Díky své pevnosti je pavučina pro vojáky ideálním materiálem. Ale kde ji vzít? Americké námořnictvo zkoušelo možné i nemožné. Desítky dobrovolníků sbíraly pavučiny po lesích a loukách. Ale vlákna byla plná nečistot a pro další zpracování se nehodila. Pak někoho napadlo vyrábět pavučinu na jakýchsi "pavoučích farmách". Když můžeme chovat bource morušového a z jeho zámotků spřádat hedvábí, tak proč to nezkusit s křižáky, nebo dokonce s tropickými pavouky Nephila? Ti jsou ve snování vláken hotoví přeborníci.
Biologové z armádních vývojových laboratoří sestrojili přístroj, ve kterém se uspanému pavoukovi odmotávalo od zadečku vlákno a navíjelo se na maličkou cívku. Zdálo se, že chovatele pavouků čekají tučné zisky. Jenže pak se projevil zásadní rozdíl mezi bourci a pavouky. Housenky bource mírumilovně chroupají listy moruše, ale pavouci jsou masožravci s kanibalskými choutkami. "Pavouci se pro chov ve velkém vůbec nehodí. Nedělají nic jiného, než že se navzájem požírají," říká Jeffrey Turner, ředitel firmy Nexia. "Dejte jich dohromady deset tisíc a do týdne z nich přežije jen jeden."
Vypůjčené geny
Pomocnou ruku podala vojákům právě firma Nexia. Její vědci získali gen, podle něhož pavouci vyrábějí ve svém těle vlákna pavučiny, a vpravili jej do kozích buněk. Z těch pak naklonovali kozy, které se na první pohled neliší od koz, jaké se pasou na venkovských stráních. Jejich mléka by ale byla na výrobu sýra škoda. V každém litru je hned několik gramů bílkoviny, ze které pavouci snovou své sítě.
Koza sama pavučinu neutká. V tom ji musí zastoupit člověk. Vědci z Nexie si dlouho lámali hlavu, než se ve snování pavučin vyrovnali pavoukům. Bílkovinu rozpuštěnou ve vodě protlačí pod velkým tlakem uzoučkými tryskami. Roztok bílkoviny se po průchodu tryskou promění v dokonale hladké, tenounké vlákno, za jaké by se nemusel stydět ani ten nejzdatnější křižák. Umělá pavučina má i požadovanou pevnost, a ponese proto název BioSteel (česky cosi jako "živá ocel").
Netušené možnosti
Vojáci a policisté se mohou těšit na lehké biosteelové neprůstřelné vesty, které je dokonale ochrání před kulkami. Piloti přistávající na letadlových lodích se jistě budou cítit o poznání jistěji, když jejich stíhačku zachytí pevné a pružné biosteelové brzdicí lano. Prakticky nezničitelná lana uvítají i horolezci. Rybáři rádi sáhnou po biosteelových vlascích k udicím. Ty nepřetrhne ani ta největší ryba. Na své si přijdou i chirurgové a jejich pacienti. Z BioSteelu lze vyrábět chirurgické nitě pro šití při operacích oka nebo mozku. Ze sešité rány se nebudou muset po zahojení vytahovat stehy, protože BioSteel se v lidském těle vstřebává a sám po čase beze stopy zmizí.
BioSteel překonává umělé hmoty nejen pevností, ale i tím, že jeho výroba neničí životní prostředí. Výrobky z BioSteelu se po určité době samy rozloží a při jejich výrobě nejsou používány zdraví škodlivé chemikálie. I v tomto ohledu si umělá pavučina zaslouží označení "materiál budoucnosti".
VLÁKNO Z ŘÍŠE SNŮ
Pavučina je jedinečný materiál. Její vlákno o síle pouhé desetiny tloušťky lidského vlasu spolehlivě zachytí včelu letící čtyřicetikilometrovou rychlostí, a přitom se nepřetrhne. Na světě není mnoho materiálů schopných snášet podobnou zátěž. Vlákno snované pavoukem je pětkrát pevnější než ocel a snese třikrát větší zatížení než kevlar, z kterého se vyrábějí neprůstřelné vesty nebo pneumatiky odolné vůči defektům. Na pavučinu o síle zahradní hadice bychom mohli s klidným svědomím zavěsit dva plně naložené letouny Boeing 747 a nemuseli bychom se bát, že pavoučí lano náklad neudrží.
