Dopravní letadla na celém světě jsou si podobná jako vejce vejci - válcový trup, Dvě křídla a na ocase kormidlo a výškovka. V budoucnu se však tato zavedená konstrukce bude muset změnit, protože má jeden nedostatek. Tím je omezená kapacita cestujících.
Dopravní letadla na celém světě jsou si podobná jako vejce vejci - válcový trup, Dvě křídla a na ocase kormidlo a výškovka. V budoucnu se však tato zavedená konstrukce bude muset změnit, protože má jeden nedostatek. Tím je omezená kapacita cestujících.
LETOUN BEZ TRUPU
Obří letoun bez trupu by tento problém vyřešil, protože by váha stroje byla efektivně rozložena na křídlech. Tímto projektem se současně zabývají dva největší výrobci letadel na světě - Boeing, který takový letoun začal plánovat už v roce 1991, a Airbus, jenž je za svým sokem o tři roky pozadu. Boeing počítá s prvním letem v roce 2020 a Airbus by ho měl následovat o deset let později. Letoun bude mít tvar delta křídla o délce zhruba 50 metrů a rozpětí 80 až 90 metrů. Výška stroje bude 12 metrů a váha 400 až 600 tun. Bližší informace jsou zatím nedostupné, protože oba výrobci projekt přísně tají.
Tento typ letounu má několik výhod. Protože nemá trup je až o 12 procent lehčí, než by byl stejně velký stroj s trupem. Tvar stroje také snižuje odpor vzduchu, a tudíž i spotřebu paliva, která je nižší až o 20 procent.
Možná si řeknete, k čemu bude tak velká kapacita letadel? Důvod je v bezpečnosti letového provozu. Dnes na celém světě vzlétá každou sekundu jedno dopravní letadlo. To je 10 milionů strojů ročně. Předpokládá se, že v roce 2020 se frekvence letů zdvojnásobí. Loňské atentáty v USA sice zájem o cestování letadlem značně snížily, ale to je jen přechodný jev. Pokračovat v bezpečném provozu dopravních letadel bude možné pouze snížením počtu strojů ve vzduchu, a tudíž zvýšením jejich kapacity.
OD DĚLENÉ KABINY
Obří dopraváky jsou plánovány ve dvou verzích. V provedení pro tisíc cestujících bude větší část prostoru zaplněna sedadly. Letoun bude mít dvě podlaží, každé rozděleno pěti přepážkami. Ty zde nebudou kvůli soukromí cestujících, ale aby vyztužovaly trup.
Ven uvidí pouze cestující v prvních řadách několika okénky v náběžné hraně křídla. Ostatní pasažéři se budou muset spokojit s umělým osvětlením. Stěny příček budou však vybaveny falešnými okénky (obrazovkami), ve kterých se bude promítat obraz snímaný kamerami na trupu letounu.
Verze s menším počtem míst poskytne dostatek prostoru pro různá zařízení k příjemnému strávení dlouhých letů. Cestující zde najdou bary, restaurace, herny, dětské koutky, kabiny s lehátky, ale i butiky, posilovnu či squashové hřiště. Pro byznysmeny zde budou připraveny vybavené kanceláře s telefonem a internetem. To je sice hezká myšlenka, ale poněkud se vymyká původnímu záměru konstruktérů velkokapacitních letounů, tedy snížení počtu letů. Otázkou také je, zda je takové vybavení slučitelné s bezpečnostními předpisy letového provozu. Předpisy by se však musely u těchto nebeských parníků upravit v každém případě. A úpravu by vyžadovaly nejen předpisy, ale například i technické zázemí letišť či přistávací dráhy.
Nad projektem dopravních deltaplánů visí ještě celá řada otazníků a zdaleka není jasné, zda vůbec někdy takový stroj s cestujícími vzlétne.
První stroj ve tvaru delta křídla vznikl už v roce 1875. Jeho tvůrcem byl Francouz Alfons Penaud a konstruoval jej jako obojživelník. Úspěch s tímto typem letounu měl ale až americký konstruktér John K. Northrop, který jej postavil v roce 1929. Bylo to jednomístné letadlo N.1M, v jehož vývoji později pokračovala americká armáda. Během druhé světové války experimentovali s delta křídly nejen Američané, ale i Němci. V USA vývoj pokračuje až do současnosti. Největším úspěchem je zatím bombardér B2 z roku 1988.
