Mláďata jsou pokračováním života každého jednotlivého druhu. Ale způsob, jak přicházejí na svět, je nesmírně rozmanitý. Nejprimitivnější skupiny živočichů vlastně ani žádná mláďata nemají - dospělý jedinec se prostě rozdělí na dva další, zcela shodné jedince. Tento způsob je jednoduchý a rychlý. Z jediného živočicha tak může v krátké době vzniknout obrovská kolonie příbuzných a doslova zaplavit dostupné prostředí. Je tu však háček, přímo "hák", proto také příroda tento způsob (odborně nazývaný dělení) nijak zvlášť neprosazovala. Životní podmínky na Zemi se totiž neustále mění. A tvorové, kteří jsou stále stejní, se jim nemohou nijak přizpůsobit.
Proto příroda "vymyslela" jiný způsob: kombinaci genů dvou různých jedinců stejného druhu. Každý z jejich potomků je trošku jiný, a díky tomu je vždy naděje, že se alespoň někteří z nich změněným podmínkám přizpůsobí. Příroda zkrátka "vymyslela" přírodní výběr. Ale tím také nutně vznikla dvě oddělená pohlaví, z nichž každé má svou nezastupitelnou životní roli. Úkolem samic je, kromě tvorby samičích pohlavních buněk, vajíček, často také plození potomků.
Vajíčka malá, větší, největší
Samičky savců produkují jen velmi malá vajíčka - po oplodnění totiž zůstávají v těle matky, kde jsou nejen dokonale chráněná před vnějším prostředím, ale hlavně - rostoucí zárodky přijímají všechny potřebné živiny přímo z matčina organismu, vajíčko proto nemusí obsahovat prakticky žádné zásobní látky.
Pokud se však zárodek vyvíjí mimo tělo matky, musí získávat živiny z vajíčka. Čím méně jich vajíčko obsahuje, tím kratší dobu trvá vývoj zárodku a tím je také novorozený tvoreček nevyvinutější a zranitelnější. Např. drobné rybí jikry či vajíčka obojživelníků obsahují velmi málo živin - vývoj rybího potěru či pulců proto netrvá dlouho a po vylíhnutí jsou tato stvoření zcela nepatrná. Výhodou naopak je, že každá samička může vyprodukovat obrovské množství vajíček - často stovky či tisíce. Tak se zvyšuje naděje, že alespoň některá mláďata přežijí až do dospělosti.
Naopak vajíčka živočichů, jejichž mláďata přicházejí na svět velká a mnohdy i značně vyvinutá, musí obsahovat dostatečné zásoby živin. Pokud je živočich klade na souši, zvětšuje navíc jejich objem i tekutina, která nahrazuje vodní prostředí, jež vyvíjející se zárodek chrání před vnějšími vlivy. Vajíčka plazů či ptáků, jichž se to nejčastěji týká, jsou proto značně objemná a matka jich může naklást jen omezené množství: čím větší vajíčka (v poměru k jejímu tělu), tím méně jich naklade. Rekord drží někteří velcí hadi, jejichž snůška může obsahovat přes sto vajíček, na opačném konci stojí nelétavý pták kivi, jehož většinou jediné vajíčko zaujímá před vykladením téměř celou tělní dutinu samičky.
Vězněm vlastního bezpečí
Tekuté prostředí, které chrání zárodek v plazím či ptačím vajíčku, se samozřejmě neudrží jen tak v prostoru, musí být v něčem uzavřeno. Vajíčka jsou proto opatřena pevnou skořápkou. Skořápka ptačích vajíček je vápnitá - tvrdá a křehká. Někteří plazi kladou vajíčka, jež jsou chráněna podobně (tedy vápnitou skořápkou), ale vajíčka mnohých plazů jsou kryta pružnou kožovitou blanou. Taková kladou především druhy, které svá vajíčka zahrabávají, pružná skořápka totiž zabrání rozbití vajíčka vrstvou zeminy či písku, kterou je matka zahrnuje.
Vaječná skořápka dokonale chrání zárodek, ale... V okamžiku, kdy se mládě potřebuje dostat na svět, má před sebou velmi obtížný úkol - musí rozbít své vězení a vysvobodit se z vajíčka. Skořápka už naštěstí není tak pevná a tvrdá jako v okamžiku, kdy bylo vajíčko sneseno, vyvíjející se zárodek z ní spotřeboval velké množství vápníku pro stavbu vlastních kostí, před líhnutím jsou proto stěny jeho vězení zeslabené a křehké. Přesto se do nich musí mládě pořádně "opřít" a někdy mu trvá několik hodin až dva dny (např. pštrosům), než se osvobodí.
Příroda mu však k tomu účelu poskytla vhodný nástroj. Líhnoucí se mláďata - ptačí i plazí - mají na špičce zobáku či čenichu zvláštní výrůstek, tzv. vaječný zub, kterým skořápku proříznou. Krátce po vylíhnutí pak mládě o tuto "okrasu" přichází. Mnohým pak z jejich "vězení" pomáhají i matky - ptáci zobákem odlamují kousky skořápek, svá mláďata vykusují z vajíček samičky gekonů či krokodýlů...
Bez tepla to nejde
Ptačí mláďata se sice vyvíjejí ve vajíčkách, která obsahují všechno potřebné k růstu plodu, bez rodičovské péče se přesto neobejdou. Zárodek totiž potřebuje ke svému vývoji i stálou, poměrně vysokou teplotu. A tu mu mohou zajistit pouze rodiče. Nejčastěji tak, že vajíčka zahřívají vlastním tělem. Celý tento vývoj trvá několik týdnů (nejčastěji tři).
Mláďata některých ptačích druhů se líhnou v době, kdy jsou ještě holá, slepá a zcela bezmocná, jiná jsou naopak pokryta prvním, tzv. prachovým peřím, dobře vidí a krátce poté, co oschnou, jsou schopna následovat matku. Pro oba typy ptáčat však život začíná namáhavou dřinou. Líhnoucí se mládě naruší skořápku vaječným zubem na zobáčku, pak se v ní všelijak vrtí a vzpíná, až ji celou rozláme.
Vyhnání z ráje
Tma, stálá teplota, ticho rušené jen pravidelným tlukotem matčina srdce... Tak vypadá svět nenarozených savčích mláďat. Vznášejí se ve svém vlastním vesmíru obklopena plodovou vodou a plodovými obaly, dokonale chráněna před vnějšími vlivy a nebezpečím "velkého světa" kolem, všechno potřebné k životu získávají přímo z matčiny krve prostřednictvím placenty, ke které je poutá dlouhá pupeční šňůra. Zárodečný vývoj savců patří k nejdokonalejším na Zemi - budoucí mláďata se vyvíjejí přímo v těle matky, což jim zabezpečuje ty nejlepší možné podmínky.
Všechno však jednou končí - má-li život druhu pokračovat, musí mládě na svět, musí se osamostatnit a zahájit svou vlastní nezávislou existenci. Ale zatímco se mláďata z ptačích či jiných vajíček odložených mimo tělo matky derou na svět sama vlastní pomocí, mláďata savců jsou doslova vypuzena. Když plod doroste do určité velikosti a určitého vývojového stadia (charakteristického pro každý jednotlivý druh) a může začít samostatný život, převládne v krvi samice hormon pojmenovaný oxytocin, který vyvolá celou řadu reakcí. Tou nejdůležitější jsou stahy dělohy a břišních stěn, povolení pánevních vazů, což umožní oddálení pánevních kostí od sebe a otevření porodních cest. Mládě je pak stahy dělohy a břišních stěn (odborně břišního lisu) postupně vytlačováno z matčina těla. Obvykle hlavou napřed, což má svůj význam. Jakmile se totiž dostane na vzduch, což je prostředí, které dosud nepoznalo, reflexně se poprvé nadechne a zaplní dosud prázdné plíce vzduchem.
I další aktivitu přebírá matka. Vypudí z těla zbytky plodových obalů a placentu, olíže a očistí mládě, čímž ho současně osuší, v případě potřeby překousne pupeční šňůru, a hlavně - poprvé mládě nakrmí. V té úplně první dávce mléka, kterou mu poskytne, jsou totiž nesmírně důležité látky, které ho budou chránit před nemocemi - dodají mu imunitu nutnou k přežití v nesterilním prostředí, do něhož bylo tak náhle vrženo.
Holá a slepá, nebo již osrstěná?
Některá savčí mláďata se rodí úplně bezmocná, jsou holá, slepá, bez další péče by nepřežila. Jiná miminka jsou již dokonalou kopií svých rodičů: vidí, krátce po narození se postaví na vlastní nohy a jsou schopna ihned následovat matku. Proč to příroda tak zařídila?
V zásadě platí, že čím nevyvinutější, a tedy i drobnější mládě, tím víc se jich může narodit v jediném vrhu. A tím kratší dobu také trvá březost - čas, kdy matka nosí vyvíjející se mláďata v těle. Pro matku to znamená kratší zátěž organismu, pro pokračování a zachování druhu pak rychlé zvyšování počtu jedinců v populaci. Podmínkou ovšem je, aby samice (či rodičovský pár), která se o mláďata stará, žila v určitém teritoriu, které celou rodinu uživí a v němž má pro mláďata vybudovaný bezpečný domov (doupě, hnízdo).
Naopak zvířata, která musejí za potravou putovat, a nejsou proto vázána na jedno místo (např. většina kopytníků), rodí poměrně velká a hned od začátku samostatná mláďata. Mladé antilopy či zebry jsou schopny krátce po narození následovat matku a po jejím boku prchat před nepřítelem. Takto plně vyvinutá mláďata ovšem znamenají pro matku značnou zátěž: dlouhou březost, určitou nemotornost a pomalejší běh krátce před porodem (a tedy i zvýšené ohrožení predátory) i obtížnější porod značně velkého plodu. Většina zvířat tohoto typu proto rodí jen jedno, nanejvýš dvě mláďata. Existuje samozřejmě řada výjimek, např. prasata, která patří také mezi kopytníky, rodí drobná, ale překvapivě čilá selátka, jichž může být i více než deset.
Úplně nejmenší miminko
Mezi savci zaujímají zcela zvláštní postavení vačnatci. Jsou na mnohem nižším vývojovém stupni než všichni ostatní, což se projevuje právě ve způsobu plození mláďat. Vačnatci totiž mají velmi primitivní placentu, přes kterou může mládě přijímat živiny jen omezeně. Vajíčka vačnatců jsou proto, podobně jako vajíčka ptáků, plazů a dalších nižších obratlovců, opatřena žloutkem - zásobárnou živin pro vyvíjející se zárodek. Ale již po několika dnech či týdnech je plod nucen hledat jiný zdroj obživy.
Nepatrné mládě, vlastně ještě zárodek (u klokana obrovského měří jen 2,5 cm a váží necelých 800 mg, je tedy 30 000krát menší než jeho třicetikilová matka!), se proto musí hned po porodu vydat na obtížnou cestu. Z porodních cest neomylně po čichu zamíří směrem k vaku. Pohyb tvorečka, který vypadá jako nějaký podivný parazit na břiše matky, je neuvěřitelně rychlý a koordinovaný. Během dvou až tří minut dosáhne mládě vaku, v němž zmizí na dalších několik měsíců. Do vaku ústí matčiny mléčné žlázy a k jednomu ze dvou struků se mládě pevně přisaje. Teprve když doroste do takové velikosti, aby se mohlo osamostatnit, "narodí" se podruhé - opustí matčin vak. Po určitou dobu se ještě do vaku vrací - ukrýt se před nebezpečím, napít se. Na sousední volný struk se již mezitím přisál jeho mladší sourozenec.
Ještěrky živorodé
Ještěrky rodu Lacerta patří mezi plazy, kteří kladou vajíčka na příhodná místa a ponechají je osudu. O jejich inkubaci (tedy vývoj zárodku) se stará příroda - sluníčko spolu se substrátem, v němž jsou vajíčka zahrabaná. Ale jedna z našich ještěrek rodí živá mláďata - ještěrka živorodá (L. vivipara). Ve skutečnosti tato ještěrka svá vajíčka pouze nevyklade a nosí je v těle. To proto, že žije v chladných oblastech, kde hrozí, že by krátké okamžiky slunečního svitu nestačily k jejich dostatečnému prohřátí. Takto se o jejich vyhřívání stará sama - jakmile vysvitne sluníčko, hned se rozloží na kameni či kládě, roztáhne tělíčko do stran a využije k vyhřívání každý okamžik. Teprve ve chvíli, kdy jsou mláďata ve vajíčkách plně vyvinutá, začne ještěrka vajíčka klást. Ale již během kladení či těsně před ním se mláďata klubou z vajíček, samička tak rodí přímo malé ještěřičky. O tom, že příčinou živorodosti je nedostatek tepla, svědčí skutečnost, že ještěrky živorodé z jižní Evropy kladou vajíčka normálně do půdy, stejně jako všechny ostatní druhy tohoto rodu. Podobnou spojitost lze vypozorovat i u dalších skupin plazů - hadi, kteří žijí v chladných oblastech (např. zmije), rodí živá mláďata, zatímco vajíčka kladou zejména druhy z teplejších krajů.
PROMĚNA
Vajíčka obojživelníků vzdáleně připomínají rybí jikry. Také se z nich po určité nepříliš dlouhé době vykulí cosi, co připomíná rybí plůdek: bachraté tělíčko zakončené na jedné straně širokou tlamou a na druhé dlouhou úzkou ploutvičkou - ocáskem. Ovšem do obratných mrštných rybek mají tito pulci daleko, pohybují se pomalu, neohrabaně. Zato hodně žerou a díky tomu také rychle rostou. Po určitém čase se živočich začne měnit. Tělíčko se lehce protahuje a u kořene ocásku se objeví jakési výrůstky, které se brzy promění v žabí nožky. Za další čas dorostou i přední. Současně se zkracuje ocásek, až z něj zbývá jen sotva postřehnutelný pahýlek. V určitém okamžiku přestává pulec dýchat žábrami, opouští vodu a dýchání přebírají plíce. U čolků či mloků (neboli ocasatých obojživelníků) probíhá proměna podobně, tito živočichové ovšem neztrácejí ocásek a od žabích pulců se liší nápadnými vnějšími žábrami, které vypadají jako hustě rozvětvené keříčky vyrůstající po stranách hlavy.
PŘEDČASNÉ LÍHNUTÍ
Rybí plůdek se z jiker vykulí velmi brzy - často po několika dnech. Je však tak málo vyvinutý, že není schopen ihned přijímat potravu a ještě určitý čas závisí na zbytcích živin obsažených ve vajíčku - v prvních hodinách je na jeho bříšku zřetelně viditelný tzv. žloutkový vak - zásobárna, z níž miniaturní rybka čerpá živiny.
VAČNATCI BEZ VAKU
Ne všichni vačnatci jsou vybaveni vakem jako klokani, koaly či vombati. Ale i druhy, které vak nemají, rodí velmi málo vyvinutá mláďata, jež jsou ještě dlouho po porodu spojena s matkou přes mléčnou žlázu - visí jí pod břichem na strucích jako podivné živé hruštičky. Nejznámější vačnatci bez vaku jsou vačice, ale i různí vakorejskové, vakomyši ap.
K TITULNÍ STRANĚ
Tulení mládě (tuleň grónský - Phoca groenlandica) je před zimou chráněno hustým hřejivým kožíškem. Jediné mládě se rodí vidoucí a plně vyvinuté a brzy matku následuje i do vody. Mléko, kterým ho matka kojí, má vysoký obsah tuku, je tedy bohatým zdrojem energie. Mládě proto rychle přibývá na váze.
HLADOVÉ ZOBÁČKY
Péče o vylíhlá ptáčata závisí na stupni jejich vývoje. Slepá a holá mláďata musí rodiče (obvykle celý pár) krmit na hnízdě - nosí jim potravu přímo do zobáčku. Do této skupiny tzv. krmivých ptáků patří např. většina pěvců, papoušci, dravci, sovy... Ptáčata ze skupiny ptáků nekrmivých jsou schopna přijímat potravu sama - rodiče jim pouze ukazují, co je vhodné k snědku. Do této skupiny patří např. všichni hrabaví, pštrosi, vrubozobí...
OBRÁCENÁ ROLE
Bříško mořského koníčka je napnuté k prasknutí - je plné jiker, z nichž se vyvíjejí mláďata. Pak jednoho dne plůdek doroste, na břiše "těhotné" rybky se objeví štěrbina a z ní se vynořuje jedna zmenšenina mořského koníčka za druhou. Živorodé ryby však nejsou nic neobvyklého - patří k nim i ty nejobyčejnější z obyčejných ryb akvarijních, gupky nebo mečovky. Ale porod mláďat mořského koníčka je přece jen něčím neobvyklý - rodičkou je totiž tatínek! Sameček, do jehož zvláštního a k tomuto účelu určeného břišního vaku samička pečlivě uložila jím oplozené jikry. Jejím životním úkolem tedy je pouze tvorba vajíček (samičích pohlavních buněk), zatímco o zbytek se musí postarat sameček: musí vajíčka oplodnit, nosit je a opatrovat ve vaku a nakonec i porodit mláďata.
