Nic netrvá věčně. Zdánlivě nesmrtelné říše zanikají, hroutí se slavné civilizace a na jejich místo se derou nové, v danou chvíli silnější . V Asterixově příběhu se prolnuly osudy Galů, Římanů a Egypťanů. Tři odlišné světy, které vedle sebe nemohly dlouho přežít. Dnes už neexistují, ale Evropa by bez nich vypadala jinak.
Nic netrvá věčně. Zdánlivě nesmrtelné říše zanikají, hroutí se slavné civilizace a na jejich místo se derou nové, v danou chvíli silnější . V Asterixově příběhu se prolnuly osudy Galů, Římanů a Egypťanů. Tři odlišné světy, které vedle sebe nemohly dlouho přežít. Dnes už neexistují, ale Evropa by bez nich vypadala jinak.
Kdyby naši potomci v roce 4056 vynalezli cestování časem a vypravili se do dnešní doby, asi by svoji rodnou planetu nepoznali. Stejné pocity bychom zažili my, kdybychom měli možnost podívat se do roku 52 před naším letopočtem, tedy do doby Asterixova dobrodružství. Od těch časů se na Zemi vystřídalo přibližně sto generací a každá z nich svět malinko pozměnila.
V roce 52 př. n. l. žilo na celé Zemi odhadem 250 milionů lidí (z toho třetina v Indii a Číně); dnes nás je přes 6 miliard. Českou republiku byste tehdy na mapě hledali marně. Naši předci obývali divoké končiny někde mezi Dněprem a Vislou. Hlubokými lesy řídce osídlené české kotliny se proháněli vlci a medvědi, keltské kmeny postupně vytlačovali Germáni. Příchod Slovanů byl tehdy ještě 700 let vzdálenou budoucností.
O poznání rušněji bylo na jihu Evropy. Římská říše měla pod svou správou obrovská území, pod její vliv se dostával i Egypt a Galie - oblast dnešní Francie osídlená galskými, tedy keltskými kmeny. Říše se ale zmítala ve vnitřních problémech a od severu pomalu začínalo hrozit nebezpečí germánských výbojů.
Zatímco neohrožený Gal Asterix se svými přáteli jsou smyšlené postavy, Caesar a Kleopatra skutečně žili. Jejich sázka, od které se filmový příběh odvíjí, sice nebyla nikdy uzavřena, ale to nic nemění na tom, že se tito představitelé dvou slavných říší osobně znali. A kdyby jen to...
KLEOPATRA A EGYPT
Buďme galantní a dejme na naší výpravě do minulosti přednost ženě.
Milostné pletky této egyptské panovnice s předními muži Říma, nejprve s Caesarem a po jeho smrti s Markem Antoniem, jsou dobře známy. Dnes už nikdo nerozsoudí, do jaké míry v tom byla čistá láska a do jaké míry politické intriky. Myslet si o tom můžeme své. Jisté je, že Kleopatře tyto vztahy pomáhaly udržet Egypt samostatným.
V té době měla už země faraonů svou slávu za sebou. Velké pyramidy byly postaveny v polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem. V Kleopatřině době tedy představovaly "historické památky", jež byly už tehdy starší než dnes třeba římské Koloseum. Jenom se k nim nepořádaly autobusové zájezdy.
Kleopatra vlastně ani nebyla pravou Egypťankou. Patřila k řecké dynastii Ptolemaiovců, kteří se vlády v zemi ujali za Alexandra Velikého před téměř třemi sty lety. Za jejich panování se egyptská kultura prolínala s řeckou, v Alexandrii vyrostla největší knihovna své doby. Ale byla to egyptská labutí píseň. Roku 31 př. n. l. byl Marcus Antonius v občanské válce poražen Octavianem, a to znamenalo i konec Kleopatřiných nadějí. Oba milenci spáchali sebevraždu (Antonius nalehl na meč, Kleopatra se prý nechala uštknout kobrou) a Egypt se stal římskou kolonií. Historie jedné slavné říše se uzavřela.
Vynikající vojevůdce a politik Gaius Julius Caesar bývá někdy označován za císaře. Prvním římským císařem se ale stal až jeho prasynovec Octavianus. Caesar žil v bouřlivé době konce římské republiky. V letech 58 - 51 př. n. l. si podmanil celou Galii, v občanské válce se střetl se svým mocenským sokem Pompeiem a po jeho porážce se stal téměř neomezeným vládcem Říma - byl jmenován doživotním diktátorem. Bylo to ale krátké "doživotí". Caesarova moc vyvolávala obavy politických nepřátel, v roce 44 př. n. l. ho proto zavraždili. Skončil neslavně, jeho úspěchy přesto inspirovaly budoucí mocné muže tohoto světa. Od jeho jména je odvozeno české slovo císař , německé Kaiser iruské car .
Když dnes řekneme, že "kostky jsou vrženy", opakujeme pouze Caesarův výrok, jenž v originále zněl "alea iacta est" . Stejně jako on tím chceme říci, že se stalo něco, co už nelze odvolat. Stejně tak "překročit Rubikon" dodnes znamená učinit nějaké nezvratné rozhodnutí. Když Caesar překročil říčku tohoto jména, znamenalo to definitivní odhodlání k otevřenému střetu s Pompeiem. Jedno ze svých vítězství okomentoval stručným "veni, vidi, vici" , tedy "přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem". I tento výrok zůstal až do současnosti připomínkou jeho nezdolné vůle a sebevědomí.
ASTER IX A GALIE
Asterix se svými druhy patří k jednomu z galských (keltských) kmenů žijících tehdy na území dnešní Francie. V příběhu jde jednoznačně o kladné hrdiny. Není divu - Asterix se zrodil v hlavách Francouzů, a ti jsou na minulost své země řádně pyšní. Nic na tom nemění fakt, že Galové předky dnešních Francouzů nejsou (s výjimkou obyvatel Bretaně).
Keltské kmeny už měly - stejně jako Egypt - svůj největší rozmach za sebou. Zatímco v roce 387 př. n. l. dobyli Keltové dokonce samotné město Řím, v Asterixově době se karta obrátila. Nebyli v jednoduché situaci - ze severovýchodu na ně nepříjemně dotírali Germáni, od jihu hrozili Římané. Zatímco s Germány to byl boj o životní prostor na život a na smrt, s Římany to bylo složitější. Mnohé galské kmeny se jim podřizovaly dobrovolně - bylo to pro ně bezpečnější než podstupovat krvavé střety s mnohem divočejšími severními sousedy. Ale mnozí Galové se římské nadvládě bránili s vypětím všech sil.
Pohádkový Asterix je jedním z nich. Přestože je vymyšlený, jeho předobraz můžeme v keltských dějinách najít v osobě vojevůdce Vercingetorixe, který vedl protiřímské povstání a byl poražen až Caesarem roku 52 př. n. l. u Alesie. V tom je samozřejmě rozdíl - Asterix se před Římany nikdy nesklonil. Vercingetorixovi, jehož jméno znamená "velký král, který vytáhl proti nepříteli", zřejmě scházel kouzelný lektvar druida Panoramixe.
________________________
ZDÁNLIVÍ BARBAŘI
O Galech (a nejen o nich) Římané mluvili jako o barbarech. Převzali to už od Řeků. Nerozuměli jejich řeči, zněla jim jako bečení ovcí a hluboké brumlání - zkrátka "bar bar". Galy považovali za nekulturní divochy. Mýlili se. Keltská kultura mladší doby železné byla velmi vyspělá. Dnes se jí podle místa největšího naleziště říká laténská. Keltové měli svoje náboženství i filozofii, přestože se tím moc nechlubili (viz druhý rámeček). A například používání mýdla okoukali Římané právě od nich.
____________________
CAESAR O KELTECH
O keltských dějinách, náboženství a filozofii toho víme méně, než je tomu v případě antického Řecka nebo Říma. Keltští kněží, druidové, totiž zakazovali uchovávat takové informace v písemné formě. Sám Julius Caesar o tom napsal: "Zdá se mi, že to zavedli ze dvou příčin, ježto asi nechtějí, aby se jejich nauka dostala mezi lid, ani aby žáci, spoléhajíce se na písmo, méně cvičili paměť, neboť téměř většina lidí, když se něčemu učí, obyčejně zanedbává píli a paměť, může-li se spoléhat na písemné záznamy."
