"Baron Chaos z Vídně měl tinkturu , kterouž učinil pro císaře Ferdinanda III. blahé paměti projekci, také za to byl od Jeho Výsosti na svobodného pána povýšen ..."
"Baron Chaos z Vídně měl tinkturu , kterouž učinil pro císaře Ferdinanda III. blahé paměti projekci, také za to byl od Jeho Výsosti na svobodného pána povýšen ..."
Pro dnešního čtenáře asi není úvodní citát právě nejsrozumitelnější. Pochází z knihy Die Edelgeborne Jungfer Alchymia, vydané roku 1730 v německém Tübingenu. Jedno ze slov jejího titulu mnohé napovídá - alchymie. Alchymisté věřili, že se neušlechtilé kovy dají pomocí všemocného kamene mudrců (tinktury) proměnit ve zlato. Zázračnému procesu říkali projekce. Dnes víme, že nic takového není možné. Jediný způsob, jak proměnit (transmutovat) chemické prvky, jsou jaderné přeměny, ale ty alchymisté neznali. K tomu je zapotřebí náročné technické vybavení, jako urychlovače částic a jaderné reaktory, které byly objeveny až ve 20. století.
Řada alchymistů opravdu věřila v možnost transmutace, protože to tehdejší vědecké představy připouštěly. Našli se však i tací, kteří nevěřili, ale spoléhali na důvěřivost svého okolí. Hrdina našeho příběhu, dá-li se o hrdinovi hovořit, byl jedním z nich. Můžeme ho tedy s klidným svědomím označit za podvodníka. Vysledovat, co a jak vlastně dělal, je obtížné, protože podvodníci se o svých technikách nešířili. Při odhalení jim totiž hrozila šibenice.
Historka o údajné transmutaci u habsburského císaře Ferdinanda III. (1608 - 1657), jenž byl současně českým králem, se traduje v několika podobách. Alchymista, který v ní hrál klíčovou roli, se jmenoval Richthausen a stará kniha nás poučí, že to nebyl on, kdo vyrobil tajemnou tinkturu. Prý tento div dostal. Hrabě Mansfeld, podle jiných hrabě Šlik, měl cestovat přes Prahu s mužem, který zmíněný preparát vyrobil. Leč právě v Praze tento alchymista onemocněl a své chorobě záhy podlehl. Je typické, že se kámen mudrců objevuje z ničeho nic. Ve většině podobných historek jeho tvůrce mizí stejně záhadně, jako se objevil, v horším případě umírá.
Umírající alchymista prý nechal povolat z Vídně pana Richthausena. Ten přijel pozdě, nicméně se záhadné tinktury zmocnil. Podle jedné z verzí mu hofmistr hraběte Mansfelda (nebo Šlika) hrozil dvojicí nabitých pistolí, aby ji hraběti vydal. Richthausen vydal lahvičku s jiným práškem stejné barvy, zatímco původní si ponechal. Těžko soudit, zda to tak opravdu bylo - víme, že ani pravá tinktura by žádnou transmutaci nedokázala. Tinktura ne, pan Richthausen ano.
Dostal se totiž k císaři Ferdinandu III. a provedl před ním zázrak transmutace. Tři libry rtuti prý proměnil ve dvě a půl libry zlata. Rozradostněný císař ho za tento kousek roku 1653 povýšil na barona von Chaos a ze zlata nechal zarazit pamětní medaili. Naposled byla tato pozoruhodná památka uváděna roku 1797 ve sbírkách rakouské císařské klenotnice, pak definitivně zmizela.
Císař Ferdinand III. uvěřil v zázrak, což tolik nepřekvapí, protože řada habsburských panovníků věřila v alchymii. Na rozdíl od nás. Pokusme se panu Richthausenovi pohlédnout "pod prsty".
PÁTRÁNÍ PO ZLATU
Vodítkem nám bude popis další údajně úspěšné transmutace, kterou teď už baron von Chaos provedl roku 1658 před kurfiřtem mohučským. Co o tom píše kniha, z níž jsme již citovali? "Mělo se to udáti s pomocí malé kuličky, silné jako čočka, a použil [von Chaos] k tomu gummi traganthum, kteráž držela prášek pohromadě. Kuličku nebo pilulam vložil do vosku svíce, vosk pak na dno tyglíku a přidal k tomu čtyři unce rtuti, načež vše vložil do ohně, který nahoře, dole a kolem dokola zakryl mrtvými uhly, načež začal silně dmýchati, po půl hodině uhlí odstraněno bylo a nalezeno vytavené zlato..."
Odkud se vzalo? Jisté je, že nevzniklo ze rtuti. To, co následuje, jsou odhady a hypotézy vycházející z dostupných údajů. Jak velký objem by mělo zlato z pražského a mohučského pokusu? Jeho hmotnost, v Praze asi 1250 gramů, v Mohuči asi 150 gramů, vydělíme hustotou zlata (19,3 g/cm -3 ). V prvním případě vychází přibližně 65 cm 3 , ve druhém necelých 8 cm 3 . Představme si, že by zlato vzniklo v podobě kuličky. Jak velká by byla? Pražská by měla průměr přibližně 5 cm, mohučská by byla asi poloviční. O gummi traganthum se nemusíme starat, byla to šťáva rostliny rodu kozinec a sloužila jen ke slepení prášku. Z něj baron vyrobil kuličku velikosti čočky. Je jasné, že v ní nemohl ukrýt kuličku zlata o průměru 2,5 cm. Zlato muselo být někde jinde. Nějak ho vpravil do kelímku, silným zahříváním ho mohl stavit do jednoho kusu a současně odstranil rtuť. Ta při vyšších teplotách vysublimuje.
SKRÝŠ V UHLÍ
Pro radu se obrátíme na jiného alchymistu, hraběte Michaela Maiera (1569 - 1622), jednoho z osobních lékařů císaře Rudolfa II. Maier se pokládal za pravého, tedy poctivého alchymistu a roku 1617 napsal latinský spis o technikách podvodníků.
Z popisu von Chaosova pokusu je zřejmé, že kromě voskové kuličky, která nehrála žádnou roli, nepřidal ke rtuti nic dalšího, takže máme nejspíš co činit s nějakým technickým trikem. V knize M. Maiera se dočteme: "Vyzkoušej též dřevěné tyčinky, jimiž se dílo při tavení promíchává. ... Nejednou se ukázalo, že v takových tyčinkách bylo ukryto stříbro nebo zlato." Ovšem o míchání není v popisu transmutace žádná zmínka, takže asi můžeme vyloučit i jinou možnost: Tyglík míval dvojité dno, v jehož dutině byl ukryt drahý kov. Při míchání taveniny pak alchymista nenápadně prorazil dno tyčinkou.
Čtěme dál knihu hraběte Maiera: "Pohlédni velmi pozorně na zvlášť velké kusy uhlí, jimiž je tyglík shora zakryt při tavení, zdaž nemají otvor a v této dutině ukryté zlato, které v žáru stéká do tyglíku." To by mohla být stopa. Pokud pan Richthausen prováděl v Praze pokus stejně jako v Mohuči, musel víc než kilogramové množství zlata ukrýt nejspíš v několika kusech uhlí. Baron von Chaos měl štěstí - jeho podvod nebyl odhalen, takže neskončil na popravišti. Medaile z jím "vyrobeného" zlata se bohužel ztratila. Řada jiných se ale zachovala. Jako vzácné poklady muzejních sbírek dodnes připomínají odvěkou lidskou důvěřivost.
________________________
ZTRACENÁ PAMÁTKA
Takto měla vypadat medaile z našeho příběhu. S křídly na nohou byl zobrazován římský bůh Merkur, planetě téhož jména byla přiřazena rtuť (ve staré češtině se jí říkalo merkuryáš). Slunci náleželo zlato. Tady mělo vzniknout ze rtuti, a patrně proto má postava kolem hlavy sluneční zář. Latinský nápis hlásá, že zázračná proměna byla předvedena v Praze 15. ledna 1648 v přítomnosti císaře Ferdinanda III. Na zadní straně se dočítáme, že jsou vzácní mužové, kteří znají toto umění (alchymii), a to vychází proto jen vzácně na světlo. Budiž proto chvála Bohu, jenž nám poskytl část své nekonečné moci. (Alchymisté označovali své umění za dar boží.)
_________________________
ALCHYMISTICKÝ SLOVNÍČEK
Tinktura - jedno z četných označení kamene mudrců. Tato zázračná látka bývala popisována někdy jako tekutina, častěji jako prášek, téměř vždy červené barvy.
Projekce - závěrečný krok transmutace. Na neušlechtilý kov, obvykle roztavený, se hodilo trochu kamene mudrců, čímž mělo dojít k proměně kovu ve zlato.
Unce - hmotnostní jednotka odpovídající 35 až 38 gramům.
Libra - hmotnostní jednotka pohybující se mezi 0,46 až 0,56 kg.
