Milý Radku, omluvenkou bys uškodil především sám sobě. Většina tvých spolužáků "kamarádí" s lyžemi podobně jako ty, takže se neboj ztrapnění. Koneckonců - na hory jedete proto, abyste se lyžovat naučili. A to se bez pár pádů neobejde. Asi správně tušíš, že se mezi vámi objeví i mistři sjezdovek, kteří samozřejmě zabodují okamžitě, ale stejně tak může získat sympatie i nemotora, zvlášť když svoje mínus obrátí v legraci. Ti, co už mají lyžák za sebou, by ti jistě potvrdili, že lyžování na něm není to nejdůležitější. Že za těch pár dní poznali svoje spolužáky dokonaleji než předtím za několik let ve škole. Že společně zažili spoustu neopakovatelných chvil, na které dodnes rádi vzpomínají a pokaždé se přitom pořádně nasmějí. Víš, takový lyžařský výcvik je vlastně prima věc. Trochu se naučíš lyžovat a hlavně prožiješ řadu zážitků, díky nimž možná vznikne nové kamarádství nebo i láska. Přes den si sáhnete na dno sil a po večerech budete živě rozebírat, jak to Aleš neubrzdil a zlomil lyži, nebo jak si Doležalová přišlápla hůlku a div se nezabila. Věř, že ještě dlouho po návratu bude ve třídě téma číslo jedna lyžák. Budete se smát příhodám, které jste na horách prožili - a kluci, kteří se "ulili", budou najednou ze hry. Nebudou mít o čem si povídat, na co vzpomínat, a co víc: budou všemi považováni za slabochy. Takže ostych nechej doma a určitě jeď, nebudeš litovat.
Sdílej
1. března 2002 • 00:00 Vyšlo v ABC 05/2002
Milá Bibi,
máme jet se školou na lyžařský výcvik, jenže mně se nechce. Neumím lyžovat a bojím se, že se ztrapním před třídou. Sedm kluků už má omluvenku od lékaře. Mám si ji sehnat taky?
K čemu je takový výcvik dobrý?
Radek, 15 let
