Africká krása

V Letohrádku královny Anny Na Pražském hradě je od 7. června otevřena nová stálá expozice afrického umění. Je to překvapení pro odborníky a senzace pro veřejnost, protože tak velká přehlídka amění z Afriky v České republice dosud k vidění nebyla.

Ale pozoruhodná je i při pohledu "zvenčí": ani jinde za našimi hranicemi na podobnou expozici jen tak nenarazíte! Přitom sbírka není výsledkem činnosti velkého muzea, jak by se vzhledem k jejímu rozsahu dalo čekat, ale vybudoval ji jediný člověk: Rainer Kreissl. Že jste to jméno ještě neslyšeli? Rainer Kreissl nestojí o publicitu. Žije v ústraní, v Mnichově. Je to sběratel. A mecenáš. Člověk, který si neukládá peníze do slamníku, ale pomáhá jiným. Po mamince je Kreissl Čech, po tatínkovi Němec, narozený v Děkově u Žatce v roce 1924. Jeho život je jedno neobyčejné dobrodružství. Když s Rainerem Kreisslem mluvíte a posloucháte jeho příběhy, máte pocit, jako byste sledovali vzrušující film nebo četli v dobrodružnou knihu.

LÁSKA K UMĚNÍ

Malý Rainer chtěl odjakživa studovat umění, ale jeho tatínek, obchodník s chmelem, samozřejmě trval na tom, aby pokračoval v jeho stopách. Musel jít na obchodní školu, jenže cestu k umění si stejně našel, přes sběratelství. Po válce jeho rodina žijící v Sudetech mohla zůstat v Československu a nebyla jako na tři miliony Němců odsunuta, protože Kreisslovi byli antifašisté. Když se Kreissl snažil zabránit, aby se drancovaly německé statky, nelíbilo se to některým českým "revolucionářům" a chtěli ho zabít. Musel se schovávat. Potom se učil malovat porcelán, psal do německých novin vycházejících v Praze, hrál také divadlo, na konci padesátých let vedl v Teplicích obchod se starožitnostmi.

ODCHOD

V roce 1963 emigroval do Německa. Nerad. Jenže na něj tlačila tajná policie, aby podepsal spolupráci a donášel na svoje zákazníky, kteří za ním do Starožitností chodili, hlavně na západní diplomaty. "Odešel jsem, protože jsem nechtěl uzavřít smlouvu s ďáblem," vysvětluje sběratel svoje takřka čtyřicet let staré rozhodnutí. Usadil se v Mnichově. Nemusel do uprchlického tábora, ale měnil místa pobytu, střídal hotely, aby ho "tajní" neunesli zpátky. I to se mohlo stát! "Bylo to jako ve špionážním románu." Ale štěstí se od Rainera Kreissla neodvrátilo. Získal místo v aukčním domě Weinmüller-Neumeister, později se dokonce stal díky svým vlastnostem jeho ředitelem. Vedl i jeho pobočku v americkém San Francisku. Osobně se poznal s lidmi jako Siemens nebo Rockefeller.
Ale Rainer Kreissl se tváří, že na tom nic není... Sbíral ledasco. Sklo, porcelán, nábytek, především však anatolské koberce, takzvané kelimy. Nikdo jiný na světě jich tolik neshromáždil. V roce 1994 celou sbírku - čítající 1230 koberců - daroval České republice. Je uložena v Náprstkově muzeu.

LÁSKA NA PRVNÍ POHLED

Když odešel do Německa, propadl nové vášni: africkému umění. Sochám, soškám, maskám, řezbám, kultovním předmětům. Afričani je však přímo jako umění v evropském pojetí nevytvářeli, všechny ty předměty jim sloužily k náboženským obřadům. Přesto se jejich tvůrcům podařilo dosáhnout veliké přesvědčivosti ve výrazu jednotlivých soch. Dlouho zůstávaly ukryté před světem, až cestovatelé v devatenáctém století je začínali přivážet do Evropy. Zájem o černošské plastiky vzrostl před sto lety, kdy na ně obrátili pozornost tehdejší moderní malíři v čele s Pablem Picassem. Tomu prý dokonce pomohly natolik zjednodušit malířský projev, že díky nim postupně dospěl k svému největšímu objevu - ke kubismu. Rainer Kreissl se rychle dokázal naučit, co je kvalitní domorodá soška, a co je jen napodobenina. Stal se předním odborníkem na tvorbu kmenů pocházejících ze střední Afriky a nacházejících se na území Kamerunu, Gabonu, Konga nebo Angoly. Naučil se jejich díla třídit, popisovat, zařazovat do souvislostí. Být dobrým sběratelem, to neznamená jenom věci shromažďovat do vitrínek a chlubit se jimi návštěvám, nebo je - jak to většinou bývá - se ziskem prodávat. Kvalitnímu sběrateli jde především o to pochopit je. Takový sběratel se potom stává zároveň vědcem, zasvěceným odborníkem. Rainer Kreissl jím je.

Z MNICHOVA DO BELVEDERU

Dlouhé roky měl africké umění ve svém mnichovském bytě. Loni mě přijal, abych s ním mohl udělat rozhovor. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Byl to jedinečný, nezapomenutelný zážitek. Jako bych se ocitl v jiném světě. Několik stovek plastik mě úplně pohltilo. Jedna zajímavější než druhá, jejich krása byla oslňující. Rainer Kreissl jich 491 daroval České republice - podobně jako předtím anatolské koberce Náprstkově muzeu nebo japonský a čínský porcelán orientální sbírce Národní galerie na Zbraslavi. Dalších 189 kusů sběratel do expozice zapůjčil. Pro africké umění se hledalo vhodné místo, nakonec byl vybrán Letohrádek Královny Anny, nejkrásnější renesanční stavba, známá spíše pod jménem Belveder.

______________________

ZASLOUŽENÉ POCTY

Univerzita Karlova Raineru Kreisslovi udělila čestný doktorát a také Zlatou medaili (mimochodem, kupříkladu anglický princ Charles se může pochlubit "jen" stříbrnou). Prezident Václav Havel mu v roce 2001 za jeho nezištnou činnost propůjčil státní vyznamenání Za zásluhy I. stupně.

________________________

ŠESTÝ SMYSL

O Raineru Kreisslovi bylo brzy známé, že pozná kvalitní starožitnost značné hodnoty tam, kde ostatní odejdou s mávnutím ruky. To se nedá jenom naučit, chce to mít instinkt, jakýsi šestý smysl umožňující dostat se pod povrch věcí. Někdy se tomu také říká "čich". Takoví lidé bývají velmi citliví, vnímaví, otevření světu. Rainer Kreissl patří mezi ně.

________________________

KDY A KDE

Africké umění (sbírka Rainera Kreissla), nová stálá expozice Správy Pražského hradu

MÍSTO: Letohrádek Královny Anny otvírací doba: denně 10-18, ve čtvrtek do 20 hodin

VSTUPNÉ: základní 100 korun, snížené (studenti, důchodci) 60 korun, rodinné (2 dospělí a alespoň 1 dítě) 180 korun

SPOJENÍ: tramvaj č. 22, zastávka Belveder, nebo ze stanice metra trasy A Hradčanská