Když se na jaře probudí, vyhublí po dlouhém zimním spánku, zahánějí hlad mladou jarní travičkou, kořínky a hlízami či oddenky divokých rostlin. Tuto poněkud dietní stravu doplňují "lahodnými" zapáchajícími mršinami velryb či tuleňů, kteří nepřežili dlouhou zimu.
Čas skutečně královských hodů ale přichází až v létě - v tu dobu táhnou tichomořští lososi k trdlištím na horních tocích řek. Medvědi se hromadně stahují k vodě a obratně ty velké ryby loví - prudkými údery tlapy je vyhazují na břeh. Rozmnožovací pud lososů je však velmi silný, ryby se nezastaví před žádnou překážkou a většina jich medvědům i dalším nástrahám dlouhé cesty unikne a dostane se až na místo tření. Na svém tahu vzhůru proti proudu však nepřijímají žádnou potravu, vracející se ryby jsou proto nesmírně oslabené, mnohé se vlastně jen pasivně nechávají unášet proudem.
A níže po proudu na ně opět čekají medvědi... K moři se tak vrátí jen nepatrné procento ryb, převážná většina jich poslouží jako potrava (nejen medvědům). V době lososích hodů zapomínají tito samotářští obři na svou nechuť ke společnosti a v jedné tůni často vedle sebe loví i několik kodiaků nejrůznějších velikostí. Medvědí podzim už je skromnější - v lesích dozrávají lesní plody, brusinky, borůvky, maliny... Tímto zákuskem končí medvědí sezona - je čas hledat si úkryt k přečkání dlouhé hladové zimy.
Místo pro život
Ostrov Kodiak je poměrně řídce obydlen, z přibližně 16 000 lidí jich žije více než polovina ve stejnojmenném hlavním městě. Původními obyvateli ostrova jsou Aleuti, jichž je asi 2200, tedy méně než medvědů: kodiaků zde žije přes 2700, což je 10 % veškeré populace hnědých medvědů (včetně grizzlyů) na Aljašce - nikde jinde na světě nežijí medvědi v takové koncentraci (jeden medvěd zde připadá na každých 2,5 km2). Většina ostrova Kodiak a část sousedního ostrova Afognak je kvůli medvědům chráněná, v roce 1971 však vláda vrátila některé části rezervace Aleutům, kteří na ostrovech žijí a loví již více než 7000 let. Ale ukázalo se, že to byla chyba.
Místní obyvatelé totiž chtějí být ekonomicky nezávislí, což ovšem znamená využívání přírodních zdrojů ostrova. Proto i přes všechny zákazy těží v rezervacích dřevo, odlesňují je a tím ohrožují i přežití kodiaků. Vláda i ochránci přírody hledají řešení - jedním z nich by mohla být turistika: již dnes doprovázejí zkušení průvodci skupiny turistů, kteří si rádi zaplatí vzrušující dobrodružství - setkání s proslulým medvědím obrem ve volné přírodě. Jinou možností je prodej půdy zpět vládě, která by domov kodiaků ochránila účinněji. Vždyť tito medvědi jinde na světě nežijí, právem je tedy lze považovat za jeden z národních pokladů.
NEJVĚTŠÍ
Medvěd kodiak je největším poddruhem medvěda hnědého (Ursus arctos middendorffi) - mohutní samci dosahují váhy až 780 kg, zatímco náš poddruh medvěda hnědého - brtník (U. a. arctos) - je sotva poloviční, váží nejvýš 400 kg. Ač patří mezi šelmy, je kodiak jako všichni hnědí medvědi všežravec, velkou část jeho potravy tvoří rostlinná složka, živočišná je zastoupena především bezobratlými, případně mršinami. Přesto je výborný lovec schopný ulovit i značně velké a rychlé zvíře, jako je např. jelen. Zdánlivě neohrabaný medvěd (za tento vzhled může jeho dlouhá hustá srst) je totiž nesmírně rychlý, dokáže běžet rychlostí až 56 km/hod., tedy rychleji než kůň.
