Před vlastní stavbou doporučuji zesílit (podlepit) kancelářským papírem díly 2x 12, 17, 19, 2x 21 a 2x 22. Díly nechte vytvrdit pod rovnou plošnou zátěží. Mezitím si připravte kuchyňskou špejli, uřízněte ji podle dílu 1 a špici (šedivý trn stykového zařízení) opracujte na shodný průměr špejle jako u předcházejícího modelu sojuzu. Snažte se o co nejpřesnější provedení trnu vyčnívajícího z vrcholu kužele 2 spolu s prstencem z pásových dílků 3 a 4.
Vrcholový kužel stykového zařízení 2 a celou přední polovinu orbitální sekce sestavte z postupně na sebe nasazovaných prstenců 5, 6 a 7. Jejich koncové chlopně odstřihněte a znovu je použijte při slepování obou konců dílu. V místě spojení pak prstence přikládejte k sobě - tím se v podélné ose trupu objeví silnější tmavá linie, která zároveň označí spodní část lodi. Podle ní se později snadno zorientujete při rozmisťování dalších prvků na trupu tělesa. Z dílů 11, 10, 9 a 8 sestavte nákladní modul se zadní polovinou orbitální sekce a celek vložte do prstence 7 v sestavě přední poloviny. Trup uzavřete slepenými věnci anténního systému, dvěma díly 12.
Tímto kotoučkem a vrcholovým kuželem nyní protáhnete špejli 1, vpředu nechte trn vyčnívat přesně 10 mm, natřete ho šedou barvou a špejli zakápněte lepidlem. Dokončete už zmíněnou instalaci stykových prstenců z dílů 3 (pásek stočte červenou barvou dovnitř!) a vnějšího obvodového pásku 4. Snažte se o dokonalé vycentrování prstence umístěného na kuželu kolmo k ose trupu, s trnem vyčnívajícím přesně ze středu. Zadní válcovou část lodi sestavíte z dílů 13, 14 a 15. Do vnitřního kuželového pláště 16 (opět stočeného barevnou plochou dovnitř!) usaďte kotouč 17 a vše vložte do zádi trupu. Kotouček dna opatrně vmáčkněte do dílu 15 co nejhlouběji, případný přesah rozšiřujících se kuželů začistěte podle tmavší obvodové linky. Na záď instalujte kužel motorů 18 s kotoučkem výpustí 19, na válec trupu dva dílky 20.
Podle návodné kresby zhotovte a na lodi rozmístěte radiotelemetrické a naváděcí antény, senzory a dvojici panelů slunečních baterií. Tyčové antény doporučuji tvarovat z kovových špendlíků, které "zaplášťujete" trubičkami z těsně navinutých dílů 23, 24, 27 a 28. Ostatní pásky v této sestavě, díly 25, 29 a 30, stáčejte na odřezku špejle a čela přelepujte kotoučky příslušné barvy, které vystřihnete z dílu 34. Na špendlíku stočte také dva senzory 33, které zalepte do parabol 2x 31 a 32. Antény zalepujte do trupu vteřinovým lepidlem a na určených místech ještě zajistěte třmínky 3x 26. Solární panely můžete sestavit jako rozevřené z dílů 2x 21, 2x 22, na koncích osazené vidlicovými anténami 2x 35, nebo díly 21 a 22 rozstříhejte na jednotlivá pole a přilepte k trupu z obou boků jako složené. Při instalaci rozevřených panelů na trup lodi si připomeňte minule zmíněnou "polohu ISS k Slunci" a podle toho umístěte barvy panelů zvoleným směrem.
Vystřihovánku fotovoltaických článků s červeným pořadovým číslem 33 prozatím odložte a uschovejte do doby, než shromáždíte všechny její díly, návod na sestavení a návodnou kresbu. Na příští modelářskou spolupráci se těší
Předloha modelu
Jak jsme již uvedli v projektu vystřihovánky ISS, pro zásobování stanice se bude prozatím používat převážně automatická nákladní loď bez posádky - Progress. Jedná se v podstatě o modifikovaný sojuz s nepatrnými odlišnostmi ve stavbě trupu, které snadno objevíte při studiu návodné kresby. Progress obvykle v orbitální sekci (díly 5 až 7) nese potraviny, nářadí a technické součástky pro údržbu stanice. V místě, kde má klasický sojuz návratovou kabinu (díly 10 a 11), je umístěna skladovací část s nádržemi paliva a okysličovacího média. Vzadu se pak nachází, stejně jako u sojuzu, válcová přístrojová sekce (díly 13 a 14) s držáky solárních panelů. Podle doby připojení progressu k ISS je využívána elektrická energie i z jeho roztažených článků. Obvykle jsou však zásoby z lodi rychle vyloženy, uvolněný prostor zaplněn odpadky, loď se pak od stanice oddělí a je navedena do atmosféry, kde shoří. Do vesmíru je bezpilotní nákladní loď vynášena také raketovým nosičem Sojuz. První progress startoval v lednu roku 1978 ke stanici Saljut 6. Později sloužil i k zásobování a odvozu odpadků ze stanice Mir, nyní je k zásobování ISS využíván ve zmodernizované verzi označené písmenem M. Rozměrově i hmotností se progress od sojuzu téměř neliší. Průměr v nejširším válcovém místě je 2,72 m a trup včetně aktivního stykového zařízení měří 7,84 m a váží 7000 kg.
Václav Šváb
