Nikde na Zemi nenajdete na tak malém prostoru tolik pestrých a zářivých barev, tolik rozmanitých tvarů, tolik forem života ... Ani tropický prales není tak bohatý jako prostředí, které vytvořili ze svých schránek primitivní tvorečkové bez "rozumu" a obratných končetin. koráli , drobní polypi vzdáleně připomínající naše nezmary, vybudovali rozsáhlé podmořské vápencové útesy , ale i celé ostrovy.
Nikde na Zemi nenajdete na tak malém prostoru tolik pestrých a zářivých barev, tolik rozmanitých tvarů, tolik forem života ... Ani tropický prales není tak bohatý jako prostředí, které vytvořili ze svých schránek primitivní tvorečkové bez "rozumu" a obratných končetin. koráli , drobní polypi vzdáleně připomínající naše nezmary, vybudovali rozsáhlé podmořské vápencové útesy , ale i celé ostrovy.
Soužití s korály se vyplácí i řasám - koráli vylučují při dýchání oxid uhličitý, z něhož řasy syntetizují zmíněné cukry. Výsledkem látkové výměny polypů (přijímání potravy a trávení) jsou jednoduché látky a sloučeniny, jimiž se řasy živí a které potřebují ke svému růstu.
Jediný problém je v tom, že všechny zelené rostliny, a tedy i řasy, potřebují k fotosyntéze dostatek světla. Toho však pod vodní hladinou není nazbyt a s přibývající hloubkou rychle ubývá. Symbiotické řasy proto mohou přežívat pouze ve tkáních těch korálů, kteří nežijí hlouběji než 40 m. Většina korálů proto kromě již výše zmíněných podmínek vyžaduje ke svému životu i světlo a obývá jen mělké vody. Pouze některé druhy mohou žít i ve větších hloubkách. Tito koráli obvykle bývají menší, rostou pomaleji a na stavbě korálového útesu se podílejí minimálně.
POŽÍRAČI ÚTESU
Zuby ploskozubců ( Scaridae ) srůstají do zvláštního tvaru připomínajícího papouščí zobák. Proto se této skupině ryb říká v mnoha jazycích papouščí ryby. Silné čelisti a zuby proměněné v jakési tvrdé ostré štípačky jsou přizpůsobením k tomu, aby mohly "spásat" korály. Tyto ryby se ovšem živí především odumřelými částmi korálů a řasami, které jsou v nich obsažené. Pro život korálového útesu a koloběh živin na něm je však jejich činnost velice důležitá.
Při spásání schránek korálů je chroupání a skřípání zubů o tvrdý vápenec slyšitelné na dálku. Od tlam se přitom ploskozubcům sype oblak vápencového prachu, který pokrývá písek, také jejich trus obsahuje množství jemně "mletého" nestráveného vápence. Rozdrcený vápenec se ve vodě mnohem rychleji rozkládá a rozpouští - ryby tak vlastně zásobují živé korály "stavebním materiálem". Polypi totiž mohou přijímat vápník pouze ve formě ve vodě rozpustných vápenatých solí.
KVETOUCÍ LOUKY ČERVŮ
Jak vypadá červ (zoolog by řekl kroužkovec - Annelida ), to ví každé malé dítě. Alespoň si to myslí - zná přece žížalu. Jenže mořští příbuzní naší dešťovky, patřící do skupiny mnohoštětinatých červů ( Polychaeta ), připomínají všechno možné, jenom ne červy. Všichni jsou opatřeni štětinkami a většina z nich má kolem ústního otvoru tykadla, někteří je mají dokonce přeměněná v jakási chapadélka, jež slouží současně jako žábry. Tito červi patří nejčastěji do skupiny tzv. rournatců, kteří se vyznačují tím, že svá tělíčka skrývají v pevné rource. Chapadélka (či tykadla) rournatců vyrůstají kolem úst spirálovitě a v klidu je červ vysunuje a rozprostírá - je totiž dravý a s jejich pomocí loví drobný plankton. Půvabné květy na obrázku tedy nejsou nic jiného než červi - lovící rournatci rodu Spirographis . Mnohoštětinatí červi však jsou tvarově nesmírně rozmanití. Podivná příšerka z dalšího obrázku patří do stejné skupiny - v tomto případě jde o červa rodu palolo (r. Eunice).
SVĚT PESTRÝCH SLIMÁKŮ
Představíme-li si mořského měkkýše, vybaví se nám nejspíš nádherné ulity mořských plžů a pestrobarevné škebličky, které jsme při ranním odlivu sbírali na pláži. Mezi mořské měkkýše však patří i pozoruhodné druhy, které žádnou ulitu nemají a vzdáleně tak připomínají naše slimáky. Na rozdíl od nich jsou tito mořští "slimáci" neuvěřitelně pestře zbarvení. Zoologové je řadí do řádu tzv. plžů nahožábrých ( Nudibranchia ), z nichž je většina dravá. Tak např. vyobrazený plž Nembrotha kubaryana si vyhlíží kořist mezi sumkami (čeleď Ascidiidae , na obrázku jsou to ony útvary, které vypadají jako jahody) a žahavými polypy, jimiž se také živí. Nahožábří plži loví dokonce i ty nejjedovatější polypovce - žahavé buňky přitom procházejí jejich trávicím traktem nepoškozené a plži je využívají k vlastní obraně. Pestré barvy tedy slouží jako výstražné zbarvení, jímž varují nepřítele.
VÝHODNÁ SPOLUPRÁCE
Do blízkého příbuzenstva korálů patří i půvabné sasanky. Na rozdíl od korálových polypů jsou to poměrně velcí živočichové, kteří nevytvářejí kolonie - každá sasanka žije sama za sebe. Žahavé buňky jejich chapadel produkují jed, jež je pro mnohé ryby smrtelně nebezpečný. Přesto má většina sasanek na útesu své rybí podnájemníky: drobné, překrásně zbarvené rybky z čeledi sapínovitých ( Pomacentridae ). Klauni, sapíni či komorníci jsou totiž vůči jedu sasanek imunní, a tak hledají mezi smrtonosnými chapadly bezpečí před dravci, pod jejich ochranu dokonce ukrývají své jikry. Za to se sasance odměňují tím, že ji čistí, zbavují parazitů, zbytků potravy a odhánějí dravé klipky (čeleď Chaetodontidae ), které se naopak živí i různými polypovci a sasankám okusují chapadla. Stejnou ochranu hledají mezi žahavými chapadly sasanek či mořských ježků i různí drobní ráčci a krevety a podobně jako rybky svým ochráncům odplácejí tím, že je zbavují různých nečistot a zbytků potravy, jimiž se sami živí.
DRACI A JINÉ PŘÍŠERKY
Korálový útes, to je množství nejpestřejších barev a pozoruhodných tvarů. Nevýrazné barvy a jednoduché tvary jsou v takovém prostředí velmi nápadné, a tak živočichové, kteří chtějí splynout s prostředím, musejí vypadat na první pohled velmi bizarně. Mnozí mají pestré barvy, jejich tělo nese různé výrůstky, ostny, třásně ap. Napodobují tak rozeklané větvičky korálů, chomáče řas, kolonie hub či různých polypovců... Odranec korálový ( Rhinophias aphanes ) vypadá jako úlomek korálu porostlý řasami a koloniemi bezobratlých živočichů. Běda však, když se kolem mihne neopatrná rybka - rázem se otevře obrovská tlama a kořist zmizí v bezedném jícnu. Vějířník třásnitý ( Solenostomus paradoxus ) se dokonale ztrácí mezi větvemi korálů. Také on číhá na kořist, drobné korýše a rybky, které nasává jako brčkem tlamou zúženou do trubičky. Stejně si počíná i rybka z rodu dráčků ( Eurypegasus draconis ), která se svými rozšířenými prsními ploutvemi vypadá spíš jako podivný motýl.
OHROŽENÉ ÚTESY
Korálový útes je nesmírně složitý ekosystém. Stačí málo - změna teploty vody, jejího chemického složení, rozvoj měst, průmyslu a zemědělství na pobřeží a s tím související nárůst splachů a znečištění vod včetně znečištění radioaktivního, zvýšený turistický ruch a nelegální lov některých druhů živočichů... Malé příčiny mají v tomto případě velké následky. Méně kyslíku, světla či vyšší teplota vody ničí symbiotické řasy, bez nichž koráli ztrácejí barvu (oslabení jsou náchylnější k různým onemocněním) a zdroj kyslíku a energie. Nadměrný lov žraloků a některých měkkýšů, např. tritonek (pro ulity), které se živí hvězdicemi, s sebou přinesl přemnožení hvězdice trnité (Acanthaster planci). Ta se živí výhradně korálovými polypy a některé útesy, včetně nejznámějšího Velkého bariérového útesu, tak jejím přičiněním doslova mizejí před očima. Není divu, že korálové útesy dnes patří spolu s tropickými deštnými lesy k nejohroženějším prostředím na Zemi.
* * *
ZKAMENĚLÝ SVĚT
Korálový útes je dílem mnoha generací polypů za dlouhá staletí a tisíciletí. Jeho vznik je podmíněn způsobem života korálů a jejich závislostí na světle. Zjednodušeně si to můžeme představit tak, že nové generace korálů přirůstají směrem vzhůru a do stran. Starší části jejich schránek se tak ocitají uvnitř kolonie, kde k nim nemá přístup ani světlo, ani proudění vody přinášející potravu, a odumírají. Živočichové mohou prosperovat jen na povrchu kolonie, zatímco její starší odumřelé části se postupně mění v podmořský vápencový útes. Jeho velikost a tvar závisí na celé řadě dalších podmínek - na typu dna (zda je písčité nebo skalnaté), na vlnobití, na tom, jaké druhy korálů ho tvoří, na vulkanické činnosti a pohybech dna...
VENUŠIN VĚJÍŘ
Pod tímto poetickým jménem se skrývá jeden z nejpůvabnějších tvorů korálového útesu - korál, který vědci nazývají rohovitka Venušina ( Gorgonia flabellum). Lidové pojmenování je však výstižnější - kolonie se rozrůstá pouze v jediné rovině, vzniká tak plochý útvar připomínající jemný krajkový vějíř. Hostem tohoto korálu bývá často plž ze skupiny zavinutců, vejcovka obručová (Cyphoma gibbosum), která se živí vnějšími organickými vrstvami schránky tohoto korálu.
DVĚ SKUPINY
Korály můžeme rozdělit na dvě velké skupiny, tzv. tvrdé a měkké. Do skupiny tvrdých korálů patří druhy, které si vytvářejí pevnou vápencovou schránku a jejichž činností vznikají korálové útesy. Do druhé skupiny řadí zoologové druhy, jejichž tělíčkům poskytují oporu krystaly vápence - prorůstají je jakési vápencové sklerity. Kolonie těchto korálů jsou proto pružné a po odumření se často rozpadají. K měkkým korálům patří např. vyobrazený laločník (řád laločníci - Alcyonaria), nebo již zmíněná rohovitka Venušina, mezi tvrdé (tzv. pravé korály) řadíme různé rifovníky (např. r. Lobophyllia), houbovníky (r. Fungia) a mnoho dalších.
