Když někde na světě vypukne chřipková epidemie, většinou se o tom píše v novinách a mluví v televizi. Moderátoři ukazují, v kterých zemích už chřipka řádí a jak se šíří do okolních států. Stejně tak se mluví o tom, když svět napadne nějaký počítačový virus. Rozdíl je v tom, že na nějaké pečlivé analýzy není čas. V době internetu a hlavně elektronické pošty se počítačové viry šíří rychlostí blesku. Ty nejrafinovanější umějí infikovat miliony počítačů během několika hodin. Například známému viru ILOVEYOU stačily v květnu 2000 dva dny, aby zasáhl počítače v Evropě, Americe a Asii.
Jak se bránit proti virům
1. Nikdy neotvírejte přílohy mailů, jejichž obsahem si nejste stoprocentně jisti. 2. Dávejte si pozor na soubory s koncovkami EXE, COM či VBS. Naopak datové soubory s koncovkami DOC, XLS či JPG jsou neškodné. Autoři někdy k virům přidávají falešnou koncovku (vypadá to pak třeba Program.jpg.vbs) - v tom případě platí koncovka na konci! 3. Nestahujte z internetu programy, o jejichž původu či účelu nemáte přesné informace. Zvlášť buďte opatrní na "podezřelých" stránkách, jako jsou on-line kasina atd. 4. Používejte některý z antivirových programů a pravidelně ho aktualizujte (tj. stahujte z internetu nové verze).
Internetoví červi
Třetím typem počítačových virů, které se "množí" po internetu, jsou takzvaní červi. Nejznámějším příkladem je virus Rudý kód, který způsobil velkou paniku v roce 2001. Jak napovídá název, červ se "provrtává" počítačovými sítěmi a hledá bezpečnostní díry, kterými by se dostal do dalších a dalších počítačů. Rudý kód neohrožoval na rozdíl od e-mailových virů konkrétní uživatele, ale napadal webové stránky. Škodil tak především jejich provozovatelům. Jedinou podmínkou bylo, aby webové stránky byly "vystaveny" na počítači s operačním systémem Windows NT nebo Windows 2000 - a tento červ využíval bezpečnostní "díru" právě v těchto programech. Než firma Microsoft vyrobila a dala bezplatně k dispozici správnou "záplatu", rozmohl se Rudý kód na statisících serverech. Na nich vyměnil všechny webové stránky za jednoduchý vzkaz ve smyslu "Tady byli Číňani". Navíc začal posílat data na server Bílého domu, čímž ho zahltil a stránky amerického prezidenta na čas odřízl z internetu. Tím se Rudý kód stal politickou kauzou a velmi intenzivně se jím zabývaly také tajné služby včetně FBI a CIA. Někteří odborníci dokonce varovali, že se kvůli Rudému kódu může zhroutit celý internet.
Všechny viry zkrátka představují velké potencionální nebezpečí. Riziko je o to větší, že naše společnost je na počítačích a internetu stále víc závislá. Co by se stalo, kdyby se opravdu objevil virus, se kterým by si počítače ani jejich uživatelé nevěděli rady? Neznamenalo by to konec celé civilizace? Nechme tyto spekulace autorům hororových knížek a filmů. Pro začátek stačí, když bude každý opatrnější na pécéčko, které mu stojí na stole.
Kdo jsou autoři virů
Takže co jsou počítačové viry vlastně zač? Většinou jde o velmi primitivní, i když rafinovaně vymyšlené počítačové programy. Autoři virů jsou zvláštní sorta lidí, kteří jsou dobrými programátory a znalci počítačů i internetu. Co je k jejich činnosti vede? Obvykle platí, že motivací není žádný přímý finanční ani jiný prospěch. Drtivá většina virů však vzniká bez racionálního důvodu. Někteří autoři vymýšlejí viry z nudy, jiní na sebe chtějí upozornit. Většinou jsou hodně mladí nebo dokonce v pubertě, takže to nedělají s žádným velkým rozmyslem. Asi jako když jejich vrstevníci demolují lavičky v parku. Škody způsobené počítačovým virem však mohou být astronomické a v mezních případech ohrožují i lidské životy (třeba když napadnou počítač v nemocnici). Proto usvědčeným autorům virů hrozí mnohaleté tresty vězení.
Trojský kůň současnosti
Historie počítačových virů není tak dlouhá jako historie počítačů, protože první komputery byly velké a složité stroje, ke kterým měli přístup pouze specialisté. A ti na nějaké hrátky s viry neměli čas ani náladu. Všechno se změnilo v osmdesátých letech, kdy se zrodily takzvané osobní počítače neboli pécéčka. Staly se dostupnými prakticky pro každého. K šíření virů přispělo to, že se k ukládání a přenášení dat začaly používat diskety. První viry se šířily společně s hodně používanými programy, jako byly textové editory, tabulkové procesory, a především hry. Nejběžnější byly takzvané trojské koně, což jsou viry, které se tváří neškodně a předstírají, že jsou něčím jiným, než ve skutečnosti jsou. Prostě jako známý dřevěný kůň v antické Tróji, ve kterém byli uvnitř schovaní vojáci. Počítačový "trojský kůň" se například choval jako jednoduchá počítačová hra, kterou jste na svém počítači spustili - a než jste ji stačili dohrát, smazal vám vir v počítači všechna data. Tyto viry byly nejčastěji "ukryty" na disketách nebo se nenápadně "přilepily" k samospustitelným programům (s koncovkou EXE). Dnes už je ovšem většina programů tak velkých, že se nedistribuují na disketách, ale na cédéčkách. Hrozba je proto menší.
Melissina hlavní zbraň
Zato se až nebezpečně rozmáhají viry e-mailové, které se rychle šíří se po datových a telefonních linkách. Prvním opravdu známým e-mailovým virem byla Melissa v roce 1999. Šířila se způsobem, který byl velmi chytrý a který později začali masově napodobovat i tvůrci dalších virů. Virus dorazil k příjemci nenápadně, coby tzv. příloha elektronické pošty. Pokud jste tuto přílohu otevřeli, virus se aktivoval a provedl předem naprogramované instrukce. Teoreticky by mohlo jít i o takovou pohromu jako smazání celého harddisku. Naštěstí Melissa nic takového nedělala. Ale to neznamená, že byla úplně neškodná: jako správný virus musela myslet také na to, aby se co nejvíc rozmnožila a dostala do dalších počítačů. V tom spočívala její mazanost. Vzala padesát adres z vašeho e-mailového adresáře a sama sebe na tyto adresy rozeslala. Zaútočila tak vlastně dvakrát: nejdřív nakazila váš počítač a pak se coby nebezpečná vizitka poslala vašim přátelům a kolegům. Právě toto rychlé šíření se stalo hlavní Melissinou zbraní: doslova zahltila počítačové sítě miliardami zbytečně poslaných a doručených mailů. Některé firmy musely dokonce na čas své e-mailové systémy odpojit.
Záludní pachatelé
Lidé jsou dnes už přece jen poučenější - a neotvírají neznámé či podezřelé přílohy tak bezhlavě jako dřív. Ale pachatelé e-mailových epidemií jsou zároveň záludnější, a proto viry maskují do lákavých souborů tvářících se jako nahaté obrázky tenistky Anny Kurnikovové nebo vyznání lásky od neznámé ctitelky.
