Od počátku 90. let minulého století se nad bojišti v různých částech světa prohánějí neviditelná letadla. Jsou to stroje, na nichž je do jisté míry uplatněna tzv. technologie stealth . Co tato technologie znamená? A je vůbec možné vyrobit skutečně neviditelný letoun?
Od počátku 90. let minulého století se nad bojišti v různých částech světa prohánějí neviditelná letadla. Jsou to stroje, na nichž je do jisté míry uplatněna tzv. technologie stealth . Co tato technologie znamená? A je vůbec možné vyrobit skutečně neviditelný letoun?
JAK OBJEVIT LETADLO
Vzdušný prostor každého státu hlídá protivzdušná obrana (PVO). Ta samozřejmě není odkázána jen na lidské smysly, které jsou účinné jen na malou vzdálenost, ale používá spolehlivé přístroje. Základním přístrojem je radiolokátor neboli radar. Jeho anténa se otáčí a vysílá do okolí elektromagnetické vlny. Když vlna narazí na překážku (letoun), odrazí se od ní a vrátí se k radaru. Na obrazovce se ihned objeví poměrně přesná poloha nalezeného objektu. Radary jsou schopny zachytit nejen odražené vlny vlastního vysílání, ale i vlny vysílané jiným radarem. Z toho plyne hlavní nedostatek radarů - vysíláním vln do okolí prozrazují svou polohu ostatním radarům.
Dalším přístrojem je infračervený zaměřovač, který snímá teplotu ve vymezeném prostoru. Objekty s výrazně vyšší teplotou proti teplotě okolí se na monitoru přístroje zobrazují v jiné barvě. Letící stíhačka za sebou zanechává proud žhavých výfukových plynů, zahřívá se samozřejmě i samotný motor, ale také různé palubní přístroje.
JAK PŘECHYTRAČIT RADAR
Nejstarší a dodnes nejpoužívanější metodou, jak zamezit odrazu elektromagnetické vlny radiolokátoru, je použití radarově absorpčních materiálů (RAM) při výrobě letadla. Z RAM mohou být vyrobené celé části draku, ale většinou se používá pouze nátěr s těmito vlastnostmi. Elektromagnetické záření se po dopadu na povrch takového materiálu přemění v teplo a zpátky ke zdroji se buď žádný signál nevrací, nebo je značně zeslabený. Každý RAM je ale schopen pohlcovat pouze určitý rozsah frekvencí, takže radar pracující mimo tento rozsah ho snadno zachytí.
Mnohem známější metoda maskování letounů spočívá ve tvaru jejich draku. Má-li letoun správný tvar, je pro radiolokátor prakticky neviditelný. Radarová vlna se po dopadu na plochu takového letounu odrazí pod jiným úhlem a nezamíří zpátky k radiolokátoru, ale neškodným směrem. Takového efektu se dá dosáhnout dvěma způsoby. Buď drak letounu tvoří plochy s velkým poloměrem křivosti, nebo je rozčleněn na řadu rovných plošek, které spolu svírají ostré úhly.
Letoun stealth nesmí mít na povrchu žádné výstupky. Nejlépe se osvědčilo kompaktní deltakřídlo bez trupu a ocasu, přičemž motory jsou utopeny hluboko uvnitř letounu a sání vzduchu motorů je dobře odstíněno. Přesto se na některých letounech stealth dají objevit místa, která do této koncepce nezapadají (mohou to být např. směrová kormidla či kachní křidélka). Takové části se vyrábějí z nekovových kompozitních materiálů, u nichž je radarová odrazivost minimální.
SKRYTÉ ZBRANĚ
Má-li být letoun pro radiolokátor skutečně neviditelný, musí se přísně dbát i na jemné konstrukční detaily. Tomu je třeba přizpůsobit i usazení výzbroje. Veškeré zbraně musí být uloženy ve vnitřních pumovnicích, protože i samotné závěsníky pod křídly, natož rakety na nich, by celou snahu o utajení zhatily. U bombardérů není takové nesení náloží nic neobvyklého, zato u stíhaček, které musí mít zbraně vždy v pohotovostní poloze, je to větší problém. Nikoli však neřešitelný. Bitevník F-22 má např. rotační zásobník na šest raket, který se vysouvá těsně před bojem z vnitřní pumovnice uprostřed trupu.
Ochrana proti infračerveným zaměřovačům je zdánlivě jednoduchá. Stačí všechny tepelné zdroje chladit. V praxi to ale tak jednoduché není. Jak ochladit žhavý proud výfukových plynů? Především jsou na letounech stealth trysky motorů umístěny v horní části trupu, aby byly kryty před pohledem ze země a proud spalin měl více času na ochlazení. K aktivnímu chlazení se používají např. tzv. dvouproudové motory, ve kterých část vzduchu nasává motor a část prochází kolem něj. Tento sekundární proud jednak chladí vlastní motor a jednak se za motorem mísí s horkým proudem primárního vzduchu a tím se teplota výfukových plynů značně sníží. Stejného efektu lze dosáhnout přidáním určitých chemických prvků do výfukových plynů.
DNEŠNÍ STEALTH
Za první skutečný stealth lze považovat špionážní letoun SR-71 Blackbird amerického výrobce Lockheed z poloviny 60. let. V roce 1976 přestavila firma Lockheed letoun Have Blue, projektovaný od samého počátku podle zásad stealth. Brzy se ukázalo, že tento letoun je v praxi nepoužitelný, nicméně se stal předlohou prvního neviditelného bitevníku, který se dočkal bojového nasazení. Byl to letoun F 117A Nighthawk, s jehož vývojem začal Lockheed v roce 1978. Tento na první pohled nezvyklý letoun byl poprvé nasazen ve válce v Perském zálivu a v boji se velmi osvědčil.
I když byl Nighthawk vyvíjen především jako průzkumný letoun, byl ve válce použit k bombardování pozemních cílů. Za plnohodnotný bombardér ho ale vzhledem k jeho malé nosnosti považovat nelze.
Již padesát let používá americké letectvo bombardér B-52. Začátkem sedmdesátých let započal vývoj nového bombardéru Rockwell B-1 Lancer. Než ale skončil jeho vývoj, byl na svou dobu zastaralý. Za skutečného nástupce B-52 je považován bombardér Northrop B-2 Spirit z roku 1988, který je v technologii stealth dodnes považován za absolutní jedničku. Vidět jste ho mohli v televizi při vojenském zásahu v Afghánistánu.
NEVIDITELNÉ STÍHAČKY
Stíhačky stealth jsou za bombardéry mírně pozadu. Již dvanáct let probíhají letové zkoušky na neviditelném bitevníku F-22. Kdy se ale dočká zařazení do výzbroje americké armády, je zatím ve hvězdách. Na paty mu v poslední době šlape jiný americký bitevník - JSF (Joint Strike Fighter). Neviditelné letouny už se ale nevyrábějí pouze v USA. Prvky stealth se objevují také na ruských stíhačkách Suchoj, evropském Eurofighteru Typhoon či na švédském Gripenu.
______________
Radiolokátor lze obelstít i mnohem jednodušším způsobem než odrážením vln jiným směrem či jejich zachytáváním pomocí RAM. Každý radarový signál má určitou frekvenci. Pokud letoun vysílá signál o stejné frekvenci, ale s přesně opačnou fází, oba signály se vzájemně vyruší a k radiolokátoru se žádný signál nevrátí.
____________________
TAMARA
"Žádný letoun pro nás není neviditelný," mohou hrdě prohlásit odborníci z pardubické Tesly. Zde byl totiž vyroben radiolokátor Tamara, který Američanům pěkně zamotal hlavu, protože je teoreticky schopen odhalit i neviditelné bombardéry B-2. Pracuje na principu pasivního vyhledávání tzv. elektromagnetických emisí, které vznikají provozem elektrických palubních přístrojů.
