"Som smädný ako ťava," prohlásil zpocený turista, jenž právě dorazil z hřebene Malé Fatry na horskou chatu, a jedním mohutným lokem do sebe obrátil sklenici minerálky. Když zahnal nejprudší žízeň, popadl batoh, rozloučil se a s únavou ve tváři a s puchýři na nohou sa odtackal preč.
Když jsem odjížděl na týden do slovenských hor, musel jsem si sice v bance vyměnit peníze, sjednat cestovní pojištění a na hranicích předložit pas, přesto mi vůbec nepřišlo na mysl, že jedu do ciziny. Možná vám to připadá divné. Mnozí ze čtenářů ábíčka se narodili už v samostatné České republice a "Československo" jim zní stejně starodávně jako "Rakousko-Uhersko". Ale ještě před necelými deseti lety Slovensko žádnou cizinou nebylo a slovenštinu bylo slyšet dnes a denně. V současné době se s ní setkáváme jen výjimečně. Napadlo mě, že pro nejmladší generaci by proto nemuselo být snadné jí porozumět.
Chutná vám paradajková polievka? A máte raději jogurt čučoriedkový, nebo marhužový? Možná netušíte, že zelí se slovensky řekne kapusta, kdežto kapusta je kel. Horká čokoláda může být klidně úplně studená, ale určitě bude hořká. Zuby si Slováci čistí kefkou a místo kalhot nosí nohavice. Múr není sameček od můry, ale obyčejná zeď. A tak dále...
Představa, že se za pár let Češi a Slováci mezi sebou nedomluví, mě upřímně vyděsila. Bylo by to proti přírodě. Smutné vize jsem se naštěstí zbavil hned po návratu do redakce. Na stole ležel slovensky psaný dopis a já si uvědomil, že na Slovensku má ABC spoustu čtenářů, kteří si s námi v pohodě rozumí. S tím odcizením to tedy nebude tak zlé.
Sdílej
15. dubna 2002 • 01:00 Vyšlo v ABC 08/2002
