Severoameričtí indiáni věřili, že Země je dílem Stvořitele a ten jim ji zapůjčil, aby na ní žili. Že zvířata a rostliny, které je živí, šatí a skýtají jim přístřeší, jsou dary, za něž je nutno poděkovat a jichž si musejí vážit. Podle toho se i chovali - lovili jen tolik, kolik potřebovali, s přírodou žili V souladu.
Severoameričtí indiáni věřili, že Země je dílem Stvořitele a ten jim ji zapůjčil, aby na ní žili. Že zvířata a rostliny, které je živí, šatí a skýtají jim přístřeší, jsou dary, za něž je nutno poděkovat a jichž si musejí vážit. Podle toho se i chovali - lovili jen tolik, kolik potřebovali, s přírodou žili V souladu.
To vedlo už někdy na začátku minulého století k tomu, že mnozí milovníci života v přírodě začali indiány napodobovat. Jedním z prvních zakladatelů tohoto - dalo by se říct - hnutí byl spisovatel a přírodovědec E. T. Seton (vzpomeňte si na knihu Dva divoši). Jeho "hra na indiány" nakonec přetrvala století. Jako děti jsme si na ně hráli i my. Naším vzorem se stal Vinnetou, statečný a čestný náčelník Apačů. Byl pro nás tím, čím je dnes pro vás Harry Potter, Spider-Man ap. Sbírali jsme obrázky hlavních hrdinů filmů, napodobovali jejich řeč, oděv, chování. Tiše jsme se plížili přírodou, učili se rozpoznávat stopy zvířat, určovali lesní byliny...
Vinnetou je dávno minulostí, ale hry na indiány přetrvávají. I dnešní děti se na táboře převléknou do indiánského, spí v týpí, učí se znát stopy zvířat. V indiánském stylu však žijí i mnozí dospělí, dokonce celé rodiny. Důvod je zřejmý: je to jedna z možností, jak porozumět přírodě, jak s ní žít v souladu a neškodit jí. A to je dnes více než kdy dřív strašně důležité. Hezké (indiánské) prázdniny vám přeje
