Důvodem pro stavbu Tower Bridge byla malá kapacita přetížených mostů v rozrůstajícím se Londýně. Provoz na mostech přes Temži dosáhl v Londýně 70. a 80. let 19. století takové úrovně, že například po starším londýnském mostě London Bridge v roce 1882 denně projelo přes 22 000 vozidel a přešlo 110 000 chodců. I proto byl ustaven zvláštní výbor, který se novým přemostěním řeky začal vážně zabývat.
Potřeba nového spojení obou břehů postavila projektanty před problém, jak překročit řeku s nízkými břehy a zároveň nenarušit čilou lodní dopravu. Londýn byl donedávna důležitým přístavem a za přílivu, zvedajícího hladinu řeky až o 7,5 metru, do něj mohly vplouvat i velké námořní lodě. Důkazem této skutečnosti je i lehký křižník Belfast, dodnes kotvící pár stovek metrů za Tower Bridge.
Jak přes řeku
Mezi zvažované varianty spojení břehů Temže patřily různé typy sklápěcích či otočných mostů, vysoký most se šikmými nájezdy na obou březích, ale i spojení kolesovými parníky či podzemní dráhou, a dokonce speciální přepravní plošinou pohybující se na kolejích položených na dně řeky. Inženýři a stavitelé viktoriánské éry, proslulí nejen technickými schopnosti, ale i estetickým řešením svých děl, před problémem necouvli a roku 1878 městský architekt Horace Jones navrhl postavit sklápěcí most obdobného principu, který byl tehdy u menších mostů již použit v Rotterdamu a Kodani.
Stavba
Stavba mostu byla v roce 1885 schválena britským Parlamentem a stavební práce započaly v roce 1886. Architekt Horace Jones se tohoto okamžiku již bohužel nedožil, neboť v předchozím roce zemřel a vedení stavby převzal John Wolfe Barry. Tower Bridge nepředstavuje jen impozantní stavbu, ale ukrývá i poměrně složité vybavení. I proto byly práce rozděleny mezi několik firem. Jedna zodpovídala za pilíře mostu, jiná za ocelovou konstrukci, hydraulický pohon sklápěcích částí a kamenné obložení. Původní termín otevření byl rok 1889, ale stavba se i vzhledem ke své složitosti značně protáhla. Stavitelé mostu museli čelit řadě problémů při stavebních pracích i instalaci složitých mechanismů a most byl uveden do provozu až 30. června 1894.
Statistické údaje uvádějí, že stavba přišla na tehdy obrovskou sumu 1 000 000 liber. Ta je ale vzhledem ke složitosti mostu považována za poměrně nízkou.
Parametry mostu
Celková délka mostu včetně nájezdů dosahuje kolem 800 metrů, vozovka je 10,7 metru široká a na obou stranách mostu jsou chodníky pro pěší, každý o šířce téměř 4 metry. Celková výška mostu (měřeno od základů) je impozantních 89 metrů, tj. téměř 1,5násobek výšky petřínské rozhledny. Stavba spolykala asi 6700 kubických metrů kamene, 20 000 tun cementu, asi 53 000 kubíků betonu, 14 000 tun oceli a železa a celých 31 milionů cihel!
Vlastní konstrukce mostu se skládá ze tří polí. Krajní pevná pole, každé o délce 82 metrů, jsou zavěšena na silných řetězech, zatímco střední pole o šířce 61 metrů sestává ze dvou sklápěcích polovin. Nad ním se ve výšce nachází dvojice lávek pro pěší, které se používaly v době, kdy byl most zvednutý. Ty jsou dosažitelné buď po schodech, nebo hydraulicky poháněnými výtahy.
Rozměry mostu musely vyhovovat zvláštnímu zákonu, který požadoval, aby minimální výškový rozdíl mezi hladinou Temže při plném přílivu a mezi sklopeným mostem činil 9 metrů a při zvednuté mostovce 41 metrů. Požadované hodnoty byly mírně překročeny, a je-li most zvednut, mohou pod ním proplout lodě vysoké téměř 43 metrů.
Pilíře
Zvláštní kapitolou stavby byla konstrukce pilířů nesoucích obě hlavní mostní věže. Ty jsou podstatně složitější než u jiných mostů, neboť obsahují mechanismy pohonu sklápěcích částí mostu a jsou na nich zavěšeny řetězy nesoucí pevné části mostu. Navíc se stavitelé mostu museli řídit požadavkem na minimální omezení rušného provozu na Temži stavebními pracemi, takže nebylo možné stavět oba pilíře současně. Základy pilířů byly budovány pomocí kesonů tvořených dutými ocelovými nosníky. Ty byly nejprve zaraženy do dna a zatopeny vodou pomocí propojovacích otvorů. Poté, co potápěči pod nimi podhrabali vrstvu štěrkopísku a nánosů, kesony klesly až na úroveň jílu, tvořícího nepropustné podloží. Částečným zahloubením do jílu byly kesony utěsněny a bylo možné z nich vyčerpat vodu. Pak nastoupily party kopáčů, které vyhloubily jíl dále pod úroveň kesonů a do stran tak, že došlo k propojení dutin pod jednotlivými kesony. Dutina byla vyplněna betonem a takovým způsobem byla vytvořena dvojice základových desek pod každým pilířem. Práce to byla velmi složitá a zdrželo ji i to, že ve dvou případech došlo k průniku vody do kesonů.
Technické vybavení
Kvůli kamennému obložení je Tower Bridge často považován za kamenný most. Pravda ovšem je, že se jedná o most kovový a kamenné obložení jeho věží je uchyceno tak, aby se na ně nepřenášelo zatížení z ocelové konstrukce mostu. Kamenné obložení bylo zvoleno proto, aby byla dodržena podobnost s architekturou blízkého královského hradu Tower. Kámen zároveň chrání ocelovou konstrukci věží proti povětrnostním vlivům.
Obě sklopné části mostovky, každá o váze 1200 tun, jsou zavěšeny na čepech o průměru přes půl metru a délce 14,6 metru. Při sklopeném mostu jsou obě jeho poloviny z bezpečnostních důvodů spojeny pohyblivým čepy. Hmotnost polovin mostovky vyvažují protizávaží sestávající z 290 tun olova a 60 tun železa. Mechanismus pohonu mostovek sestává z ozubených částí spojených se sklápěcími polovinami mostu a z ozubených hřebenů. Tím překonává jen setrvačnost mostovek a případné namáhání způsobené větrem.
K pohonu mostovek byla na pravém břehu Temže vybudována strojovna s parními stroji. Doba potřebná pro zvednutí mostu, průjezd lodi a jeho opětovné sklopení se rovnala asi pěti minutám. Chodci měli možnost i během této doby využít zastřešených lávek pro pěší v horní části mostu. Většina pěších však spíše pět minut vyčkala, až se most opět sklopí, než aby stála frontu na výtah.
MUZEUM V MOSTU
V roce 1974 byl pohon mostu modernizován a síla parních strojů byla nahrazena elektrohydraulickým systémem. Zároveň klesala intenzita provozu velkých lodí na řece; dnes se most otevírá zcela výjimečně. Velká část mostu byla přeměněna ve veřejně přístupné muzeum. Při návštěvě Tower Bridge je možné vidět původní strojovnu s impozantními, dobře udržovanými a barevně velmi zajímavě provedenými parními stroji a mechanismy. Součástí prohlídky jsou i různé audiovizuální programy a procházka po horní lávce pro pěší, která nabízí nádherný výhled na Londýn.
OBSLUHA JAKO ŽIVÁ
Typickým rysem britských muzeí je použití figurín, které mnohdy podávají i zvukový komentář. V Tower Bridge najdete například mechanika při údržbě zařízení strojovny mostu. V dobovém kostýmu tu čeká na návštěvníky z budoucnosti.
