Mnozí turisté si z letních prázdnin u moře přivážejí vzpomínku na slizké doteky medůz. Jen málokdo ví, že jejich trochu tajemné příbuzné, připomínající létající talíře, můžeme občas potkat ve sladkých vodách, a to dokonce i u nás.
Mnozí turisté si z letních prázdnin u moře přivážejí vzpomínku na slizké doteky medůz. Jen málokdo ví, že jejich trochu tajemné příbuzné, připomínající létající talíře, můžeme občas potkat ve sladkých vodách, a to dokonce i u nás.
ZVÍŘE MNOHA TVÁŘÍ
Většinu roku bychom medúzky hledali v našich vodách marně. Průsvitné UFO, které vidíte na fotografiích, je totiž jen jedním ze stadií tohoto zvláštního živočicha. Z oplozeného vajíčka se nejprve vylíhne drobná plovoucí larvička, která přisedá k pevnému podkladu na dně. Tam z ní vyroste jen několik milimetrů velký průsvitný polyp. Vypadá jako nezmar se zakrnělými chapadélky. V tomto stadiu může přežívat i několik let. Živí se zooplanktonem (drobnými živočichy plovoucími ve vodě), a pokud se mu daří dobře, rozmnožuje se pučením. Pupenů může mít hned několik druhů - některé k němu zůstanou přichyceny a mění se v další polypy, jiné se oddělí, změní se v plazivé larvičky a založí kolonii někde jinde. Všechna tato stadia jsou drobná, skrytá někde na dně a jen málokomu se podaří je najít. Pouze pokud teplota vody vzroste na delší dobu nad 20 °C, objeví se na polypech třetí typ pupenů, které se postupně změní v dospělou medúzku. Ta může dorůst velikosti až 3 cm, volně plave ve vodě a svými žahavými chapadélky loví plankton. Právě s ní se při troše štěstí můžete setkat při koupání. Medúzová stadia jsou skutečnými "dospělci" - jsou to buď samečci, nebo samičky a mohou se pohlavně rozmnožovat. Z oplozeného vajíčka vzniká znovu larvička a celý kruh se uzavírá...
MALÁ CESTOVATELKA
Sladké vody obývá více druhů medúzek, u nás se však nevyskytují. Ani medúzka sladkovodní nežije v ČR a v Evropě odnepaměti - je to přivandrovalec zdaleka. Ještě v polovině 19. století byl tento druh rozšířen hlavně v jihovýchodní Asii. Ale od dob svého objevu stačily medúzky kolonizovat Evropu, Ameriku a před čtrnácti lety vpluly i do afrických jezer. Jejich šíření pravděpodobně napomáhá člověk, ale také třeba ptáci, kteří mohou na svých tělech přenést nalepené larvy. U nás byly medúzky poprvé zjištěny ve Vltavě roku 1930. Bývaly k zastižení dokonce i pod Karlovým mostem! V současné době se občas vyskytnou v některých pískovnách v Polabí, ale i v zatopených lomech nebo přehradních nádržích. Objevují se v druhé polovině léta a při troše štěstí na ně můžete narazit i nyní.
* * * * * * * * * * * *
OBJEV MEZI LEKNÍNY
Ačkoliv pravou domovinou medúzek je Čína, pro vědu byly popsány zcela odjinud - z rybníčku s exotickými lekníny rodu Victoria v londýnském Regent´s Parku. Právě tam je roku 1880 chytil pan Sowerby, sekretář londýnské botanické společnosti. Jeho přítel, zoolog Ray Lankester, zjistil, že se jedná o dosud nepopsaný druh, a na počest nálezce ho pojmenoval Craspedacusta sowerbyi. Složitý životní cyklus medúzky byl však poznán až mnohem později. Polypové stadium je natolik rozdílné, že bylo dokonce popsáno jako zcela odlišný rod Microhydra. Teprve roku 1924 bylo zjištěno, že se jedná o dvě formy stejného živočicha!
