Slovo kalendář je latinského původu (calendae). Podle vzniku rozlišujeme tři typy kalendářů: lunární (sleduje proměny Měsíce), solární (řídí se pohybem Slunce po obloze) a lunárně-solární (uvádí do souladu oba předchozí typy).
KDY BYL STVOŘEN SVĚT?
Lidská snaha zachytit čas začíná či končí otázkou kdy byl svět stvořen. I když existuje spousta názorů, tento údaj i nadále zůstává a asi zůstane neznámým. Odpověď hledala řada významných věřících vědců, jako Mercator, Helvetius nebo Newton. Nejodvážnější byl zřejmě jistý irský biskup, když v r. 1654 oznámil, že po dlouhém zkoumání Svatého písma zjistil, že Bůh stvořil svět v r. 4004 př. n. l. (Tento rok byl pak celé jedno století uváděn v bibli, a kdo si troufal ho zpochybnit, byl označen za kacíře.) Ještě dál došel biskup Layfut, podle něhož se stvoření světa odehrálo 23. 10. 4004 př. n. l. v 9 hodin dopoledne. Zcela odlišné informace přinesli židovští rabíni - podle nich je dnem zrodu světa 7. 10. 3761 př. n. l.
Čínský kalendář
Typický lunární kalendář, založený na měření časového intervalu mezi dvěma stejnými fázemi Měsíce. Zrcadlí se v něm stará čínská filozofie, která učí, že ve světě vládnou dvě protichůdné síly: jang - mužský princip, světlý a aktivní - a jin - ženský, tmavý a pasivní. Střetem mezi nimi se v přírodě vytváří harmonie a rovnovaha.
Přírodu tvoří pět vzájemně souvisejících prvků: země, voda, oheň, kov a dřevo. Těm odpovídá pět světových směrů (východ, západ, střed, sever, jih), pět chutí (hořká, sladká, štiplavá, slaná, kyselá) a pět barev (bílá, černá, modrá, červená, žlutá). Pětka má pro Číňany stejné kouzlo jako pro nás sedmička. A proto byl v Číně kdysi zaveden pětidenní týden.
V čínském kalendáři má rok 354 dní. V přechodném roce (dva se vystřídají v pětiletém intervalu) se přidává jeden den navíc. Měsíce mají střídavě 29 a 30 dní. Počátek nového měsíce se shoduje vždy s novoluním. Měsíc se skládá ze tří dekád (3 x 10). Každý den má svůj symbol a dohromady tvoří desetidenní cykly, které se nazývají Nebeské kmeny. Měsíců je dvanáct, nemají jména, pouze se číslují od 1 do 12 a tvoří cyklus zvaný Zemské větve.
Oba dva cykly dávají dohromady tabulku čínského kalendáře na období 60 let. Dvanáct roků za sebou (ty se za 60 let pětkrát vystřídají) je pojmenováno podle zvířat - krysa, buvol, tygr, zajíc, drak, had, kůň, koza, opice, kohout, pes, prase. Když Číňan řekne: "Narodil jsem se v roku krysy," pak mu může být šedesát i sedmdesát dva.
Předpokládá se, že šedesátileté cykly byly v Číně zavedeny již před 4500 lety. První rok čínského cyklu odpovídá zhruba našemu letopočtu 2637 př. n. l. V roce 1984 začal v Číně běžet 78. šedesátiletý cyklus.
V současné době se v Číně používají dva kalendáře: jednotný světový kalendář od r. 1911, ale souběžně se udává i datování podle původního čínského kalendáře. Vzdělaní lidé tedy budou rok 2000 asi slavit jako my, ovšem miliarda prostých obyvatel ho možná přejde bez většího zájmu.
Islámský kalendář
Základem tohoto kalendáře jsou náboženské svátky a povinnosti (postní měsíc ramadán, pouť do Mekky atd.), které se uctívají vždy ve stejnou dobu. Islámský kalendář je čistě lunární. Rok obsahuje 12 měsíců, které mají střídavě 30 a 29 dnů, výjimkou je poslední měsíc, který mívá 30 dnů, když je rok přestupný. Obyčejný kalendářní rok má 354 dní, přestupný 355. Přestupný rok poznáte snadno - stačí letopočet vydělit číslem 30, a pokud je zbytek ve výsledku roven 2, 5, 7, 10, 13, 16, 18, 21, 24, 26 nebo 29, pak je rok přestupný.
Islámský kalendář nedrží krok s astronomickým rokem a předbíhá ho zhruba o jeden rok za 33 let. To znamená, že muslim, který říká, že je mu 33 let, bude s největší pravděpodobností podle nás o rok mladší.
Pokud by chtěl muslim oslavovat příchod nového roku (nebývá to zvykem, slaví se jen Muhammadovy narozeniny - letos to bylo 12. 3.), má o jednu příležitost více než my. Protože je islámský rok o 11 dní kratší než náš, pak 17. duben 1999 (podle našeho kalendáře) byl posledním dnem roku 1419 v islámském světě.
Islámský kalendář začíná prvním dnem emigrace proroka Muhammada z Mekky do Mediny. Podle našeho kalendáře se to stalo v pátek 16. 7. 622. (Podle islámu byl i první člověk Adam bohem stvořený v pátek.) Proto je pro islám pátek dnem odpočinku (stejně jako u židů sobota a u křesťanů neděle). Prvním dnem muslimského týdne je sobota a posledním, sedmým dnem pátek. V současnosti se islámský kalendář používá jako hlavní jen v Saúdské Arábii. V ostatních islámských zemích se používá jako hlavní gregoriánský kalendář a určité oslavy jubilea tam lze očekávat.
Židovský kalendář
Židovský kalendář je lunárně-solární a vychází z bible. Den začíná a končí západem slunce, východem první hvězdy. Na mnoha místech bible se objevují magická čísla 7 a 12, sedmidenní týden využívali již Izraelité. Sedmý den (šabat) je dnem odpočinku, u nás připadá na sobotu. Ostatní dny týdne mají jen pořadová čísla - např. první den (jom rišon), naše neděle, atd. Šabat začíná vždy v pátek po západu slunce a o osmnáct minut později - na jeho počest - židé už několik tisíciletí rozsvěcují dvě svíčky.
Měsíc začíná o novoluní. Kalendář obsahuje 12 měsíců, které mají střídavě 29 a 30 dní. Rok má 354 dní, je tedy o 11 dní kratší než rok solární (nejrozšířenější). Proto se do židovského kalednáře vkládá 7x za 19 let (každý druhý nebo třetí rok) dodatečný měsíc, čítající 29 dní, následuje po Adaru (dvanáctém měsíci). Říká se mu druhý Adar, Adar šeni.
První měsíc v kalendáři se podle bible jmenuje Nisan. Ale novoroční oslava a uvítání nového kalendářního roku probíhají v sedmém měsíci Tišri, v první polovině září. 10. 9. 1999 tedy židé slavili poslední den roku 5759.
O juliánském a gregoriánském kalendáři
Předchůdci těchto solárních kalednářů byly staré římské kalendáře z doby založení Říma (r. 753 př. n. l.), kdy měl rok 304 dní a 10 měsíců. V Římské říši se kalendář často měnil - hlavně podle toho, jak bylo nutné posouvat období vlády panovníků nebo vybírat daně. Když Gaius Julius Caesar převzal trůn, v kalendářích panoval totální zmatek. Proto povolal do Říma proslulého řeckého astronoma Sósigena a pověřil ho vypracováním návrhu nového kalendáře. Ten obsahoval ročně 365 a čtvrt dne, každý čtvrtý rok se přidával den navíc. Každý rok začínal stejným dnem. Rok byl rozdělen na 12 měsíců a Sósigen jim ponechal staré názvy. Na počest císaře byl kalendář nazván juliánský.
Měření času měli v Římě na starost kněží. Ti omylem až do r. 8 př. n. l. vkládali přestupný den každý třetí rok. Nastřádanou nepřesnost odstranil císař Augustus, který navíc na svou počet přejmenoval měsíc Sextilis na Augustus. Složitější bylo, aby ten "jeho" měsíc měl také 31 dnů, do té doby byl totiž pouze třicetidenní. Z února se tudíž odebral jeden den a přidal se k nově jmenovanému měsíci. Aby neměli tři následující měsíce po 31 dnech, jeden den ze září se převedl na říjen a jeden den z listopadu na prosinec. Tím se narušilo Sósigenovo pravidelné střídání dlouhých a kratkých měsíců.
V původní podobě se juliánský kalendář zachoval až do 16. století. V roce 1582 se papež Řehoř XIII. rozhodl, že ho konečně přizpůsobí astronomickým skutečnostem. Délka juliánského roku převyšovala zhruba o 11 minut délku skutečného roku, což znamenalo, že za čtyři století juliánský kalendář nasbíral tři dny navíc. Proto byly zrušeny tři přestupné roky za čtyři století (zpravidla když bylo číslo letopočtu dělitelné 400). Juliánský kalendář byl vystřídán gregoriánským. Ten se stal jednotným světovým kalendářem, i když má spoustu nedostatků - roky a měsíce nezačínají stejným dnem, měsíce mají čtyři různé délky (28, 29, 30, 31 dnů), čtvrtletí nejsou skutečnými čtvrtinami roku (obsahují 90, 91, 92 dní), pololetí si nejsou rovna (v obyčejných letech mají 181 a 184 dnů, v přestupných 182 a 184 dnů), neexistuje shoda mezi daty a dny, počet pracovních dnů v měsíci je různý a nepravidelný atd.
Jednotný světový kalendář
Na konci 19. století bylo jasné, že svět potřebuje jednotný kalendář. Příkladem může být iniciativa indického státníka Dr. Malavija, který v roce 1953 upozorňoval na fakt, že jen v Indii se používá přes 30 různých kalendářů a je nezbytné vydávat jakousi ročenku, čítající neuvěřitelné 3000 stran, na kterých se převádějí data z jednoho kalendáře do druhého.
Hospodářská a sociální rada OSN dlouho hledala nejvhodnější scénář pro kalendář, který by skloubil astronomické skutečnosti s náboženskými či ekonomickými zájmy lidstva. Byla prozkoumána spousta námětů, navrhujících rok o 9, 10, 11, 12 a 13 měsících a týden s 5, 6 či 7 dny. Nakonec byl vybrán gregoriánský kalendář, který i přes známé nedostatky nejlépe vyhovovuje četným různorodým náboženským požadavkům.
Jednotný kalendář usnadňuje obchodní i politická jednání na mezinárodní úrovni, ale současně zjednodušil kontakty mezi obyčejnými lidmi. I když nebyl ještě všude na světě přijat, příchod roku 2000 bude zřejmě vítat mnohem více lidí, než kolik vítalo rok 1900.
Za laskavou spolupráci děkujeme Nadaci pro zřízení islámského centra, Kulturnímu oddělení při velvyslanectví Čínské lidové republiky a panu P. Toepferovi z kongregace Bejt Simcha.
ÍRÁNSKÁ ZVLÁŠTNOST
V Íránu v roce 1976 parlament odhlasoval, že se jejich národní letopočet vrátí o 1180 let zpět do doby, kdy byla založena první perská říše. Tím chtěl Írán zdůraznit, že jeho vlastní historie začala dvanáct století před přijetím islámu.
NĚCO Z ASTRONOMIE
Základními jednotkami měření času jsou hodina, den, měsíc a rok. Pojmy jako lunární rok, měsíc či týden (se sedmi dny) byly běžně používány již ve staré Mezopotámii. Jednotlivé dny v týdnu pojmenovávali podle známých vesmírných těles. První den (neděle) byl zasvěcený Slunci a jmenoval se dies Solis. Pondělí bylo dnem Měsíce - dies Lunae, úterý dnem Marsu - dies Martis, středa dnem Merkura - dies Mercurii, čtvrtek dnem Jupitera - dies Jovis, pátek dnem Venuše - dies Veneris a sobota dnem Saturna - dies Saturni.
Základní jednotky času
Hodina - odpovídá otočení zeměkoule o 15o neboli o 15 zemských poledníků (360o : 24). Den - představuje otočení Země kolem její osy. Solární den se skládá z 24 hodin (360o : 15o) a je to časový interval mezi dvěma východy či západy Slunce. Jeho délka se v průběhu roku mění od 23 h 59? 39?? po 24 h 0? 30??. Solární rok - doba, za kterou oběhne Země kolem Slunce. Přesně se jedná o 365,242199 dne. Když se toto číslo zaokrouhlí pro kalendářní výpočty na 365,2422, vzniká při sestavování kalendáře časový rozdíl čtvrtiny dne, proto se každé čtyři roky jeden den přidává (přestupný rok). Lunární rok - doba, za kterou oběhne Měsíc 13 x Zemi (jeden oběh trvá 27,3 dne). Má také 12 měsíců a trvá 354 dnů 8 h 48? 34,8??. Novoluní - okamžik, kdy Měsíc není ze Země vidět, je k ní obrácen svou neosvětlenou částí. V lunárním kalendáři tehdy začíná nový měsíc. Synodický (lunární) měsíc - období od jednoho ke druhému novoluní. Trvá 29 dní, 12 h 44? 2,82??
