Chodí mezi námi a zdánlivě se nijak neliší od ostatních. Drobná tmavovlasá dívka , vlastně paní Helena. Má však i jiné jméno, SihasapawnN . Paní Helena je totiž indiánka . Nikoliv původem, ale přesvědčením. A nejde jen o hru, je to styl celého jejího života. Své "převtělení" završila tím, že se nedávno provdala za severoamerického indiána, příslušníka kmene Mohawk , jednoho ze šesti kmenů Irokézské ligy.
Chodí mezi námi a zdánlivě se nijak neliší od ostatních. Drobná tmavovlasá dívka , vlastně paní Helena. Má však i jiné jméno, SihasapawnN . Paní Helena je totiž indiánka . Nikoliv původem, ale přesvědčením.
Heleno, nebo ti mám raději říkat Sihasapawin? Co vlastně tvoje indiánské jméno znamená?
Tu přezdívku jsem získala mezi euroindiány. Je to lakotské slovo a jeho doslovný překlad znamená "žena černá noha". Což nesouvisí s barvou mých končetin, ale s tím, že jsem se vždycky nejvíc zajímala o kmen Černonožců. A sama se také za Černonožce považuji.
Kdy tě poprvé napadlo, či jak se projevilo, že jsi vlastně indiánka?
To se vyvíjelo tak nějak postupně. Já jsem totiž do svých sedmi let žila u dědečka v hájovně, ale pak jsme se přestěhovali do Prahy. Když jsem dospívala, začala jsem z města utíkat do přírody. A první lidé, které jsem tam potkala a kteří měli podobné zájmy jako já, byli právě euroindiáni. Později jsem se o indiánskou kulturu začala zajímat vážně, studovat ji...
A proč se hlásíš zrovna ke kmeni Černonožců?
V té době se u nás o severoamerických indiánech nedaly sehnat téměř žádné informace. Až v knížce (tu mimochodem všem zájemcům o indiány velmi doporučuji) autorů Mnislava Zeleného a Iva Zachara, nazvané Prérijní a pralesní indiáni, jsem objevila první seriózní informace. A nejvíc mě zaujali Černonožci.
Výzdoba bytu je samozřejmě indiánská, mám tam obrázky, různé pomůcky a ozdoby, které používám při indiánských slavnostech nebo na táborech, také knihovna obsahuje spoustu knih zabývajících se indiánskou tematikou. Jinak je to domácnost jako kterákoliv jiná. A že bych snad běhala s brkem za uchem po městě, to také ne. Takové výstřelky mohou indiánskému hnutí u nás spíš uškodit.
Spousta dětí a skautských oddílů táboří v létě v týpí a hraje si na indiány. Ale co když indiánský život některého z našich čtenářů zaujme tak jako kdysi tebe? Má nějakou možnost připojit se k euroindiánům?
Organizace, která sdružuje všechny naše euroindiány, Indian Corral, se programy pro děti nezabývá. Pořádáme sice letní tábory, různá shromáždění či taneční slavnosti Pow-Wow, ale těchto akcí se účastní jen naše vlastní děti. Ty ostatní se však mohou obrátit na Ligu lesní moudrosti, která připravuje programy, a to i indiánské, pro libovolné děti, jež projeví zájem.
Už jsme se shodly, že si české děti alespoň o prázdninách hrají na indiány, bydlí v týpí, vaří na ohni, chodí v indiánském oblečení... Na co si naopak hrají současné indiánské děti?
To je problém, vlastně na nic. Indiánské děti, i ty, které žijí v indiánských teritoriích, jsou hodně ovlivněné americkou kulturou. Příroda jim moc neříká. Chodí na ryby, jdou se koupat, ale jinak sedí doma u televize nebo hrají počítačové hry... Je to tak trochu jako u nás: když jim Donald, můj indiánský manžel, uspořádal takový jakoby tábor, na němž si vařily na ohni, spaly v lese a hrály indiánské hry, strašně je to bavilo. Ale samy si hrát nedovedou. Totéž ale platí i pro většinu našich současných dětí. Také je nejčastěji zastihneme před televizí nebo u počítače.
Potkali jsme se ve westernovém městečku v Německu na jednom improvizovaném Pow-Wow. Donald cestoval po Evropě a představoval zde na různých vystoupeních kulturu svého kmene. A já jsem tam tenkrát náhodou tančila také.
Ty máš vedle civilního i indiánské jméno, má ho také tvůj manžel, když je skutečný indián?
Samozřejmě, ale pro nás je těžko vyslovitelné. Jeho mohawské jméno zní přibližně Teka-Hon-Nia-Ne-Kon a znamená cosi jako "Ten, který vidí točící se oblohu". Toto jméno dostal po svém strýci. Indiáni jinak dostávají jména od klanové matky, a když dotyčný zemře, jeho jméno většinou zanikne s ním. Zemře-li však nějaká významná osobnost, může její jméno získat některý z následníků.
Jak tě přijala indiánská rodina tvého muže - považují tě za bělošku, nebo za indiánku? A musela ses naučit nějaké zvláštní dovednosti, aby tě přijali za svou?
Jsem a vždycky pro ně samozřejmě budu běloška. Ale učit jsem se nic nemusela, protože už jsem všechno uměla. Dokonce možná víc než oni sami, indiáni už řadu tradičních dovedností zapomněli. A tak velmi ocenili, že dovedu vyšívat korálky, zpracovávat kůži, tančit jejich moderní tance na slavnosti Pow-Wow. Dokonce se ode mě rádi něco přiučí nebo se na mou práci alespoň dívají. A protože jsem navíc zvyklá žít v souladu s přírodou, přijali mě velice dobře.
Liší, a hodně. Je mnohem obřadnější, osobnější... Těžko se to vysvětluje a navíc mohu popsat jen tu svoji. Svatbu jsme měli v lese a účastnili se jí pouze členové rodiny. Zahajuje se očistným obřadem - všichni účastníci stojí v kruhu, jeden z nich kruh obchází s miskou, v níž doutná šalvěj. V jejím dýmu si všichni symbolicky omyjí tělo i duši, aby měli čisté myšlenky. My, tedy snoubenci, jsme byli oblečení do tradičních slavnostních krojů, které jsme si mimochodem sami ušili. Oba jsme drželi košík s různými dárky, mluvili o nich a navzájem si vysvětlovali, co který předmět znamená a co chceme do společného života přinést. V ženském košíku je např. látka, která symbolizuje závazek postarat se rodině o oděv, v mužském košíku bývá dřevo a kukuřice, muž tak slibuje, že zajistí potravu, oheň či stavbu příbytku. Pak jsme si košíky mezi sebou vyměnili, čímž jsme stvrdili vzájemnou manželskou úmluvu. Formality se omezily na přítomnost zástupce státu, který připravil formulář nutný pro registraci svatby na úřadě. S tou registrací je to ovšem složité. Například v naší zemi tato svatba neplatí, ráda bych proto měla svatbu ještě jednu, v Čechách.
Děkuji za rozhovor a - snad to řeknu správně - ONA-GÜÜ-WUA-HEE. (To mě naučila Sihasapawin a v řeči Irokézů to přibližně znamená: "Zase někdy na shledanou!")
