Vzdušný predátor

Sdílej
 
Otazníky kolem našeho nejmodernějšího bitevníku L 159 ALCA VOJENSKÝ LETOUN Letos v únoru jsem navštívil podnik Aero Vodochody, abych se na vlastní oči přesvědčil, jak je to s výrobou a závadami bitevníku L 159A ALCA.

Vzdušný predátorVe světě existují specializované letecké útvary, jejichž piloti prověřují nově zaváděné stroje, informují výrobce o všech závadách, navrhují vylepšení a teprve na základě jejich poznatků vznikají skutečné bojové letouny. U nás podobné zkušební letky nemáme a nové bitevníky putují rovnou k řadovým útvarům, takže čeští bojoví piloti jsou současně i piloty ověřovacími. Navíc tady není letový simulátor, na kterém by bylo možno "odlétat" počáteční část výcviku dříve, než pilot poprvé sedne do skutečného letadla. Není proto divu, že někteří vojenští piloti mají z nového letounu obavy.

Letoun nové generace

První L 159A ještě s původními českými výsostnými znakyPodle zalétávacích pilotů Aerovky je rozdíl mezi létáním s L 159 a předcházejícími typy asi takový, jako kdyby v počátcích letectví sedl do kokpitu stroje letec zvyklý létat bez přístrojů, náhle by v kabině objevil panel s variometrem, zatáčkoměrem, rychloměrem, sadou motorových "budíků" či dokonce s umělým horizontem, a snažil se podle těchto přístrojů letět. U L 159 za vše může zařízení, kterému se říká head-up (hedap) displej a jehož český ekvivalent je průhledový displej, jenž používají jen nejmodernější stíhačky.

Zázrak jménem Head-up

Rozpracovaná série bitevníků L-159. Povšimněte si chrániče radomu, který brání poškození krytu při výrobě, ale také poškození antény multifunkčního radiolokátoruHead-up displej (značený také jako průhledový indikátor HUD) je umístěný ve výšce očí nad palubní deskou. Jedná se o polopropustné zrcadlo, na nějž se z obrazovky o vysokém jasu promítají údaje potřebné k letu - např. náklon a podélný sklon letadla, rychlost, výška, vzdálenost k cíli, vzdálenost k otočnému bodu atd. Díky palubnímu počítači si pilot může navolit program podle úkolu, který právě plní - například takzvaný navigační či zbraňový mód. Nejdůležitější však je skutečnost, že obraz na head-up displeji je opticky promítán do nekonečna, takže pilot se vůbec nemusí dívat na přístroje v kabině, hledí před sebe a je o poloze letounu aktuálně a podrobně informován. Stejně tak při plnění bojové mise, kdy displej přebírá funkci zaměřovače. Laicky řečeno, pilot "jen" pilotuje, dívá se ven a přitom má k dispozici všechny potřebné údaje. Odpadá tak neblahý efekt přizpůsobování oční čočky při zaostřování zraku na přístroje v kabině a opětovném pohledu ven. I když se jedná o vteřinovou záležitost, v mezní situaci tato vteřina mnohdy rozhoduje o životě či smrti letce.

ALCA jde na přistání

Technik upravuje levý boční panel pilotního prostoru. Na snímku je dobře vidět dvojice "skel" průhledového displeje a další přístrojové vybavení palubní desky, včetně multifunkčních displejůHead-up displej pomáhá letci i během přistávacího manévru. S nadsázkou se dá říct, že odvede nejtěžší práci sám a pilot se "jen" drží řídící a plynové páky. Letoun je totiž vybaven nejmodernějším přistávacím zařízením s názvem Speed Worm - doslova rychlý červ, které je v současné době zaváděno i v americkém vojenském letectvu. Jediný pohled do průhledového displeje ukáže pilotovi, zda je přistávací rychlost správná či zda letadlo zrychluje nebo zbržďuje. Dalším údajem, zobrazovaným na průhledovém displeji během přistávacího manévru, je vektor rychlosti letadla. Pilot "posadí" virtuální obraz letounu na zvolený bod dosednutí, podle údajů na displeji udržuje správnou rychlost a letoun poslušně přistane na zvoleném místě.

Noční let ve formaci

Pro létání v noci jsou stejně jako ostatní stroje NATO i alcy vybaveny luminiscenčními ploškami umístěnými na trupu, na kýlovce a na křídle. Napájeny jsou z elektroinstalace letounu, přičemž pilot je může zesvětlit nebo ztmavit, podobně jako osvětlení palubní desky. Někomu se to může zdát divné, vždyť letouny na bojové misi létají bez rozsvícených polohových a protikolizních světel. Tyto luminiscenční plošky jsou sice dobře vidět, ale jen z bezprostřední blízkosti, takže zpozorování jiným letounem nehrozí.

Technická data

Pohled na podvozkovou část letounuAero L 159A ALCA patří mezi menší bojové letouny. Má rozpětí 9,45 m, délku 12,72 m a výšku 4,87 m. Je to jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošník, určený k útokům proti pozemním cílům, přímé vzdušné podpoře, taktickému průzkumu, k protivzdušné obraně proti podzvukovým cílům, k ostraze hranic, k nasazení proti hladinovým cílům a k nejvyššímu stupni výcviku bojových pilotů. Turbodmychadlový motor Honeywell F 124-GA-100 s maximálním tahem 28,2 kN umožňuje maximální rychlost 936 km/h při zemi a 912 km/h v 5000 m. Letoun je vybaven vícefunkčním pulsním dopplerovským radarem GRIFO L se schopností vyhledávání vzdušných cílů v pěti režimech (při sledování až osmi cílů). Má čtyři režimy pro vzdušný boj a devět režimů pro útok na pozemní či námořní cíle. Na sedmi závěsnících může nést širokou paletu zbraňových systémů NATO, včetně raket vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder, raket vzduch-země AGM-65 Maverick či 20mm kanónu.

Bojové nasazení

Určitě vás napadla otázka, zda může L 159A nahradit stíhací supersonik. Rozhodně NE! L 159 je lehký podzvukový bitevník a ne letoun k získání vzdušné převahy. Na druhou stranu je ale díky svým výjimečným manévrovacím schopnostem účinným predátorem pro vrtulníky. A protože je vybaven multifunkčním radarem značného dosahu, spolu se samonaváděcími střelami, je dokonce možné, že by se mohl nadzvukovému letounu účinně bránit. Už také proto, že vzdušné souboje se neodehrávají za nadzvukových rychlostí, ale při rychlosti 0,65 až 0,8 Machu. I když se jedná jen o teorii, má tento názor reálný podklad. V Thajsku totiž došlo k cvičnému souboji morálně staršího Albatrosu L-39, který vymanévroval americký supersonik F-16. Ovšem při skutečném boji by L 159 musel dopadnout zle. Už také proto, že supersonik by se z boje mohl kdykoli odpoutat.

Závady L 159

Část letounu, která zůstává navěky skryta očím diváka. Jedná se o vnitřní část trupu bezprostředně za centroplánemVětšinou se jednalo o poruchu některého z dodávaných komponentů, mnohdy v ceně několika málo dolarů. Nikdy nešlo o závadu, která by ohrožovala život pilota! Větší poruchovost z počátku vykazoval multifunkční radar. Závady měl i výstražný přijímač, který v běžném provozu nemá vliv na provoz letounu, neboť informuje pilota o zaměření nepřátelským radarem. Problém byl odstraněn výměnou mikroprocesoru a všechny stroje jsou již v pořádku. Závady se však neobjevují pouze na letounu, ale i na technice, která je má odhalovat. Měřící technika, kterou naše vojenské útvary vlastní, mnohdy není na úrovni techniky použité v bitevníku. Jeden čas technici nepouštěli L 159 do provozu, neboť předletová diagnostika vykazovala poruchu palubního počítače. Nakonec bylo objeveno, že závada byla ve skutečnosti na zkušebním zařízení. Zatím poslední závadou, která se na L 159 projevila, byla netěsnost pitostatického systému (tlakovzdušných hadic). Ukázalo se, že hadice dodané z Itálie a Francie sice měly certifikát pro velký rozsah teplot, nedokázaly však těsnit v letošních lednových mrazech. Tuto závadu konstruktéři Aero Vodochody odstranili rekonstrukcí hadicových spojů.

V Aeru

Vojenský letounI když je alca český letoun, podílejí se na jeho výrobě z velké části i zahraniční firmy. To není v leteckém průmyslu nic neobvyklého. Důkazem může být i samotná aerovka. Vedle bitevníku L 159 se tu vyrábí i druhý prototyp malého dopravního dolnoplošníku Aero Ae 270, ale i části amerických vrtulníků Sikorsky S 76C. Bezmála osmdesát procent komponentů bitevníku L 159, jako například avionika, nejrůznější přístrojové vybavení či motor, jsou zahraniční výroby. Na dvě stě dalších položek se vyrábí u nás.

NĚCO PRO MODELÁŘE

Barevné provedení L 159 odpovídá standardu NATO. Vrchní plochy jsou v nepravidelných polích středně šedé a tmavošedé barvy, spodní světle šedé. Budete-li stavět model, je si třeba dát pozor na výsostné znaky. Ty klasické, sestávající z červené, modré a bílé barvy, létaly jen na prototypech. L 159 dodávané k útvarům mají československý výsostný znak sestavený ze dvou odstínů šedé barvy. Modrou barvu nahrazuje tmavošedá, bílou barvu světle šedá a červenou barvu světle šedá s tmavošedými pruhy.

KNIPL NEBOLI ŘÍDÍCÍ PÁKA

Řídící páku má L 159 stejnou jako například stíhací bombardér Panavia Tornado. Je ve dvou třetinách své délky zlamovací, což znamená, že je od tohoto místa pohyblivá do stran (dopředu a dozadu jí lze pohybovat již od spodního ukotvení). Na rukojeti se nacházejí ovladače (stejně jako na plynové páce), takže i při nejdivočejších bojových manévrech pilot nemusí spouštět oči z průhledového displeje a z rukou pouštět řídící či plynovou páku. Na rukojetích jsou totiž kontaktní místa odpalu střel, změn radarových režimů, či režimů průhledového displeje.

ALCA NEBO ALKA?

Jednoznačně ALCA, neboť se jedná o zkratku Advanced Light Combat Aircraft - letoun pro pokračovací výcvik a lehký boj. Ne tedy alka, podle jména známého ptáka. S označováním L 159 je to problematické i bez přízviska ALCA. Na rozdíl od jednotného značení soudobých českých a historických československých letounů, které je důsledně uváděno s pomlčkou (například Aero L-39 Albatros), nové letouny Aerovky jsou značeny bez této pomlčky (Aero L 159A ALCA).

Autor

Václav Šorel Odborná spolupráce Ing. Miroslav Schützner