Dějepis mě na základní škole nijak obzvlášť nebavil. Jen s nechutí jsem se na písemky učil data historických událostí a jména nejrůznějších králů, vojevůdců, papežů... Byla to nuda a já nechápal, proč by mě ti dávno mrtví lidé měli zajímat. Proč se hrabat v minulosti , když se na světě pořád děje tolik zajímavého?
Až mnohem později mi došlo, že tím není vinna historie , ale způsob, jakým nám ji vtloukali do hlavy. Pro dobrou známku bylo potřeba vědět, že Caesar byl zavražděn roku 44 před n. l. To stačilo. V nejrůznějších testech a televizních soutěžích se podobným způsobem znalosti prověřují dodnes. Na mnoha školách určitě také, ale doufám, že jich ubývá. Přesné datum totiž není samo o sobě ani zajímavé, ani důležité.
Co to bylo za člověka, ten nebohý Caesar? Jaké cíle vrazi sledovali? Jaké byly důsledky jejich činu? Jak v té době vypadala Evropa a svět? Jak žili a čím se trápili obyčejní lidé? Když si pod událostí nepředstavíme jenom datum a suchou poučku z učebnice, můžeme se dostat na stopu velkému dobrodružství, jehož objevování je napínavější než detektivka .
Zábavnější tvář dějepisu odhaluje i francouzský Asterix . Hrdinný Gal je sice vymyšlený a jeho příběhy mají ke skutečnosti často velmi daleko, přesto má smysl přijmout jeho pozvání do doby soubojů keltských kmenů s dobyvačnými Římany.
Neberte Asterixe smrtelně vážně ; nenahrazuje učebnici dějepisu. Ale ukazuje, že historie není jenom šedivým seznamem dat a jmen. Kdo si myslí opak, nepozná z ní nic. Nabiflovaná data bez souvislostí za chvíli zapomene a klidně potom uvěří třeba tomu, že se Caesar jednou sešel s Karlem IV. a u kávy si s ním popovídal o výhodách parního stroje.
Sdílej
24. června 2002 • 15:25 Vyšlo v ABC 13/2002
Dějepis mě na základní škole nijak obzvlášť nebavil. Jen s nechutí jsem se na písemky učil data historických událostí a jména nejrůznějších králů, vojevůdců, papežů... Byla to nuda a já nechápal, proč by mě ti dávno mrtví lidé měli zajímat. Proč se hrabat v minulosti , když se na světě pořád děje tolik zajímavého?
