Nezdá se, že by zvířata chodila do školy. Přesto se toho musí naučit opravdu hodně a rodiče, kteří vystupují v roli učitelů, jim nic neodpustí. U zvířat není čas na výmluvu: "Tohle jsme neprobírali!" Za neznalost se obvykle platí životem.
ČLOVĚK POMÁHÁ OHROŽENÝM DRUHŮM
Nezdá se, že by zvířata chodila do školy. Přesto se toho musí naučit opravdu hodně a rodiče, kteří vystupují v roli učitelů, jim nic neodpustí. U zvířat není čas na výmluvu: "Tohle jsme neprobírali!" Za neznalost se obvykle platí životem.
Losi se ale ukázali jako zdatní samouci a z tvrdé životní lekce si rychle vzali ponaučení. Záhy se měli na pozoru, jen co zachytili medvědí pach. Lekalo je dokonce i krákání vran, které se táhnou grizzlyům v patách s vyhlídkou na nějaké to sousto ze zbytků medvědí kořisti.
PROPADNOUT ZNAMENÁ ZEMŘÍT
V případě losů z Grand Tetonu dopadlo všechno dobře. Někdy ale ochránci přírody spoléhají na zvířecí samouky marně. Američtí zoologové chtěli vrátit do Colorada rysa a vysadili do tamějších hor šelmy odchycené v Kanadě. Pokus skončil tragicky. Kanadští rysové byli ze své severské domoviny zvyklí lovit polární králíky. Těch ale žilo v jejich novém coloradském domově zoufale málo. Vědci předpokládali, že se rysové hravě naučí lovit novou kořist. Ale v tom se spletli. Rysové "novou látku" v předmětu "lov" nezvládli a do jednoho uhynuli hladem.
Zvířata, která vyrostla v zajetí, neumějí spoustu důležitých věcí. Například uměle odchovaní tamaríni zlatí (drobné jihoamerické opice) nenajdou v přírodě potravu a nepoznají včas přirozené nepřátele. Za svými divoce žijícími příbuznými zaostávají i v tělocviku. Šplhání po stromech a skákání z větve na větev jim moc nejde. Návrat těchto "slabých žáků" do amazonských pralesů by byl spojen s příliš velkým rizikem. Vědci proto dávají přednost tomu, aby uměle odchovaní tamaríni zůstávali v bezpečí klecí zoologických zahrad.
Ani ryby z umělých líhní nejsou připraveny pro život ve volné přírodě. Jsou zvyklé mít potravy co hrdlo ráčí a z předmětu "schovávaná a prchání před dravci" by asi propadly. Drsný život ve vodách řek a jezer bývá nad jejich síly. Buď uhynou hladem, nebo skončí svou krátkou životní pouť v čelistech štiky či jiného dravce.
Zvíře, o které se od mládí stará člověk, si často vštípí životu nebezpečný omyl. Dojde ke zcela chybnému závěru, že je rovnocenným členem lidského společenství, a mezi příslušníky jeho vlastního druhu jej nic netáhne. Naučit uměle odchovaná zvířata správné odpovědi na otázku "Kdo jsem a kam patřím?" bývá dost složité.
Povedlo se to například při odchovu mláďat vzácných jeřábů amerických. Zoologové jim podávali potravu maňáskem, který měl tvar hlavy dospělého jeřába. Na první vycházky vyváděli mláďata v přestrojení do kostýmů věrně napodobujících dospělé jeřáby. V kapse přitom měli magnetofon, z kterého přehrávali ptákům hlasy volně žijících jeřábů. Byla to úmorná dřina, ale vyplatila se. Takto odchovaní ptáci se po vypuštění do přírody připojili k divoce žijícím jeřábům a na zimu s nimi odletěli do teplých krajů.
KLOKANÍ DOUČOVÁNÍ
Co se v mládí naučíš, k stáru jako když najdeš. Tahle moudrost platí i ve zvířecí říši. Někdy ale musí zvířatům s doháněním "zameškané látky" pomoci biologové. Na doučování chodí například australští klokani.
Největším nepřítelem těchto vačnatců se staly šelmy dovezené z Evropy, především lišky. Některé druhy klokanů přežily jen na malých ostrůvcích při pobřeží, kam se lišky nedostaly. Dnes se klokani na ostrůvcích rozmnožili natolik, že ochránci přírody uvažují o jejich opětovném vysazení na kontinent. Klokani už ale zapomněli, jakou hrozbu pro ně liška představuje. Místo aby vzali své dlouhé nohy na ramena, zvědavě šelmu okukují a stávají se snadnou kořistí.
Biologové z univerzity v Sydney uspořádali pro ostrovní klokany "školu strachu". Nejprve přivezou před klokaní výběh vycpanou lišku a pak zasáhnou klokana do čumáku proudem vody ze stříkací pistole. Klokani se brzy naučí prchat, jen co vycpanou lišku zahlédnou. Tím jsou připraveni na život na nebezpečné pevnině. Důležité je, aby klokani měli při tréninku dost místa k útěku. V malých výbězích se totiž klokan naučí prchat jen pár metrů. Po vysazení na pevninu utíká před liškou jen naučený kousek a pak na ni klidně počká.
Někdy přírodovědci naopak zkoušejí přeškolit šelmy či dravce. Vránám, které si zvykly vybírat vejce z hnízd vzácných ptáků, podstrčili vejce "ochucená" nesnesitelně hořkou chemikálií. Nepříjemná zkušenost odradila vrány od vylupování hnízd.
VYPŮJČENÍ RODIČE
Občas musí zvířata a vědci spojit síly. Švédští biologové přesvědčili za vydatného přispění bernešek divoké husy, aby přestaly zimovat v Itálii, kde na ně čekaly zástupy lovců s brokovnicemi. Po "kurzu" začaly husy zimovat v Holandsku, kde je chrání přísný zákon.
Zoologové odvezli husám podobné bernešky hnízdící ve stockholmské zoo na léto do Laponska, daleko za polární kruh. Tam jim podstrčili do hnízda vejce laponských divokých husí a nechali je cizí mláďata vysedět. Husy obvykle táhnou na zimu do nebezpečných krajů jižní Evropy. Mláďata vysezená berneškami ale následovala své adoptivní rodiče do jejich obvyklých holandských zimovišť. Na jaře se bernešky vrátily do stockholmské zoo, ale jejich nevlastní husí děti zamířily do svého rodiště v Laponsku. Při podzimním tahu se tahle různorodá rodinka opět sešla na zelených loukách Holandska. Husy si osvojily tah do bezpečných zimovišť a naučily tomu i své vlastní potomky. Italští lovci čekali na jejich přílet marně.
____________________________
V indické rezervaci Sundarban se objevili tygři lidožrouti. Terorizovali vesničany a hrozilo, že vzácné šelmy bude nutné zastřelit. V poslední chvíli se biologové rozhodli vyzkoušet na tygry nezvyklou odvykací kúru. Rozmístili po rezervaci lidské figuríny napojené na zdroj elektrického proudu. Tygři netušili nic zlého a brzy vyrazili na lov. Jakmile zaryli zuby do figuríny, dostali silnou ránu elektrickým proudem a chuť na lidské maso je hodně rychle přešla. V rezervaci opět zavládl klid a mír.
____________________________
V jedné jihoafrické rezervaci se objevil problém: Mladí sloni napadali ostatní zvířata, za oběť jim padly i desítky vzácných nosorožců. Vypadalo to, že strážci zvěře budou muset útočné slony odstřelit. Pak přišli biologové s nápadem, který vypadal šíleně. "Dovezeme sem další slony," rozhodli nekompromisně. "Ti vědátoři se snad zbláznili," hartusili strážci zvěře a chytali se za hlavu. Vědci vypustili k desetiletým sloním mladíkům pětatřicetileté "dospěláky". Ti zjednali pořádek téměř bleskově. Řádící mladí sloni dostali pár citelných šťouchanců klem a hned věděli, jak se mají chovat.
