Jaroslava Passerová se původně věnovala závodnímu plavání a nyní je již tři roky trenérkou reprezentace starších juniorů. Není tedy pochyb, že právě ona byla tím správným člověkem, se kterým jsme si o tomto sportu povídali.
"Začít s plaváním je dobré v deseti jedenácti letech, kdy se člověk sbližuje s vodou, učí se dýchat, cvičí se technika. Teprve po roce se trénink podobá opravdovému plaveckému," vysvětluje a dodává, že už v této době je potřeba trénovat pětkrát týdně. A jak se vůbec pozná, zda máte předpoklady pro závodní plavání? V první řadě se nesmíte bát vody. Navíc byste měli být trochu cílevědomí a průbojní.
Delfín, prsa, kraul, nebo znak?
Každý se musí naučit ovládat všechny čtyři plavecké způsoby - delfína, znak, prsa a kraul. Specializace na jeden z nich přichází ve čtrnácti patnácti letech. "Co se týče zvládnutí techniky, je nejlehčí kraul, následuje znak, prsa a delfín. U prsou se začíná proto, že nováčci se bojí dát hlavu do vody, a právě u tohoto plaveckého stylu ji mohou ponechat nad hladinou," vysvětluje Jaroslava Passerová. Zajímavostí je pak disciplína zvaná polohový závod neboli polohovky, jak se mu říká mezi plavci. Ten se plave v krátkém bazénu (25 m) na vzdálenost 100, 200 nebo 400 metrů a v dlouhém (50 m) na vzdálenost 200 a 400 metrů a závodník vystřídá na trati delfína, znak, prsa i kraul. Na stejném principu je založená rovněž polohová štafeta. Rozdíl je pouze v tom, že co styl, to jiný závodník.
Být stále lepší
Na tréninku je potřeba uplavat přibližně pět kilometrů denně. Na soustředění to bývá až kilometrů sedmnáct. Obvyklý trénink je dvoufázový, což znamená, že se plave hodinu a půl ráno a hodinu a půl večer od pondělí do pátku. Nejsou-li závody, musí se do vody i v sobotu. Nezapomíná se ani na doplňková cvičení. Těmi jsou například posilovna se speciálně upravenými stroji, jež kopírují plavecké styly nebo obyčejný běh. Co pomáhá plavcům se neustále zlepšovat? "Především je to tvrdý trénink, píle a talent. Dnes se také trénuje mnohem více než v minulosti. Velký podíl na úctyhodných výkonech má i změna techniky. A to u prsou, u nichž se dřív nesměla potápět hlava, a u znaku, kdy se plavec musel dotknout rukou stěny a teprve poté udělat kotoul. Nyní se může už před stěnou otočit na břicho, plynule přejít do kotoulové obrátky a na vodu vyjet ve znakové poloze," říká bývalá plavkyně.
KamarádI i soupeřI
Zdeněk Oharek a Jakub Fichtl jsou juniorskými reprezentanty. Sedmnáctiletý Zdeněk začal s plaváním ve druhé třídě a ve čtvrté nastoupil do sportovní školy ve Zlíně. Podobným způsobem se k "mokrému" sportu dostal před osmi lety jeho stejně starý kamarád a zároveň soupeř Jakub.
Za tu dobu se jim z dřiny stala zábava a potěšení. "Je pro mne nemyslitelné, že bych měl teď s plaváním přestat," říká Zdeněk a Jakub se přidává: "Já si jdu zaplavat i o prázdninách, kdy nemáme trénink, třeba na hráz nebo k rybníku." Proti mnoha jiným totiž vymění jednou za čas chlorovanou vodu za přírodní a zaplave si i na delší vzdálenosti. Přestože je to disciplína spíš pro "vysloužilé" plavce, je držitelem několika juniorských titulů a českých rekordů na pět a deset kilometrů. V bazénu se ovšem Jakub stejně jako Zdeněk specializuje na delfína neboli motýlka a polohovky.
S předzávodní trémou je to prý pokaždé stejné: "Bývám hodně nervózní, ale jakmile skočím do vody, myslím pouze na to, abych plaval podle svých představ," říká Jakub. Pro tohoto plavce jsou nejcennější dvě druhá a jedno třetí místo na loňském mistrovství České republiky seniorů. Za největší úspěchy, kterých dosáhl Zdeněk, považuje tři tituly z posledního mistrovství České republiky juniorů a účast na mistrovství Evropy na Maltě.
Zbývá jim vůbec čas na jinou zábavu? ptám se. "Na holky!" smějí se, ale vzápětí se shodují v tom, že volno je jen o prázdninách. Pokud totiž přes týden nějaké mají, věnují ho učení.
Plavecké styly
1. KRAUL: Nohy a ruce pracují střídavě. Pohyb nohou vychází z kyčlí a přenáší se přes kolena na kotníky. Paže se zanořuje do vody postupně od prstů, z vody se pak vytahuje nejprve loket
2. ZNAK: Nohy a ruce provádějí střídavé pohyby. Plavec se nadechuje v okamžiku zanoření jedné paže do vody
3. PRSA: Záběr paží začíná ze vzpažení a končí přitažením na úrovni ramen. Lokty jsou pokrčené a dlaně pod tělem. Pak se paže vrátí do vzpažení. Nohy se začínají krčit ze splývavé polohy, záběr směřuje vzad a končí jejich sražením
4. DELFÍN: Poloha těla je proměnlivá. Jeho plynulé vlnění vychází z oblasti křížové páteře
PRVNÍ BYLO HRABÁNÍ
Prvotní zmínka o "opravdových" plavcích pochází ze starého Egypta. Dříve člověk pravděpodobně napodoboval pohyby zvířat - hrabání, s jehož pomocí dosud plavou domorodci v nitru Afriky a Jižní Ameriky. Největšího rozmachu dosáhlo plavání ve starém Řecku, kde představovalo jeden z důležitých předmětů vyučovaných na tehdejším gymnáziu.
REKORDMAN
"KRÁL BAZÉNU" či "největší plavec všech dob" - tak nazvala Iana Thorpa média. Devatenáctiletý Australan je držitelem několika zlatých medailí a světových rekordů. Poprvé se na mezinárodní scéně objevil ve čtrnácti letech, o rok později se stal nejmladším mistrem světa a v sedmnácti si dvakrát doplaval pro olympijské zlato. Z našich plavců se mohou srovnávat se světovou špičkou Květoš Svoboda, Ilona Hlaváčková, Dan Málek, Hanka Černá-Netrefová a Petra Kocová.
ZAČÁTKY
Kolébkou sportovního plavání se stala Anglie. V roce 1810 se anglický básník lord Byron rozhodl přeplavat Dardanelskou úžinu a o necelých sedmdesát let později námořník Matthew Webb překonal kanál La Manche za 21 hodin 45 minut. Čechoslovák František Venclovský zvládl trasu z francouzského pobřeží k bílým doverským útesům (vzdušnou čarou 33,6 km) v roce 1971 za 15 hodin 26 minut.
