Ondra s Martinou si otevřeli vrátka, prošli zahrádkou a zůstali stát přede dveřmi přízemního domku. Ondra se podivil: "Divný, vždycky jsou tu připravené kýbly na uhlí. Že by babička Koubkovic zapomněla? Asi ještě spí." Martina natáhla ruku ke zvonku, pak si uvědomila, že zvonek nefunguje. Ondra bezúspěšně zacloumal klikou a zahalekal: "Paní Koubková, přišli jsme nanosit uhlí!" Ozvalo se klapnutí závorky, dveře se prudce otevřely, až Ondra leknutím odskočil. Mezi dveřmi se objevil muž s vytřeštěnýma očima: "Běžte honem pro doktora a pro policii, teta tady leží a nehýbá se! Někdo ji asi uškrtil. Já teď přišel, chviličku před vámi!"
Martina poznala v muži synovce paní Koubkové. Protlačila se kolem něj: "Já studuji zdrávku, podívám se na ni." Dva metry za dveřmi předsíně uviděla ležící tělo, dvě malé modřiny na zátylku pod černou posunutou parukou. "Pomozte mi ji otočit!" Obrátili tělo naznak a paruka se groteskně svezla na jedno oko. Martina přiložila ruku na tepnu nehybné ženy. Záporně zavrtěla hlavou: "Nic. Zavolejte už jen tu policii, někdo ji zabil."
"To určitě nějaký zloděj. Ona byla taková důvěřivá, asi mu otevřela a on ji zatlačil dovnitř, zabil ji a pak to tu vykradl," jektal Koubek a zmizel mezi dveřmi, aby od sousedů zavolal telefonem policii.
Ondra nahlas přemýšlel: "To je divné, že se tu Koubek objevil zrovna teď. Už tu nebyl dobře měsíc. Vlastně přesně, paní přece brala včera důchod, asi ji přišel pumpnout o nějaké peníze."
Policejní fotograf skončil a doktor ukázal na modré rýhy na přední straně krku: "Zardoušená, smrt nastala tak před hodinou." Vyšetřovatel otevřel dveře do protější místnosti. Pokynul fotografovi: "Udělej pár fotek, někdo to tu pořádně vybílil." V místnosti byly vytahané zásuvky z nábytku, prádlo naházené na zem, obrázky nakřivo. "Měla tu nějaké cennosti?" Vyšetřovatel se obrátil na Koubka. Koubek šel ke kredenci a obrátil jeden hrneček: "Cennosti, to nevím, ale sem dávala důchod a ten je pryč."
"A co jste tady dělali vy?" Policista upřel zkoumavé oči na Ondru a Martinu.
"Prosím, my tu ob den nosili paní Koubkové uhlí z dřevníku, ono to pro ní bylo už těžké. Nechávali jsme jí ho nanošené v kýblech za dveřmi. Ale pane poručíku, já si myslím, že to udělal tady pan Koubek," ukázal Ondra prstem.
"Co blázníš, kluku, je to tu vykradený, kam bych asi všechny ty věci dal?" Koubkovi rozčilením přeskočil hlas. Ale když Ondra poukázal na několik podezřelých indicií a policisté podrobili Koubka na stanici důkladnému výslechu, přiznal se.
A tak když to Ondra vyprávěl ve škole, zastínil na čas detektivní věhlas našeho Petra.
OTÁZKA PRO ČTENÁŘE
Čím by usvědčili Koubka naši čtenáři?
