Dneska se budeme učit jezdit z kopce. Možná si řeknete, že je to jednoduché, ale nemusí to být tak docela pravda. Není totiž sjezd jako sjezd. Jednou to může být jen nakloněná rovina (a to opravdu těžké není), jindy může být ale sjezd prudký a technicky náročný, jako je třeba schodiště.
Dneska se budeme učit jezdit z kopce. Možná si řeknete, že je to jednoduché, ale nemusí to být tak docela pravda. Není totiž sjezd jako sjezd. Jednou to může být jen nakloněná rovina (a to opravdu těžké není), jindy může být ale sjezd prudký a technicky náročný, jako je třeba schodiště.
Hlavní zásadou při sjezdu je posunout těžiště těla co nejvíc dozadu. Tedy zastrčit zadek třeba až za sedlo. Samozřejmě podle sklonu kopce. Někdy můžete jet bez brzdění, ale většinou brzdu potřebujete. Určitě jste se setkali s radou nepoužívat přední brzdu. Já vám to ale říkat nebudu. Ve sjezdu je brzdění přední brzdou mnohem účinnější než tou zadní (já brzdím hlavně přední brzdou). Chce to ale opravdu s citem mačkat páčku, a ne se rozjet a vší silou zatáhnout za brzdu, to pak poletíte z kola jako vystřelení. Takže opatrně a s citem!
TŘI FÁZE
Sjezd z prudkého kopce nebo schodiště má tři důležité fáze. První je najetí, při kterém se vám láme přední kolo přes hranu kopce. Tady se už postupně posunujete těžištěm dozadu, krčíte nohy v kolenou a máte zpevněná ramena, aby se vám přes hranu nezatočila řídítka do strany. Během jízdy jste stále vzadu a máte pevná ramena. Kolena a lokty můžete mít lehce vystrčeny do stran a jejich pohybem vyvažovat rovnováhu. Poslední trochu krizové místo vás čeká, když se přední kolo dostane opět na rovinu. Tady musíte mít opravdu zpevněné ruce a pokrčená kolena. Nemělo by se vám tedy stát, že se při nárazu o zem posunete až příliš nad řídítka a přepadnete. Tak se držte a zase příště nashledanou. O rady si můžete psát prostřednictvím internetových stránek www.dressler.cz , nebo poštou na adresu redakce.
