O Novém Zélandu jsme věděli jenom málo. Pročetli jsme si nějaké ty průvodce, do batohu hodili spacák, pár kousků oblečení, malý stan a jelo se.
Byli jsme tři. Když jsme nastupovali na ruzyňském letišti do letadla, v Praze byl sychravý podzim. V letadle jsme strávili asi pětadvacet hodin, ale celkem naše cesta trvala tři dny. Nový Zéland je od nás přes půl zeměkoule daleko! Konečně jsme dorazili na místo. Severní ostrov nás přivítal sluníčkem, tady právě začínalo léto. Neuměli jsme ani slovo anglicky. Rozkoukávali jsme se v našem "novém domově". Na cestování, kvůli kterému jsme přijeli, jsme museli sehnat auto, spát jsme chtěli pod stanem a jíst, co si ulovíme.
Nežijí tu žádní jedovatí hadi nebo jiná nebezpečná zvířata. Lidé si zde přírody obrovsky váží - např. na divoká zvířata, která žijí ve městech, upozorňují dopravní značky typu: Pozor! Zde přecházejí cestu kachny.
Získali jsme několik velice dobrých kamarádů Novozélanďanů, potkali jsme i kluky z Moravy. Když nám začaly docházet peníze, museli jsme se na chvíli usadit a pracovat. Okopávání dýní, to byla naše první práce, která nás poznamenala natolik, že z ní tak nějak samo vzešlo jméno naší výpravy. Od té chvíle jsme si neřekli jinak než EXPEDICE PUMPKINS. Bylo léto a hrozné horko. Od rána jsme se plahočili ve třiceti až čtyřicetistupňovém vedru na poli a okopávali jednu dýni za druhou.
Po dvou týdnech se naše kasička zase trošku zaplnila a jelikož jsme se shodli, že bez dýní všichni můžeme v klidu žít a že je vlastně už nechceme ani vidět, naplánovali jsme další trasu. Trajektem jsme přepluli na jižní ostrov, který je ještě krásnější, protože je méně obydlený. Tady jsme si opravdu užívali. Podnikli jsme výpravu lodí na velryby, potápěli se se žraloky, skákali na laně z kabiny lanovky umístěné ve výšce 134 m, letěli jsme vrtulníkem nad vrcholky stále zasněžených novozélandských Alp.
Na ostrov dorazila zima a my přišli o práci na farmě, kde jsme sklízeli nektarinky, kivi a pak jablka. Když napadl sníh, ve stanu nám byla docela zima. Přišel čas vrátit se domů. Po třičtvtrtě roku jsme balili věci na zpáteční let, ale nechtělo se nám. Odváželi jsme si spousty zážitků a vzpomínek, i tu angličtinu jsme se naučili. A doufáme, že se tam ještě někdy vrátíme.
____________________
Z moře připlavali lachtani, kteří na zdejším pobřeží našli bezpečný domov, a již zde zůstali a obohatili novozélandskou faunu. Malá populace lachtana Forsterova ( Arctocephalus forsteri ) žije sice i v Austrálii, ale jeho hlavním domovem jsou stovky kilometrů skalnatého pobřeží obou hlavních ostrovů i přilehlých ostrůvků. Lachtan novozélandský ( Phocarctos hookeri, viz. obr.) žije naopak jen v malé oblasti na samém jihu Nového Zélandu.
Foto autor a Jiří Šollar
