Nápoj lidu, nápoj císařů

Čaj si dnes můžeme koupit v malém vesnickém obchůdku stejně snadno jako ve velkém supermarketu. A koho by přitom napadlo, že v minulých stoletích museli obchodníci, kteří čaj dováželi do Evropy, podstoupit dlouhou a nebezpečnou cestu lodí kolem Afriky nebo s karavanou přes celou Asii.

Vystoupili jsme z autobusu, který nás po půl hodině jízdy vyvezl do kopců nad jihočínským městem Chang-čou. Starobylé město v deltě Dlouhé řeky i proslulé Západní jezero, kolem kterého se město rozkládá, je kdesi za námi. Před námi se zdvíhá mírně zvlněná krajina posetá typickými řadami zelených keříků sestříhaných do polokulovitého tvaru. Čajová plantáž. Ačkoliv je již září, je nesnesitelné horko a dusno. Ale čajovým keříkům se právě takové subtropické klima líbí. Čajovník, botanickým názvem Camellia sinensis, je stále zelený keř, který v přírodě dorůstá dvou až patnácti metrů. Na čajové plantáži se ale seřezává na výšku jen o málo přesahující jeden metr. Z mladého keříku se první lístky sklízejí až po pěti letech růstu. Dobře ošetřovaný a prořezávaný keř pak dává kvalitní úrodu i více než sto let. Lístky se sbírají obvykle čtyřikrát ročně v závislosti na místním podnebí a druhu čaje. Na nejkvalitnější druhy čaje se sbírá jen vrcholový pupen a dva horní lístky na každé větvičce.

JE LIBO ČAJ ZELENÝ, NEBO ČERNÝ?

Nasbírané lístky procházejí úpravou, která se liší podle toho, má-li být vyroben černý, zelený, či jiný druh čaje. Při výrobě černého čaje musí čajové lístky po zavadnutí projít úpravou zvanou fermentace, během níž dostanou typickou chuť a tmavou barvu. Naopak při výrobě zeleného čaje se lístky nejprve spaří, aby se chemickým procesům (tj. fermentaci) zabránilo, a pak už se jen suší a třídí. Mimo to se připravují různé speciální druhy čaje - některé procházejí fermentací jen částečně, do jiných se přidávají ovocné či květinové silice, nebo se lístky lisují do různých tvarů. Tyto u nás donedávna nepříliš obvyklé druhy, jako například polofermentovaný Oolong, jasmínový zelený čaj nebo takzvaný "cihlový" čaj Pu-er, lisovaný do úhledných cihliček či "hnízd", se dnes již dají koupit i v našich obchodech.

ODKDY SE PĚSTUJE?

Podle čínských legend se čaj pěstoval v Číně již před dvěma či dokonce před pěti tisíci lety. S čajem prý seznámil obyvatele své říše jeden z prvních čínských císařů jménem Šen-nung, zvaný též "božský rolník", který prý žil ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Vypráví se, že mu jednou při vaření vody spadlo do kotlíku několik lístků z neznámého keře. Šen-nung ale odvar odvážně vypil a byl překvapen jeho skvělou chutí i povzbuzujícími účinky. Tolik legenda. Kdy se však s pěstováním čaje skutečně začalo, nikdo pořádně neví. Jisté však je, že první kniha o čaji byla napsána v Číně v osmém století našeho letopočtu. Nazývá se Čcha-ťing (Posvátná kniha o čaji) a napsal ji buddhistický mnich jménem Lu Jü.

S ČAJEM PO CELÝ DEN

V Číně se dnes prodává více než tisíc druhů čaje. Běžně se však pije obyčejný zelený čaj, a to vlastně neustále. V kanceláři, ve škole, ale třeba i ve vlaku jsou k dispozici několikalitrové termosky se stále doplňovanou horkou vodou, která slouží k přípravě čaje. Ve městech i na vesnicích můžete navštívit čajovny, které se ovšem od podobných podniků u nás v mnohém liší. Čínské čajovny jsou obvykle v městských parcích, kde je kolem stánku, v němž se čaj připravuje, rozestavěno několik stolků a židlí. Personál přinese šálek a pak neustále obchází s velkou konvicí a dolévá hostům, dokud se nerozhodnou zaplatit a odejít. Zákusky, něco k jídlu nebo noviny ke čtení byste hledali marně. Hosté se raději baví mezi sebou. Starší lidé chodí do čajoven hrát společenské hry a karty, nebo jen tak odpočívat. Mladí do čajoven nechodí, dávají přednost kávě v restauracích moderních nákupních komplexů.

TRADICE STÁLE ŽIVÁ

Vedle obyčejných, lidových podniků v parcích se můžete setkat i s čajovnami, které se snaží oživit již téměř zapomenutou tradiční kulturu popíjení čaje. Takovou čajovnu jsme navštívili v jihočínském městě Kantonu. Čajovna stála v nádherném subtropickém parku a tvořilo ji několik dřevěných pavilonů. Trochu jsme váhali, jaký čaj si máme z bohaté nabídky objednat. Mladá Číňanka, která se nám představila jako naše hostitelka, nám pomohla vybrat vhodný druh. Poté přinesla čajovou soupravu sestávající z několika konviček a šálků a zapnula malý vařič vestavěný do stolku. Čajové lístky dala do jedné konvičky a zalila je vroucí vodou. Obsah konvičky ale ihned slila, polila jím šálky připravené na speciálním tácku, do něhož voda stékala. Dělá to proto, vysvětlila nám, že první nálev není ještě ten správný a horkou vodou se alespoň ohřejí čajové šálky. Teprve druhý nálev přelila do další konvičky, dolila horkou vodou a rozlévala do miniaturních šálečků. Součástí čajovny byl i obchod. O většině prodávaných čajů jsme do té doby ještě ani neslyšeli. Překvapily nás i ceny, některé druhy čaje by stály v přepočtu i několik set našich korun za sáček vážící deset deka. Čínský znalec čaje tak může dát za svůj oblíbený druh i velkou část měsíčního platu.

* * * * * * * * * * * * * *

PROČ ZROVNA ČAJ

České slovo "čaj" pochází z čínského slova "čcha-je" (čajové lístky). Do mnoha evropských jazyků se dostalo zásluhou ruských nákladních karavan, které v sedmnáctém a osmnáctém století čaj z Číny přivážely. Anglický název pro čaj "tea" (čti "tý") je zkomolenou jihočínské výslovnosti čínského slova "čcha" (čaj).

* * * * * * * * * * * * * *

DESETITISÍCE LÍSTEČKŮ

I dobrá česačka nasbírá denně jen asi půl kilogramu lístků. Na jeden kilogram čaje určeného k prodeji je jich třeba asi 60 000.