá vajíčka, ale také znají jejich zvyky: samice krokodýlů totiž svou snůšku hlídají a brání před nepřáteli. Ukrást krokodýlí matce nakladená vajíčka proto vyžaduje značnou dávku odvahy a opatrnosti. A někdy také štěstí.
Krokodýlí čelisti neumožňují kousání kořisti - druhy, které loví tak velká zvířata, že je nemohou spolknout najednou (jako např. krokodýl nilský), porcují menší kořist tím způsobem, že s ní mlátí do stran. Je-li úlovek opravdu velký, pak se sami prudce otáčejí okolo podélné osy, čímž z oběti vytrhávají kusy masa, jež mohou spolknout
BĚŽCI, NEBO PLAVCI?
Na souši jsou krokodýli mnohem pomalejší, než se o nich traduje. Pravda, dovedou se v mžiku otočit nebo skočit, ale když se za člověkem rozeběhnou, mají jen malou naději, že ho dohoní. Za nejrychlejšího je považován australský krokodýl Johnstonův (C. johnstoni), který je schopný běžet rychlostí až 16 km/hod. Ve vodě jsou tito plazi mnohem rychlejší, mohou plavat rychlostí 24 km/hod.
• ve vodě může krokodýl pozorovat okolí aniž by se vynořil, protože jeho oči a nozdry jsou posunuté vzhůru
• mezi prsty zadních i předních končetin má krokodýl malé plovací blány
KROKODÝL PO ORIENTÁLSKU
Krokodýlí maso je v některých orientálních kuchyních velmi oblíbené. Na farmách chovaní krokodýli, živení především drůbeží, prý mají jemné bílé maso delikátní chuti, která připomíná nasolené maso kuřecí. Maso divokých krokodýlů je víc cítit rybinou, neboť ryby v jejich stravě převládají. A jak takovou krokodýlí lahůdku připravit? Nakrájejte krokodýlí maso na nudličky 2 cm široké a asi 10 cm dlouhé, obalte je v mouce a ponořte do rozpáleného oleje. Až se propečou, zabalte je do listů pepřovníku a na pánvi lehce osmažte. Podávejte s pikantní omáčkou nebo nakládanou zeleninou.
