S vodou za zády

Vytrvalé šumění deště a tma rozháněná jen blikajícím plamínkem svíčky. Tísnivé ticho přerušované přelety vrtulníků a kvílením policejních houkaček. Pustá černá okna evakuovaných bytů v okolních domech. A kdesi nedaleko tušená hrozba.
Hluboká kalná voda, dravá a studená, připravená vtrhnout do našich domovů. Taková byla kritická noc, kterou jsem strávila ve svém malostranském bytě v době srpnové povodně. Z nefunkční lednice pomalu odkapávala voda, mobilní telefon hlásil, že potřebuje dobít, ale nebylo kde. Tápala jsem bytem a doufala, že to do rána přejde, že zase půjde proud a všechno bude normální.
Nebylo. Krátce po páté ráno mě probudilo vytí sirén a naléhavé výzvy k okamžité evakuaci z megafonu přeletujícího vrtulníku. Při baterce balím nejnutnější věci - doklady, vkladní knížku, diskety se zálohovanými soubory... Něco osobních potřeb. Spacák a teplé oblečení. Až venku zjišťuji, že k nám zatím voda nesahá. Zatím. Pro jistotu už nechávám batoh sbalený, podle dostupných zpráv voda stále stoupá. O něco později vyrážím do ulic: bez aut a tramvají, se zataženými roletami obchodů a vchody obloženými pytli s pískem jsou podivně mrtvé. Jen davy zvědavých turistů procházejí kolem zátarasů a snaží se nahlédnout do zaplavených uliček. Povodeň se jich netýká, považují ji proto za senzaci. Dramaticky spínají ruce a vykřikují, jak je to hrozné. Sháním noviny, abych se dostala alespoň k nějakým informacím, ale jediná otevřená trafika všechny deníky dávno vyprodala. Nelze koupit chleba, pečivo, vajíčka... Vracím se do ztichlého bytu. Proud stále nejde, ale za denního světla už to není tak depresivní.
Odpoledne náhle zarachotil motor lednice, zahučel elektrický ventilátor. Až mě samotnou překvapilo, jak se mi zvedla nálada. Plna optimismu jsem opět vyrazila do ulic. Povodeň mě tentokrát vynechala, a tak mohu spínat ruce nad zatopenou Kampou a vykřikovat, jak je to hrozné. Ti méně šťastní, jejichž byty leží o pár metrů níž než můj, na něco podobného nemají čas ani náladu. Povodeň pro ně není senzace, jen krutá realita. O pár dní později už se to ale opět bude týkat všech - ti postižení budou ještě dlouho potřebovat veškerou naši pomoc.