Svět psích plemen

Jak už je z názvu patrné, psi z této skupiny tvoří bohužel poměrně pestrou směsici. Úporná lidská snaha zařadit vše do kategorií a škatulek v tomto případě příliš nevyšla. Vzhledem k tomu, že snahou tvůrců klasifikace plemen zřejmě bylo nepřekročit desítku, ocitla se zde v jedné skupině plemena tak rozdílná, jako jsou pinčové a knírači na straně jedné a psi dogovití na straně druhé. Každý, kdo někdy měl co do činění se zástupci těchto skupin, mi dá zapravdu. Živí, nervní, hlasití a vždy k akci připravení knírači či dobrmani ostře kontrastují s klidnou, mnohdy až poněkud flegmatickou povahou takové německé nebo bordeauxské dogy. Společné mají snad jen to, že v případě vážného ohrožení dokážou všichni tvrdě a nekompromisně zasáhnout. Liší se ovšem v posuzování závažnosti dané situace. Pinčové, mezi které počítáme nejen klasického malého hladkosrstého pinče, německého pinče a dobrmana, ale volně i všechny knírače, bývali typickými psy selských dvorků ještě v minulém století. Byli rozšířeni po celém středoevropském prostoru a všude se báječně osvědčovali při hubení obtížných hlodavců v domech i ve stájích (vzpomeňte si na stájového pinče, o kterém se opakovaně zmiňuje dobrý voják Švejk). Často také doprovázeli povozy svých pánů na cestách coby hlídači, na které se bylo možno stoprocentně spolehnout. Nebyli velcí, ale nesmírně ostražití a rychlí. Teprve později se z těchto nenápadných vesnických hafanů podařilo vyšlechtit elegantní dobrmany, majestátní černé knírače či naopak miniaturní "ratlíky" a "krysaříky".