Srdce divoce buší, propocené tričko se lepí na záda, nohy kmitají v pravidelném rytmu po rozpáleném asfaltu. Kilometr po kilometru ukrajuje Miloš Škorpil z trasy, kterou by rád do večera zvládl. V cíli si dopřeje několik hodin spánku a ráno se opět vydá na cestu. Za 16 dní takto uběhne téměř 1400 KM .
Srdce divoce buší, propocené tričko se lepí na záda, nohy kmitají v pravidelném rytmu po rozpáleném asfaltu. Kilometr po kilometru ukrajuje Miloš Škorpil z trasy, kterou by rád do večera zvládl. V cíli si dopřeje několik hodin spánku a ráno se opět vydá na cestu. Za 16 dní takto uběhne téměř 1400 KM .
PŘIŠLO TO SAMO
Ultramaratoncem se člověk nestane ze dne na den. Miloš Škorpil říká, že ho k dlouhým tratím přivedla celoživotní láska k běhání a chuť sáhnout si na samé dno fyzických sil. Běhat začal už v jedenácti a dnes odhaduje, že za 36 let, které od té doby uplynuly, zdolal přes 100 000 km. Prohlásíme-li, že běh je pro něj nejpřirozenějším druhem pohybu, nebudeme daleko od pravdy. Dříve se rád toulal českými horami, ale u obyčejné chůze dlouho nezůstal. "Místo vandrování jsem začal Českou republikou probíhat," vzpomíná na začátek cesty, která ho dovedla až k nápadu podniknout něco, co nikdo před ním nezkusil...
Česká republika zdaleka nepatří k největším zemím světa. Ale i tak - dovedete si představit, že byste ji měli oběhnout? Miloš Škorpil se to před dvěma lety rozhodl zkusit. A tak 13. května 2000 přesně v deset zazněl v Pelhřimově startovní výstřel a odvážný běžec vyrazil vstříc velkému dobrodružství. Jeho cesta vedla nejprve na jih. Za Jindřichovým Hradcem se stočila podél hranic s Rakouskem k západu, po směru hodinových ručiček.
První čtyři dny panovala úmorná vedra, na silnici bylo hodně přes 30 °C. "Narušilo to celý můj plán spánku a odpočinku, neboť jsem tomu musel přizpůsobit běh a přes poledne se před sluncem schovávat. Ten čas mi pak večer chyběl," vzpomíná. Postupně se přidávaly i zdravotní problémy. V Ústí nad Labem mu lékaři zjistili zánět pravého bérce. Ten by si zasloužil dlahu a klid, ale to nepřicházelo v úvahu. Musely stačit protizánětlivé léky, enzymy, vitaminy a léky tlumící bolest. Zatnout zuby a běží se dál. Následovalo zablokované koleno, ale ani to nedonutilo odhodlaného běžce vzdát se. "I když jsem např. do auta lezl tak, že jsem si tam musel nohu nastrkat pomocí obou rukou, při běhu jsem naštěstí tuto ztuhlost moc nevnímal." Navzdory zranění absolvoval v rámci běhu kolem ČR i Pražský mezinárodní maraton. Zatímco pro ostatní účastníky v cíli trápení skončilo, Miloš Škorpil hned následující den vyrazil směrem Hradec Králové.
NĚCO PRO GUINNESSE
Zdolal Moravu a čekala ho poslední etapa zpět do Pelhřimova. "Byl jsem jako jedno velké poleno. Prvních 20 km mi trvalo 4 hodiny. V hospodě v Želetavě jsem si dal hovězí polévku, dvě palačinky se zavařeninou a šlehačkou, malé pivo a kafe a ejhle - forma se vrátila," popisuje ďábelskou kombinaci, která pomohla zažehnat krizi. Těsně před Pelhřimovem ho ještě stihla chytit bouřka, ale pak už následoval cíl.
Časomíra se zastavila 28. května v 17 hodin 25 minut. Akce si vyžádala 16 dní, během nichž Miloš Škorpil uběhl 1368 km. Nevím jak vám, ale mně při pouhém pohledu na to šílené číslo běhá mráz po zádech. Že nešlo jen o nějaký rekreační výlet, dokazuje i zápis v Guinnessově knize rekordů, kde se píše o nejdelším etapovém běhu, jaký kdy kdo podnikl.
Po úspěšně zvládnutém běhu kolem ČR se v hlavě muže posedlého běháním zrodil další plán - přeběhnout republiku po její délce. V roce 2001 se proto vydal z Aše přes Plzeň k východu. Zhruba v polovině, kousek za Pardubicemi, ale začala stávkovat kolena. Pokračovat by znamenalo riskovat zdraví. Přestože podniká bláznivé akce, nezodpovědný blázen to není, a tak pokus raději vzdal.
Mohl by pověsit běžecké boty na hřebík, posadit se do křesla a vychutnávat si uspokojení z toho, co všechno už dokázal. Ale Miloš Škorpil a teplo domácího krbu - to nejde dohromady. Lákají ho další a další extrémní podniky. Letos by se rád zúčastnil mimo jiné i klasického běhu z Athén do bájné Sparty. Na něm ale vlastně není nic extrémního. Vždyť obě místa dělí pouhých 246 km!
___________________________
VIZITKA MILOŠE ŠKORPILA
* dvojnásobný mistr ČR v běhu na 24 hodin (1991, 1999)
* čtvrtý na mistrovství světa v běhu na 24 hodin (1992)
* šestý na mistrovství světa v běhu na 48 hodin (2000)
* vítěz "Transmoravského masochistického ultramaratonu" na 100 mil, tj. 161 km (1999)
* třetí na Moravském ultramaratonu - 10 maratonů za 10 dní (1994)
* vítěz závodu, jehož účastníci museli zdolat s povinnou výbavou na zádech (stan, karimatka, vařič, ešus, jídlo, pití, oblečení) 121 km po Žďárských vrších. Zvládl to za 17 hodin a 35 minut (2001)
_________________________
ZDROJE ENERGIE
Co se během ultramaratonu jí a pije? "Jedním slovem všechno. Je sice pravda, že při běhu konzumuji hlavně speciální nápoje a stravu, ale stejně si nakonec nejvíc pochutnám na tom, od čeho mě všichni ostatní odrazují. Není výjimkou, že kombinuji třeba jogurt, dětskou přesnídávku, pivo a různé speciální kaše. Když je člověk se silami na dně, nemůže už nic tuhého polknout a pak mu nezbývá nic jiného než tato neobvyklá kombinace, která by za normálních okolností způsobila, že by spěchal úplně někam jinam. Důležité je, aby nápoje, kterých člověk vypije za den podle počasí od 4 do 10 litrů, byly pokud možno hypotonické. To znamená, aby měly nižší koncentraci iontů než krev."
_________________________
RECEPT NA ÚSPĚCH
Zajímá vás, jak je možné, že někdo dokáže tak fantastické kousky? Miloš Škorpil radí: "Důležité je věřit si, mít silnou vůli, být trpělivý, nenechat se odradit nikým a ničím, být trochu tvrdohlavý, ale hlavně nechtít to zvládnout hned. Na takový výkon se musíte připravovat dlouhodobě, ověřit si svoje schopnosti na menších dávkách a mít dobré přátele, kteří vám pomohou."
