Tisíce ptáků umírají rok co rok na sloupech elektrického vedení po zásahu proudem . Zbytečně . Možnosti nápravy existují, ale dlouhá léta to až na pár nadšenců nikoho nezajímalo. Nebýt jedné šokující výstavy, trvala by zhoubná lhostejnost zřejmě dodnes.
Tisíce ptáků umírají rok co rok na sloupech elektrického vedení po zásahu proudem . Zbytečně . Možnosti nápravy existují, ale dlouhá léta to až na pár nadšenců nikoho nezajímalo. Nebýt jedné šokující výstavy, trvala by zhoubná lhostejnost zřejmě dodnes.
Kromě dravců toto nebezpečí hrozí i dalším větším ptákům včetně sov, čápů a volavek. Celkem se jedná o více než 40 druhů. Zrádných sloupů je po celé republice kolem 750 000. Zvláště v okolí velkých měst a průmyslových zón bývá obloha doslova zadrátovaná.
Zemře-li pták po zásahu proudem ihned, je to paradoxně ta lepší varianta. Ne vždy bývá smrt milosrdně rychlá. "Popálení poškodí svalstvo a nervy. Pták spadne na zem a buď na následky poranění za několik hodin až dní pojde, nebo se stane kořistí predátorů. Lišky, toulaví psi, ale třeba i divoká prasata chodí podél elektrického vedení a na takto zmrzačené ptáky se specializují," říká Pavel Čech, vedoucí Stanice pro handicapované živočichy ČSOP Vlašim. Pracovníci záchranných stanic se s popálenými ptáky setkávají dnes a denně. Lidé je nacházejí v polích a podél silnic, kam se s vypětím rychle ubývajících sil zmrzačenými křídly doplácali. Na první pohled na nich nemusí být zranění poznat. Není-li křídlo zlomené, vypadá zasažený pták jen krotce. Poranění svalstva a nervů není vidět, ale zkáza už započala. "Ptáci mají většinou zasažené jedno křídlo a nohu na opačné straně těla. Po dvou až třech dnech vznikne pod křídlem mokvající rána, na nohách se objeví oranžové skvrnky a postupně začne odumírat měkká tkáň. Mouchy do rány nakladou vajíčka, z nichž se velmi rychle vyvinou larvy, které ptáka v podstatě zaživa sežerou. I když se dostane do stanice, tak se to velice špatně léčí," popisuje smutný ptačí osud Pavel Čech. Podaří-li se nebožáka zachránit, je to většinou za cenu amputace křídla a nohy. Takový pták už není schopen se o sebe ve volné přírodě postarat a musí zůstat v zajetí.
Ve vlašimské stanici ročně ošetří několik desítek jedinců nejrůznějších druhů, ostatní stanice jsou na tom podobně. Je to jen malý zlomek ze skutečného počtu ptáků, kteří na existenci "sloupů smrti" doplácejí. Většinu z nich nikdy nikdo nenajde.
Problém trvá od druhé poloviny 60. let minulého století, kdy se začaly ve velkém používat betonové sloupy s rovnou kovovou konzolí, na jejíž vodorovné plochy v těsné blízkosti drátů ptáci s oblibou usedají. V 80. letech proběhly první pokusy o zvýšení jejich bezpečnosti, ale tehdy chyběla dobrá vůle státu, takže další snahy se objevily až v letech devadesátých. Zřejmě nejaktivnějším z lidí, kterým zbytečně zmařené ptačí životy nedají spát, je Pavel Křížek z Votic. Proti "sloupům smrti" bojoval nejprve v rámci Českého svazu ochránců přírody, v roce 1998 založil občanské sdružení Ochrana fauny. "Nemá cenu budovat záchranné stanice a přitom se dívat na to, jak tisíce a desetitisíce ptáků hoří na sloupech. Negativní jevy musíme odstraňovat z krajiny, ne pouze hojit jejich důsledky," shrnuje svůj přístup. To se lehko řekne, ale hůře provádí. Úprava elektrického vedení je nákladná, na zabezpečení všech sloupů v republice by bylo potřeba kolem 3,5 miliardy korun. A tak ochránci přírody naráželi na nezájem, neochotu a výmluvy.
Ledy začaly pukat přesně před rokem. Koncem května 2001 uspořádal Pavel Křížek ve spolupráci s malířem Janem Samcem a sochařem Miroslavem Páralem v pražském Národním muzeu výstavu Světlo pro Prahu, na které ve vzduchotěsně uzavřených skleněných krychlích ukázal šokované veřejnosti rozkládající se těla mrtvých ptáků posbíraných pod sloupy. Tehdejší generální ředitel Národního muzea se výstavu pokusil ještě před otevřením zakázat, čímž jí zajistil jedinečnou reklamu. Objevila se na prvních stránkách novin i v televizních zprávách. Jak řekl při vernisáži Marek Eben, autorům šlo o to, aby se dojmy z drsné expozice vryly hluboko pod kůži, podobně jako se červi zavrtávali do těl vystavených ptáků.
Někteří návštěvníci byli zhnuseni, ale jen díky skandálu se do té doby nepříliš známý problém konečně dočkal zasloužené pozornosti. Výstavu navštívila řada politiků, veřejnost se začala ptát energetiků, proč s nebezpečnými sloupy něco neudělají. Pavlu Křížkovi se rázem otevřely dříve nedobytné dveře, jednotlivé energetické firmy začaly s ochranáři jednat a souhlasily s nutností změn.
JAK VYZRÁT NA SMRTKU
Sloupy smrti lze jejich nelichotivého přívlastku zbavit dvěma způsoby. Buď je možno upravit existující konzole, nebo je vyměnit za nové, promyšlenější typy. Nebezpečí číhá na vodorovných kovových plochách v blízkosti vodičů. Dají se na ně připevnit hroty, které ptákům znemožní mezi dráty usednout. Riziková místa lze také chránit plastovými kryty. Nové konzole jsou konstruovány tak, že nemají žádné vodorovné plochy, takže ptáci přistávají pouze na hlavici sloupu nebo na namontovaných hrazdičkách v bezpečné vzdálenosti od drátů.
Zároveň je potřeba obnovovat přirozený charakter krajiny vysazováním malých lesíků, stromořadí a samostatných stromů, které ptákům poskytnou bezpečné útočiště. Ideálním řešením by bylo zakopat všechna vedení pod zem, ale to je zatím hudba daleké budoucnosti.
U SOUSEDŮ
Nebezpečné elektrické vedení není pouze českým problémem. V menší nebo větší míře se s ním potýkají na celém světě. Například Žofie, samička čápa bílého, jejíž cestu do teplých krajin sledovali čeští vědci v rámci projektu Africká odyssea, zahynula v roce 2000 na sloupu v Turecku. Ochránci přírody proto usilují o změny iv sousedních státech. Jejich zásluhou už o situaci jednali ministři životního prostředí ČR, Slovenska, Polska a Maďarska. Letos v dubnu Pavel Křížek otevřel v Bratislavě výstavu Svetlo 3, která je podobná expozici z Národního muzea. Snad bude stejně úspěšná. Její autor doufá: "Ochranářské organizace v okolních státech teď mají na své vlády páku: Když to šlo v ČR, proč by to nešlo u nás?"
NEVIDITELNÉ PŘEKÁŽKY
Pro velké ptáky jsou nebezpečné i samotné dráty, které křižují jejich tažné trasy. Zvláště za špatné viditelnosti dochází ke smrtelným úrazům. Ptáci si při nárazu lámou křídla, běžné jsou i tříštivé zlomeniny hrudní kosti. Oběťmi bývají nejčastěji labutě, čápi, volavky a velké sovy. Zvláště nad vodními plochami a říčními údolími by se na dráty měly upevňovat větrné píšťalky, barevné terče, odrazky nebo jiná zařízení, která ptáky před překážkou včas varují.
ZÁCHRANA NA OBZORU?
Úspěšné tažení ochranářů vyvrcholilo letošního 11. března, kdy dosáhli obrovského vítězství. V ten den totiž na svém zasedání vláda rozhodla, že do deseti let musejí být všechny sloupy pro ptáky bezpečné. Stát se hodlá zbavit svých podílů v energetických podnicích a podmínka bezpečnosti by měla být pro budoucího majitele závazná. Bitva ještě není dobojována, ale pokud vše dobře dopadne, zachrání se desetitisíce ptačích životů ročně.
